Lemberk

Na místě původního hradu najdeme dnes zámek, o němž se vypravuje pověst o templářských rytířích, kteří zde kdysi dávno měli svůj klášter, ale i o skřítcích a démonech, žijících ve skalách.

V blízkosti zámku stojí skála, které se říká Dubový kámen, a právě zde prý mají své obydlí skřítci. Mužíčci jsou to tuze dobří, pomáhají chudým a dohlížejí na blaho malých dětí. Ve skále mají podle pověsti ukrytý poklad, který bedlivě střeží a drobné kousky zlata rozdávají lidem, kteří ho potřebují.

V dávných dobách stávala v podhradí maličká chaloupka a v ní bydlel kovář Jaromír se svou ženou a třemi dětmi. O dobrou práci byla nouze, a proto Jaromír dělal všechno, co jen trochu uměl, aby se jeho děti měly co nejlépe.

Po kruté zimě přišlo vytoužené jaro, každý strom a spousta květin rozkvetly, prozpěvovali ptáčci a začala se rodit zvířecí mláďata. V chaloupce pod hradem čekali další děťátko.

Jaromír se však již od zimy obával, jak nakrmí své děti, když jeho Marjánka se bude starat o malého chlapečka nebo holčičku. Kovář proto častokrát prosil o pomoc skřítky z Dubového kamene. Snad jen ti by mu mohli pomoci.

Byl krásný slunečný den, když do chalupy přišlo maličké štěstí. Marjánce se narodil chlapec a dostal jméno Václav. V noci po tomto nádherném dni se však stalo něco podivuhodného.

Jaromír tvrdě spal a tu jej cosi probudilo. Posadil se na posteli a rozhlížel se po tmavé komůrce. Tu v koutě spatřil stříbřité světýlko a uslyšel slabounký hlas.

Byl to skřítek, který přišel pomoci chudým lidem. "Jsem skřítek z Dubového kamene, a protože jsi tak pěkně prosil a vím, že ty i tvoje Marjánka máte dobré srdce a naši pomoc potřebujete, přinesl jsem ti dar." Jaromír vyskočil z postele a mužíčkovi dlouho děkoval. Potom ulehl zpět na lože a usnul.

Brzy ráno se probudil a vzpomněl si na tajemný sen, který se mu v noci zdál. Avšak když vstal, spatřil na stole kousek zlata, které zářilo v ranním slunci. Teď si byl již jistý, že se mu vše jen nezdálo, a každý den děkoval skřítkům za pomoc.