Let číslo 19

Jako typický případ působení Bermudského trojúhelníku je prakticky ve všech dokumentech uváděno nevysvětlené zmizení 5 amerických bombardérů Grumman TBF Avenger z 5. prosince roku 1945. Letka odstartovala na běžný cvičný let z vojenské základny ve Fort Lauderdale na Floridě s úkolem proletět zadanou trasu s nácvikem bombardování a návrat na základnu.

Po svržení cvičných bomb došlo zřejmě k obtížím s orientací. Velitel letky, zkušený instruktor Charles Tailor, hlásil rádiem základně podivné chování obou palubních kompasů, problémy s hodinami (podle některých zdrojů však letadla v době letu hodiny na palubě neměla) a výrazně zhoršenou viditelnost. Podle příkazů velitele letěla letadla dál společně do doby, kdy začalo docházet palivo, a poté vydal Tailor příkaz přistát na mořské hladině.

Od té doby byl kontakt se základnou přerušen a ihned byla započata pátrací akce leteckých i námořních sil na záchranu posádek letky. Tato akce však nepřinesla nejmenší stopy po zmizelých letadlech, naopak došlo ke ztrátě dalšího velkého letadla s třináctičlennou posádkou PBM „Mariner“, jehož vrak také nebyl nikdy nalezen.

Vyšetřovací komise dospěla k závěru, že příčinou ztráty bylo špatné počasí (tzn. mlha) a to, že velitel letky neuposlechl pokyny (případně jim špatně porozuměl) a letěl špatným směrem. Tak se dostal přímo nad Atlantik a letadla po vyčerpání veškerého paliva postupně havarovala v moři.
 

Legendárnost bermudského trojúhelníku bude již navždy svázána s osudovým letem, který se odehrál 5. prosince 1945.

Letouny odstartovaly z letadlové lodi ve floridské pevnosti Lauderdale. Pět bombardérů typu TBM Avenger se čtrnácti muži na palubách odletělo ve 14:10 na rutinní tréninkovou misi. Vedoucím mise byl instruktor por. Charles Taylor. Jejich úkolem bylo obletět trojúhelníkovou trasu s bombovým cvičením.

V té době ještě nebyly v letadlech běžně nainstalovány navigační přístroje GPS, a tak se velitel Taylor i se svou posádkou beznadějně ztratil krátce poté, co letadla svrhly své cvičné bomby. Piloti kroužící nad vodou se v roce 1945 museli spoléhat na kompasy, na časové údaje o délce letu v určitém směru, a na ukazatele rychlosti.

Oba kompasy v Taylorově letounu se podle všeho porouchaly. Poručík podle záznamů měl i hodinky mimo provoz. Uprostřed oceánu nejsou žádné orientační body.

Letadla letěla delší dobu přímo, když tu se náhle se mírné denní světlo, které letadla obklopovalo, proměnilo v naprostou temnotu. Velitel vydal rozkaz - do té doby, než množství paliva prvního z letadel klesne pod 10 galonů, všech pět letadel musí přistát na mořské hladině.

Avenger je znám jako extrémně robustní letoun. Piloti jej někdy nazývají "Železný pták", potvrzuje Mark Evans, historik ze sekce námořního letectva v Naval Historical Center. "Byly zkonstruovány téměř jako tanky. Zas a znova se vracely z bitev rozstříleny, a přesto fungovaly. Piloti je milovali."

Byly také velmi těžké, prázdné vážily okolo 4 500 kg. Když se s Avengerem přistávalo, měl tendenci jít k zemi tvrdě a rychle. Pravděpodobnost toho, že někdo na palubě přežije v této situaci přistání na moři, byla mizivá, šance přežít noc ve studené vodě byla nulová, a pravděpodobnost toho, že vraky půjdou rychle ke dnu, byla velká.

I přesto, že bylo zahájeno rozsáhlé pozemní i podmořské pátrání, ani těla ani stroje Letu 19 nebyly nikdy nalezeny.

K této tragédii přispělo i to, že zmizelo jedno ze záchranných letadel i s třináctičlennou posádkou. Jejich letadlo, PBM Mariner, byl přezdíván "létající palivová nádrž", protože v něm sebemenší jiskra mohla zavinit velkou explozi. Loď, která se v době zmizení tohoto letadla právě nacházela na moři v dané oblasti, informovala, že viděla ohromnou ohnivou kouli. Poté se tam objevila naftová skvrna - na místě, kde se mělo nacházet letadlo. Američané zastavili výrobu těchto letadel v roce 1949.

V závěrečné zprávě amerického námořnictva bylo zmizení letu 19 přisuzováno chybě pilota. Rodina velitele Taylora protestovala, a po několika revizích byl verdikt poroty změněn na "příčina neznámá".