Ledeč nad Sázavou

Nad pravým břehem řeky ční již od konce věku třináctého hrad. Naproti němu na levém břehu leží stejnojmenné město. Nedaleko hradu jsou ve skalní stěně jeskyně, kterým se říká Čertovy díry. Pověst říká, že jeskyně vytvořil ďábel po prohrané sázce.

Však navraťme se zpět do města, do doby tuze neklidné. Tenkrát žil na hradě pán Jan Burián z Říčan. V dalekých zemích se rozpoutala válka a on musel odejít do boje, stejně jako mnoho a mnoho dalších.

Nelehko se mu odcházelo, měl svoji rodnou zemi rád a dobře věděl, že už se nikdy nemusí vrátit zpět a spatřit ji. Avšak odejít musel.

Dlouho, předlouho válka trvala a lidé stále častěji vzpomínali na svého pána. Nikdo nevěděl, zda je živ a zdráv. Usnesli se tedy, že nový zvon, který měl být ulit, ponese právě pánovo jméno.

Zakrátko byl zvon hotov a ve městě se konala velká sláva.

Lidé křtili nový zvon podle úmluvy jménem Jana Buriána z Říčan. Zvon byl vskutku pěkný a ještě krásněji zněl.

Čas plynul jako voda v řece a o pánovi nepřicházely žádné zprávy. Až jednoho dne se zvon sám rozezněl a dlouho vyzváněl. Nikdo neměl tušení, co se stalo. Až tu se ve městě ozval klapot koňských kopyt a v sedle seděl pán Jan Burián.

Přijel až ke zvonu, dvěma prsty jej zastavil a nastalo ticho. Lidé se velmi radovali a zvon, ten nesl na památku této šťastné události otisk pánových prstů. Mnoho let zvon připomínal návrat zdejšího pána, až v roce 1806 propukl ve městě požár a zvon zničil.