Lék moudrosti a soucitu

Buddhistická učení jsou právě tak nesmírně hluboká jako rozmanitá. Někteří lidé říkají, že buddhismus není ani tak náboženství, jako spíš věda ducha, a jiní zase, že buddhisté jsou ateisti. V každém případě je buddhismus racionální, hluboký a promyšlený přístup k lidskému životu, který nezdůrazňuje něco vnějšího, ale klade důraz na osobní zodpovědnost za vnitřní vývoj. Buddha řekl: "Jste svými vlastními pány, věci závisí na vás. Já jsem učitel a jako lékař vám mohu dát účinný lék, ale vzít jej musíte sami a sami musíte o sebe pečovat."

Kdo je Buddha? Buddha je bytost, která dosáhla úplného očištění mysli, řeči a těla. Podle některých spisů je možno Buddhova ducha, Dharmakáju nebo Tělo pravdy, považovat za Buddhu. Buddhova řeč či vnitřní energie může být pojímána jako Dharma, učení.

Je takový Buddha způsoben, nebo je bez příčiny? Je způsoben. Je Buddha stálý? Je Šákjamuni, individuální Buddha, věčný? Není. Na počátku byl Buddha Šákjamuni Siddhárthou, prostou bytostí, kterou trápily klamy a která se oddávala škodlivým myšlenkám a nesprávným skutkům - někdo jako jsme my sami. Ale s pomocí jistých učení a učitelů se postupně očistil a nakonec dosáhnul probuzení.

Týmž kauzálním procesem můžeme dosáhnout plného probuzení také my. Je mnoho různých úrovní ducha a nejsubtilnější z nich je hluboká buddhovská přirozenost, semeno buddhovství. Všechny bytosti mají toto subtilní vědomí v sobě a mohou je prováděním hluboké meditace a ctnostným jednáním postupně proměnit v čiré buddhovství. Naše situace je velmi nadějná - sémě osvobození je v nás.

Abychom byli dobrými stoupenci Buddhy, musíme hlavně pěstovat soucit a poctivost. Prokazováním laskavostí druhým se můžeme naučit být méně sobečtí; sdílením útrap druhých si vypěstujeme větší starostlivost o blaho všech bytostí. To je základní učení. Abychom je realizovali, cvičíme se v hluboké meditaci a pěstujeme moudrost, a zároveň s tím, jak se rozvíjí naše moudrost, sílí přirozeně i náš smysl pro etiku.

Buddha vždy zdůrazňoval vyváženost moudrosti a soucitu; dobrý mozek a dobré srdce by měly pracovat ruku v ruce. Přikládáme-li důležitost jedině intelektu a ignorujeme srdce, může to vytvářet ve světě víc problémů a víc utrpení. Jestliže naproti tomu zdůrazňujeme jedině srdce a ignorujeme mozek, nezbude mnoho rozdílů mezi lidmi a zvířaty. Obojí je třeba rozvíjet vyváženě, a dokážeme-li to, výsledkem bude materiální pokrok, doprovázený dobrým duchovním rozvojem. Srdce a mysl pracující v souladu vytvoří skutečně mírovou a přátelskou lidskou rodinu.