Kultovní předpisy islámu

Kultovní předpisy islámu částečně vycházejí z koránu. Víra v Boha je prokazovaná skutky lásky k bližnímu a kultovními úkony. Islámská teologie později formulovala 5 základních povinností, tzv. „Pět pilířů islámu“, ke kterým některé sekty přidávají jako šestý pilíř džihád. Muslimové se původně modlili především v noci, aby se nevystavovali zbytečnému pronásledování nepřátelského okolí. V koránu se dokonce vybízí, aby to muslimové se zbožností nepřeháněli, někteří se prý modlili i celou noc. Počet modliteb byl nižší než dnes. Ze začátku pouze jedna, později přibyla druhá a třetí. Učení o pěti modlitbách pochází až z období po Muhammadově smrti. Přesná podoba modlitby není v koránu řešena, Muhammad zanechal odkaz, ať se lidé modlí tak, jak viděli se modlit jeho. Orientace modlitby, qibla, byla původně směrem k Jeruzalému, ale po rozkolu s židy byla veršem 2:136 změněna na Mekku, spolu s rozvinutím učení o Abrahámovi jako zakladateli Ka'by. Korán klade poměrně velký důraz na sociální aspekty. Přikazuje dávat almužnu, pomáhat nemajetným, sirotkům, starým a nemocným. Tato povinnost, zakát (očista) se postupně změnila v náboženskou daň, kterou vůdcové náboženské obce mohli využívat nejen na sociální účely, ale i pro potřeby státu a na vojenské účely. Společným prvkem všech monoteistických náboženství je půst, který je v koránu rozveden a určen na měsíc Ramadán. Půst se drží od východu do západu slunce a nemocní, cestující a další, kteří nemohou běžně držet půst, jej mohou odložit na jiný termín (2: 180–181). Další náboženskou povinností je pouť do Mekky (velká a malá pouť, hadždž a 'umra). Tento zvyk je od doby prvních proroků. Po vystoupení Muhammada se mnozí Mekkánci obávali o osud tohoto zvyku a svých příjmů. Korán pouť zachovává, vrací jí však původní smysl, tj. uctívání jednoho Boha. Mekkánská modlitebna Ka'aba byla založena hanífem Abrahámem a je tak symbolem nezkaženého původního monoteismu. Zdůrazňován je také kult Ismaela. Vrcholem pouti je rituální obětování zvířat tak, jak tomu bylo i dříve. Nemá to však být oběť pro Boha, ale pouze výraz zbožnosti – oběti jsou rozdány nemajetným. Koránská pravidla stravování jsou o poznání volnější než pravidla židovská a pravděpodobně i než původní pravidla arabská. Z jídel je zakázáno pouze vepřové maso, zdechliny a maso zvířat zasvěcených jinému bohu. Korán naopak zcela zakazuje, spolu s hazardními hrami, víno (2:216, 4:46 a 5:92). Tento zákaz byl přenesen na alkoholické nápoje vůbec. Zajímavé je, že ve starším verši 16:67 je naopak existence skvělého nápoje vína ukazována jako důkaz Boží dobrotivosti, objevuje se ale, že víno má dobré i špatné stránky.