Láska

Motto:

Láska je cíl - a důvěra a odvaha jsou cestami k ní.

Ústřední skutečnost tohoto stvoření, sama nejhlubší podstata bytí je láska. Láska je cíl - a odvaha, důvěra a naděje jsou cestami k ní.

Z hlediska duševního a duchovního života je láska především vztahem, resp. všechno, co je na vztazích pozitivní. Tedy věrnost, důvěra, trpělivost, statečnost, obětavost, vstřícnost, komunikativnost, chápavost, takt, citlivost, pokojnost, čestnost, pravdivost, autentičnost atd. Láska by měla být posledním motivem veškerého lidského myšlení a chování v lidském společenství, do kterého člověk, veden láskou, vstupuje jako někdo, kdo nic nežádá, nic neočekává, nic nepotřebuje, ale je odhodlán pouze dávat.

Láska opodstatňuje všechny duchovní skutečnosti, o kterých byla řeč jako o objektivních skutečnostech světa.

Někdo v tomto okamžiku možná namítne, že odvaha  a statečnost jsou sice vlastnosti, nepostradatelné k velkým činům, případně k vyrovnanému a šťastnému životu, ale v  životě jde přece především o lásku. A ta přece na první pohled příliš nesouvisí s odvahou a statečností?! 

Tato námitka je naprosto neopodstatněná a je v příkrém rozporu s tím, jak se věci opravdu mají. Láska není něco lepkavě příchylného, doprovázeného nepřirozeným úsměvem slabých lidí, pohybujících se ve světě citů a empatií. Láska vyžaduje odvahu; kdo se bojí, nemůže milovat. „Strach nemá v lásce místo,“ říká apoštol Jan, „protože dokonalá láska strach vyhání; strach (počítá) s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti. My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás.“

Připomeňme si v této souvislosti slavnou ódu na lásku apoštola Pavla:

Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy.

(Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.“

Všimněme si na základě uvedeného citátu, jaké vlastnosti láska předpokládá: shovívavost, toleranci, trpělivost, kázeň, radost, soucit, solidaritu, pokoru, pravdomluvnost, čestnost, oddanost, věrnost apod. Lze si vůbec představit, že by takových vlastností člověk dosáhl bez odvahy a vnitřní statečnosti?