Lanšperk

Bdělý poutník si při návštěvě hradu Lanšperku zajisté povšimne mnoha kamenů, rozesetých v jeho okolí. Tvoří jakousi neviditelnou linii mezi lanšperskou zříceninou a pozůstatkem nedalekého hrádku Žampach. Říká se jim Čertovy kameny, podle pověsti, která se k tomuto místu váže.

Na Lanšperku pobýval v dávných dobách lakomý a závistivý hradní pán. Jednoho dne si usmyslel, že vybuduje most mezi Lanšperkem a blízkým Žampachem. Dlouho však přemýšlel, jak by co nejlépe pořídil potřebný kámen na tak náročnou stavbu. Pro svoji lakotu odmítl nabídku z blízké obce a dotyčného sedláka se slovy "Čert tě vem!", vyhnal z hradu. Sedl si na masivní dubovou lavici a zadumaně přemýšlel, jak získat potřebný kámen a nevydat za něj ani groš.

Najednou slabě zahřmělo a před lanšperským pánem se znenáhla objevil čert, zahalený v temném kouřovém oparu. Místností se rychle rozplynul sirný zápach.

Jakmile se pán vzpamatoval, zvolal: "Který pekelník tě na můj hrad vysílá?" Čert odpověděl: "Sám pán pekel!" A nabídl pánovi pomoc se stavbou mostu. Pán souhlasil, neboť věděl, že levněji most nepostaví, a vlastní krví se čertu upsal.

Druhý den nechal pochytat všechny kohouty v lanšperském okolí, tak jak slíbil čertovi. Čerti byli připraveni postavit přes noc nový most, spojující Lanšperk a Žampach.

Most rostl pod rukama pekelníků jako z vody, když kdesi z dáli zakokrhal osamělý kohout, na něhož se zapomnělo. Jeho kokrhání vyděsilo čerty natolik, že zanechali své práce, připravené balvany ponechali na svých místech a rozutekli se.

Lanšperský pán poté proklínal celou hradní posádku. Zanedlouho si však uvědomil, že nedokončení mostu jej zachránilo od pekelných muk a začal žít skromně a čestně. Na stavbu mostu zcela zapomněl a dnes jeho chamtivé počínání připomínají právě jen balvany, rozeseté po okolí jeho bývalého sídla.