Kritika globální bylinářské medicíny

Bylinářská medicína podle autorů článku [1] stojí na rozcestí. Pokud bude pokračovat ve svém úsilí stát se obchodní komoditou ovládanou zdravotnickým průmyslem, pak její těžiště již nebude v řemeslné tradici, ale v globalizovaném průmyslu. Na druhé straně, pokud bude nadále respektovat tradice domorodé i nedomorodé medicíny, bude se muset zabývat také ekologickými a kulturními otázkami. Ústřední otázky souvisejí s kontrolou jak půdy tak kultury. Většina domorodých kultur a jejich místní životní prostředí jsou globalizací ohroženy. Historicky úspěšné velké korporace nikdy příliš nebraly ohledy ani na životní prostředí ani na domorodé vztahy k půdě nebo k intelektuálnímu vlastnictví. Autoři článku [1] na případu tradiční medicíny domorodého lidu Mapuche v Chile studovali sociální a kulturní konflikty, s nimiž se setkávají přírodní léčitelé v domorodých komunitách. Autoři zdůrazňují, že přednost musí mít ochrana domorodých kultur a ekosystémů před ziskem. Globalizovaný bylinářský průmysl kulturní tradice domorodých národů zcela ignoruje. 

Úvodem
Tradice bylinářské medicíny v Severní a Jižní Americe, v Evropě, v Asii, v Africe a v Austrálii má společné kulturní kořeny v šamanismu a v přírodním náboženství, tedy v praktikách, které vycházejí z nejstarších psychokulturních znalostí. Tyto tradice mají význam pro naše pochopení minulosti a budoucnosti bylinářství a přírodního léčitelství. Nejstarší spirituální praktiky, které dosud přežívají v řadě domorodých společenství a v různých formách přírodní a doplňkové medicíny, jsou dnes podkladem hledání ekologické udržitelnosti a přírodního zdraví. Na druhé straně však musí vzdorovat logice globalizovaného bylinářského průmyslu. Autoři článku [1] studovali medicínu domorodého národa Mapuche v jižním Chile. Starodávné metody přírodní medicíny jsou animisticky, kosmologicky a ekologicky orientovány. Proto bylinářská medicína vždy vybočovala z rámce západního hlavního proudu, který se objevil v renesanci v podobě vědy, kultury, umění a rozvoje společnosti křesťanské Evropy. Předkřesťanský (a také pokřesťanský) duchovní svět a kosmologické principy, jimiž se řídí lidský svět, byly a dosud jsou v příkrém rozporu jak s vědeckým, tak s křesťanským pohledem na svět. Pružnost těchto ne-karteziánských a ne-newtonovských praktik je určitou výzvou pro dominantní "vládnoucí" názor, který ve svých základech vychází z positivismu a považuje bylinářskou medicínu pouze za obchodní komoditu a za prostředek zisku.
V případě bylinářské medicíny odpor mnoha tradičních bylinářů ke globalizovanému bylinářství pramení ze zásadního rozporu mezi představami uznávajícími Zemi, které chrání místní společenství, a globalizovanými vědeckými názory a velkým byznysem. Napětí mezi metodami průmyslu s bylinářskými výrobky a holistickými, Zemi uctívajícími kulturami domorodých národů a mnoha západními přírodními léčiteli vedl autory článku [1] k analýze současné bylinářské medicíny na Západě.
Nedávné zkušenosti domorodého národa Mapuche v Chile dále ilustrují kulturní střety mezi "globálním" a "místním". Autoři článku [1] tvrdí, že šamansky založená bylinářská medicína národa Mapuche poskytuje výjimečný pohled na význam a důsledky "tradice" v bylinářské medicíně. Konkrétně tvrdí, že tradiční bylinářská medicína závisí na zachování místní kultury a místního ekosystému. To však je v příkrém rozporu s principy globálního bylinářství, hromadnou výrobou a chápáním bylinářských výrobků jako pouhého zboží.
V květnu 2002 Světová zdravotnická organizace (WHO, World Health Organization) začala poprvé uvažovat o vážných důsledcích globalizace na bylinářskou medicínu. Cílem tohoto projektu je mimo jiné prosazování národního využívání tradiční medicíny, vzdělávání a výcvik praktikantů tradiční medicíny a klinický výzkum bezpečnosti a účinnosti tradičního lékařství. Autoři článku [1] se však domnívají, že především jde o prosazování zájmů globálního bylinářského průmyslu před ochranou místních tradičních praktik.

Globální bylinářství
Termínem "globalizace" bylo původně sociology a politickými teoretiky označováno rostoucí propojení a prolínání společenského prostoru a času působením nových technologií a mezinárodních trhů. Tento termín poprvé zavedl kanadský odborník pro sdělovací prostředky Marshall McLuhan, který v roce 1964 použil termín "globální vesnice" pro popis dopadů nových komunikačních technologií na společenský a kulturní život. Později byly častěji zdůrazňovány ekonomické dopady globalizace. V roce 1986 ekonom Peter Dicken popsal "hromadný posun", který se začal objevovat v průmyslovém světě. Jako tři hlavní hybné síly pro rozvoj nových technologií (v komunikacích, ve výrobě a v organizaci) uvedl nadnárodní společnosti, národní vlády a "revoluční" hnutí.
Globální bylinářství lze také popsat pomocí výše uvedených tří hlavních sil, přestože myšlenka globalizace souvisí s řadou témat v různých oborech. Tři hlavní síly, které popsal Dicken, podle autorů článku [1] postačují pro definování hlavních politických a ekonomických rozměrů globálního bylinářského průmyslu. Tyto síly zahrnují pronikání nadnárodních společností do průmyslu s rostlinnými výrobky a zdravou výživou, posilování zájmu vlád o regulaci průmyslu a zavádění nových technologií do výroby bylinářského zboží. Bylinářskou medicínou dnes rozhodně není pouze bylinná tinktura nebo bylinkový čaj.
S rozvojem globalizace narůstá také společenské hnutí, které se projevuje jako "anti-globalizace". V tomto smyslu globalizace je chápána jako rozšíření logiky kapitalismu a nikoliv jako něco společensky nového. V případě bylinářské medicíny globalizace na jedné straně přináší nové možnosti, na druhé straně však spíše smazává než uznává rozdíly a odlišné přístupy. Autoři článku [1] zřejmě mají na mysli tzv. "mcdonaldizaci" průmyslu, kdy tlak na efektivitu výroby a omezení nákladů vede k hromadné levné výrobě prefabrikovaných výrobků pomocí unifikovaných technologických postupů. [N1], [N2], [N3]
Zatím ještě žijeme ve světě, jemuž zcela nevládne logika ekonomického růstu, rozvoje a zejména zisku. Existence tradiční západní bylinářské medicíny s dlouhou historií využívání místních i dovážených bylin díky obchodu s kořením, je toho důkazem.
Autoři článku [1] jsou přesvědčeni, že současná globalizace bylinářského průmyslu jako důsledek mezinárodního kapitalismu přispívá k prohlubující se nerovnosti (jako je chudoba místních zemědělců a poškozování životního prostředí). Dominance "vědy" a "technologie" se používá také jako společenský a kulturní nástroj, jímž se útočí na odlišné kulturní představy, které jsou považovány za primitivní, pavědecké a iracionální. Tímto způsobem se upevňuje současný materialismus, ekonomický růst a "rozvoj" společnosti. Autoři článku [1] tento společenský a kulturní střet ilustrují na tradiční medicíně domorodého národa Mapuche. Jejich tradiční medicínu nelze globalizovat nebo prosadit do jejích metod nějaké všeobecné rostlinné produkty. Šamanistický kulturní rámec domorodého lidu Mapuche stojí stranou vědecké analýzy a zdůvodnění, klinických testů, masového prodeje a standardní průmyslové výroby. Globalizace společnosti a kultury, která stále více ovlivňuje současnou západní bylinářskou medicínu, však představuje hrozbu samotné podstatě tradiční medicíny. Jak se bylinářská medicína stává mezinárodním průmyslem, tedy globálním bylinářstvím, stále více směřuje k positivismu a redukcionismu ve významu používání léčivých bylin. Globální bylinářský průmysl nemá nic společného s tradičním léčitelstvím a je zcela v rozporu s filozofickou podstatou a praxí tradiční bylinářské medicíny.

Globální bylinářství jako průmysl
Jako průmysl globální bylinářství představuje lukrativní trh s bylinářskými výrobky jako farmaceutickými komoditami. Ve snaze o nové výrobky a získání výhody na trhu výrobci neváhají použít biochemického zpracování a nových metod výroby, mezinárodní reklamy a marketingu a různých ekonomických metod ke snížení ceny, jako je přesun výroby do daňově výhodnějších zemí. Tento průmysl je podporován vědeckou a technologickou specializací, jejíž výzkum a vývoj je zcela ovládán požadavky trhu.
Jak tento průmysl přerostl z malých podniků do velkých, často nadnárodních korporací, změnily se původní postupy a procedury přísnou racionalizací celé výroby a prodeje. Z tohoto pohledu se bylinářské výrobky nijak neliší například od automobilů nebo pracích prostředků. Pronikání velkých farmaceutických firem na národní trhy také vedlo ke změně regulačních a certifikačních požadavků na bylinářské výrobky ve prospěch těchto firem. Tyto požadavky významně znevýhodňují drobné, často rukodělné výrobce tradičních bylinářských výrobků. Autoři článku [1] tvrdí, že od 90. let 20. století zanikla většina drobných výrobců a jejich místo zaujaly velké farmaceutické společnosti.
Pod záminkou větší bezpečnosti a účinnosti pro zákazníky k tomu došlo dvěma způsoby. Za prvé, vlády prostřednictvím svých regulačních orgánů postavily bariéru pro drobné výrobce v těch oblastech, v nichž farmaceutické společnosti mají odborníky a mohou překonat vyšší náklady, jako jsou pravidla GMP (Good Manufacturing Practice), která byla vyvinuta pro farmaceutický průmysl. Za druhé, použití nových farmaceutických postupů a stálé hledání nových výrobků vedlo k problému definice "bylinářské medicíny" v odpovídající legislativě. Současně se vyvíjel tlak na regulační orgány, aby takovou definici přizpůsobily potřebám farmaceutického průmyslu. Například v Austrálii před přijetím zákona o terapeutickém zboží (Therapeutic Goods Act) v roce 1989 bylinářské výrobky nebyly ani léčiva ani potraviny. Tento zákon ustanovil řadu bylin jako terapeutické produkty a definoval také kategorii "tradičního bylinářského použití". Díky tomu známé byliny s dlouhou tradicí lékařského užívání nebylo nutné klinicky testovat. Počátkem 90. let 20. století poměrně jednoduchá podstata bylinářské výroby již omezovala účinnost a dávkování bylinářských výrobků. Avšak později byla bylinářská výroba podrobena farmaceutické expertíze, která umožnila zvýšit účinnost a dávkování a tím výrazně zvýšit ekonomický zisk.
Není sporu o tom, že zákazníci mají právo na zajištění kvality bylinářských výrobků a příslušná pravidla GMP tuto kvalitu zaručují. Na druhé straně regulace ve formě GMP a použití nových technologií výroby představují určitý problém. S mizením bylinářských výrobků z pultů maloobchodů a bylinářských lékáren a s úbytkem přírodních bylin v těchto výrobcích (použitím nových farmaceutických technologií hromadné výroby standardizovaných a koncentrovaných výrobků a zaváděním exotických bylin, které veřejnost ani tradiční bylináři neznají, se regulace stává velmi důležitou. Takové výrobky musejí splňovat stále složitější normy a omezení, protože se v nich mohou objevit biochemické látky s dostatečně neověřenou účinností na lidský organismus. Tradiční výrobky s použitím místních bylin, jednoduše připravené ve vodě nebo čistém alkoholu, takové složité normy a regulační omezení nepotřebují a obvykle je ani nesplňují.
Schopnost vyrábět koncentrované extrakty a samotné aktivní látky sice umožňuje hromadnou výrobu, avšak současně vyvolává závažnou otázku, zda výrobky s různou koncentrací aktivních látek jsou vůbec podobné a zda uživatelé mohou způsob užití jednoho výrobku použít na výrobek jiný. V tradiční medicíně se vysoké dávky a silné koncentrace pro účinné léčení používají jen zřídka a považují se za zbytečné.
Předpoklad, že tradiční metody mohou mít prospěch pouze ze standardizace a hromadné výroby, ignoruje tradice bylinářské medicíny a její spoléhání na místní kulturu a životní prostředí. Globální bylinářská velkovýroba naprosto opomíjí jakoukoliv filozofii, představy, souvislosti a postupy tradiční bylinářské výroby. V pozadí globální bylinářské velkovýroby stojí trhem řízený pragmatismus a technologická orientace na odborné vědecké a technické specializace jako je například fytochemie (biochemie rostlinných alkaloidů a dalších látek) bez jakýchkoliv etických, ekologických nebo metafyzických úvah. Hlavním cílem je pomocí vědeckého výzkumu překonat případné problémy a dosáhnout účinné a levné hromadné výroby. Základní smysl přírodních věd, jímž je poznávání a chápání přírody a jejího smyslu, je těmito tržními zájmy zcela zatlačen do pozadí. Věda a technologie, které měly původně sloužit člověku a jeho poznání, přinejmenším v bylinářské medicíně slouží pouze ekonomickým a průmyslovým zájmům. Důkazem je farmakologie, biochemie a chemie, které jsou základem dnešního globálního bylinářství. Jejich cílem již není poznání a pochopení přírodního léčitelství, ale jen a pouze výroba marketingově dobře prodejných výrobků.
Hlavní problémy fytochemie jsou vysoce technologické. Jaké biochemické sloučeniny v rostlinách mají klinické účinky? Lze klinicky stanovit účinky v určitém rostlinném extraktu? Jak lze zajistit, aby se v uměle pěstovaných rostlinách nacházelo potřebné množství klinicky účinných látek? Je spektroskopie magnetickou jadernou resonancí dostatečně přesná pro detekci malých množství klinicky účinných látek v rostlinách a může poskytnout spolehlivá analytická data?
Tyto typicky vědecké otázky nereagují na filozofické zájmy tradičních přírodních bylinářů. Jsou však podstatou globálního bylinářského průmyslu.

Globální bylinářství jako filozofie
Při řešení technologických problémů vědečtí specialisté, zabývající se bylinami, nepotřebují žádné složitější filozofické základy, než positivismus a materialismus. Přestože jejich metody a postupy mají prokazatelný vliv na lidské zdraví, většina tradičních bylinářů věří, že tyto metody mají s tradičními léčebnými postupy jen málo společného.
Jako filozofický systém západní bylinářství vychází z širší tradice vitalismu, který je spíše holistický než redukcionistický a mechanistický. Ústřední myšlenkou vitalismu je představa, že život a zdraví závisejí na proudech energie a na základní životní síle.
Vitalismus však není pouze západní filozofií. Jeho principy jsou součástí mnoha lékařských tradic, od tradičního šamanismu až k indickému védskému systému lékařství Áyurveda a k tradiční čínské medicíně. Západní vitalismus vychází z následujících principů:

• Lidské tělo má vlastní vrozenou inteligenci nebo moudrost a je schopno se samo léčit.

• Společným úkolem pacienta a lékaře je tento proces uzdravování podporovat.

• Důraz je kladen na léčení celého těla a duše člověka a na procesy zotavení a obnovení zdraví a nikoliv na standardní léčbu určitého konkrétního onemocnění.

Protože tradiční západní léčitelé obvykle uznávají představy jako je životní síla a proudy energie, není překvapením, že ve Spojených státech a v Evropě je stále populárnější léčitelství jiných kultur. Přestože znalosti biochemie a farmakologie jsou dnes podstatnou součástí vzdělání západních léčitelů, kteří se zabývají přírodní a doplňkovou medicínou, obvykle tyto přírodní vědy nemají podstatný vliv na jejich filozofii uzdravování.
Od druhé poloviny 80. let 20. století jsou u západních léčitelů stále populárnější metody diagnostiky a léčby podle tradiční čínské medicíny a indické medicíny Áyurveda.
Například Áyurveda, védský systém lékařství, chápal lidské zdraví jako harmonii mezi tělem, myslí a osudem. Zabýval se proto nejen tělesným zdravím, ale také duševním (psychologickým) a duchovním (spirituálním) zdravím. Podle školy Čaraka zdraví a nemoc nejsou předurčeny a život může člověk vlastním úsilím prodloužit. Škola Sušruta definuje význam lékařství jako léčbu nemocí, ochranu zdraví a prodloužení života. Zdraví je chápáno jako rovnováha tří základních sil, vzduchu, ohně, vody nebo země. Tyto tři tělesné síly jsou tvořeny kombinací pěti prvků, země, vody, ohně, vzduchu a éteru. [X1]
Na nově vznikajícím trhu se objevila řada knih, které se snažily o určité sloučení léčebných tradic různých národů a kultur do později se rozvíjející globální bylinářské medicíny. Například nová přírodní planetární medicína vychází ze spojení starověkých východních lékařských systémů a tradičního lékařství různých národů a kultur ve světě. Východní filozofie byly rozšířeny na historický a kulturní kontext západního bylinářství, zejména v holistickém chápání přirozeného lidského zdraví, léčení a uzdravování. Někteří přírodní léčitelé se snaží zahrnout toto filozofické chápání zdraví do své praktické práce.
Protože do západního bylinářského léčitelství pronikají různé myšlenky jiných národů a kultur, mezi léčiteli se objevuje řada různých světových názorů, přístupů a postupů. Avšak základní aspekty západní bylinářské medicíny zůstávají stejné. Autoři článku [1] provedli výzkum ve dvou velkých australských městech. Zjistili, že mezi přírodními bylinářskými léčiteli je rozšířena nejen představa životní síly, ale také další tradiční západní koncepty, jako je toxicita, aktivace nervových zakončení, téměř optimální funkce orgánů a podobně. Tyto koncepty jsou využívány současně s poznatky z patologie a fyziologie. Globalizace do tradiční bylinářské medicíny přináší nové koncepty z vědy, které však tradiční koncepty zdraví a léčby narušují. Nové představy do bylinářského léčitelství vnáší zejména fytochemie a biochemie.

Bezbožný svět
Globalizace je v podstatě pokračováním západní filozofie vědecké racionalizace světa, která začala v 17. století vědeckou revolucí a renesancí. Sociolog Max Weber jako první zjistil, že vývoj západní kultury a civilizace vyžadoval "racionalizaci" ve všech sférách společnosti a musel svět zbavit kouzel, mystiky a tajemství. Odstranění mystiky a kouzel ze světa přírody a ze společnosti vedlo také k postupnému prosazování vědy a techniky do medicíny. Příkladem může být vývoj elektrokardiografie. Na jejím počátku stály snahy pochopit fungování lidského organismu. Francouzský filozof René Descartes ve 30. letech 17. století vysvětloval pohyby člověka pomocí složitých mechanických interakcí vláken, pórů, průtoků a "animálního ducha", určité obdoby "životní síly". Avšak dánský učenec Jan Sammerdam v roce 1664 svými experimenty tyto představy vyvrátil. Další pokusy vedly k pochopení činnosti nervů a svalů a funkce elektrických signálů v živém těle. Rozvoj fyziky elektřiny se stal základem pochopení významu elektrických proudů v živém organismu [N4]
Podobně dnešní globální bylinářství je důsledkem vědecké a technologické revoluce, která stojí v pozadí "bezbožného", "mechanistického" a "moderního" pohledu na přírodu a společnost. Tato sekularizace a mechanizace světa nikdy nebyla dokončena, avšak představuje hlavní hybnou sílu v západní společnosti od "tradičního" svazku církve a státu k moderní průmyslové, světské a demokratické společnosti. Jedním z dědictví tohoto kulturního a společenského posunu je zneužití a ničení životního prostředí a snaha společnosti věnovat veškeré úsilí na hromadnou výrobu, obchodování a prodej. Místní domorodé a tradiční způsoby proto představují příliš mnoho překážek pro růst velkých firem, dosažení většího zisku a ovládnutí lékařské praxe.
Z procesu modernizace má snad průmyslově vyspělý svět prospěch, avšak rozvojovým chudým zemím Asie, Afriky, Střední Ameriky a Jižní Ameriky příliš nepřináší. Přes nejlepší snahy Světové banky a Organizace spojených národů v podobě zavádění nových plodin, umělých hnojiv, pesticidů, mechanizace a nových zemědělských postupů lidé rozvojových zemí žijí v chudobě a mnozí ještě více chudnou kvůli ničení životního prostředí a vlivu globálních změn klimatu. Mimo svět, v němž hmota je považována za bezduchou, kde život živočichů a rostlin nemá žádný "osud" a kde lidské myšlení je vrcholem evoluce, jiné kultury mají odlišné kosmologie a jinou "realitu". Autoři článku [1] tvrdí, že západní způsob myšlení, pokrok, modernizace a konzumní způsob života zakrývají nepříjemnou skutečnost pokračujícího boje místních (a často domorodých) společenství a kultur o přežití proti kapitalismu bez srdce, bez smyslu pro historii a bez budoucnosti. Autoři dále ukazují, že závěry západní vědy se v uvažování léčitelů národa Mapuche nijak neodrazily. Tradiční léčitelství těchto lidí je stále holistické a nikoliv redukcionistické a mechanistické.

Medicína domorodého národa Mapuche
Jak již bylo uvedeno, autoři článku [1] studovali medicínu domorodého národa Mapuche, aby ukázali kontrast mezi globálním bylinářstvím a jeho infrastrukturou a domorodou medicínou.
Mapuche je největší skupina domorodého lidu v Chile a jedna z největších v Jižní Americe. Mnozí žijí v oblasti Aruncanía, jižně od hlavního města Santiago de Chile. Nejdůležitějším městem této oblasti je Temuco, které leží asi 675 km jižně od hlavního města a má 210 tisíc obyvatel. Národ Mapuche nikdy nebyl ovládnut Inky ani později Španěly. Přestože trpí mnoha problémy jako jiné domorodé skupiny a národy ve světě, zachoval si mnoho aspektů tradičního způsobu života. Asi 20 procent příslušníků národa Mapuche v Chile dosud žije v zemědělských oblastech země.
Medicínu národa Mapuche lze plně pochopit pouze v kontextu kultury tohoto národa, která však leží za rámcem tohoto článku. Podobně jako v jiných domorodých kulturách, také léčitelé národa Mapuche jsou přesvědčeni, že onemocnění má řadu příčin, včetně nerovnováhy způsobu života (strava, spánek, nálada), zanedbávání určitých tradic a hodnot společenství nebo duchovního působení, jako je zlomyslnost jiného člověka. V ostatních ohledech je medicína národa Mapuche vitalistická. Lidé používají bylinářskou medicínu na různých úrovních. Drobnější onemocnění léčí pomocí různých bylin doma, avšak vážnější onemocnění s pomocí šamana, machi. K léčení používají jak domorodé, tak cizí byliny a jejich použití je rovnocenné. Cizí byliny většinou pocházejí z Evropy a byly zřejmě dovezeny španělskými dobyvateli. Machi používá domorodé rostliny pro složitější onemocnění. Většina bylin (na rozdíl od bylin pro domácí léčení) roste divoce a jejich účinek souvisí spíše s místem a časem výskytu než s botanickým druhem. Velký význam má proto místo výskytu, doba sběru a fáze Měsíce. Tyto léčivé byliny lze ochránit pouze tehdy, pokud je chráněna půda a přírodní lokalita, v níž se vyskytují. Měnící se využití půdy proto má pro dostupnost léčivých bylin neblahé důsledky. Vybudování nějakých zahrad pro pěstování těchto bylin nemá žádný význam, protože pro šamany je nejpodstatnější místo výskytu.
Krátce řečeno, mechanistická kosmologie dosud neovládla celý svět. Podle místních šamanů a přírodních léčitelů jsme se "světem" všichni v trvalém spojení. Holistické léčení vychází z představy, že každý člověk je neustále zapojen do jemných a složitých vztahů s různými energiemi, živočichy, rostlinami, inteligencemi a společností v určitém místě, které dohromady jsou součástí dynamického a vzájemně interagujícího systému. V západní kultuře se k této filozofii blíží pojem "Gaia", který vyjadřuje holistický systém živoucí planety Země.

Tradiční bylinářství: podstata místa
Většina problémů, o nichž se autoři článku [1] zmiňují, byla diskutována v romantických debatách ekoaktivistů a léčitelů od 60. let 20. století. Zvláštní, magický význam "místa" však nabízí úhel pohledu, který v kontextu bylinářského průmyslu umožňuje vysvětlit, jak daleko se ekonomika a průmysl, jimž vládne růst kapitálu, vzdálily od požadavků tradičního bylinářství nebo šamanského léčitelství.
Představu místa, umístění v prostoru a čase, všichni ze svého každodenního života dobře známe. Již méně známe představu, že jde pouze o bod v časoprostoru klasické mechaniky nebo teorie relativity. Místa však také mají určitý význam a účel, neboť mohou určovat podstatu svých obyvatel. O tato místa neustále bojují a tato místa zušlechťují a mění všechny formy života.
Představa místa závisí na paradigmatu. Pozitivisté například nepřikládají žádný význam vztahům mezi určitým léčitelem, určitou bylinou a určitým místem a časem. Jemné reality, jako jsou sny nebo představa mezidruhové sítě života nepovažují za prokázané nebo za skutečné.
Tradiční léčitelé a bylináři oprávněně požadují právo obývat určité místa (tedy také vlastnit) a mít neomezený přístup do míst s určitými ekosystémy. Taková místa mají také hluboký kulturní a duchovní význam.
José Alwyn uvedl, že lidé národa Mapuche sami sebe označují za "lid země". Používají výraz "futal mapu", jímž označují "všechnu svoji zemi", která zahrnuje nejen půdu, ale také řeky, lesy a všechno co se vyskytuje nad zemským povrchem. Používají také výraz "nuke mapu", jímž označují matku zemi, neboť tato země jim poskytuje všechno, co k životu potřebují, má pro ně magický a náboženský význam, představuje místo jejich předků a místo, o něž se musí pečovat a je nutné je chránit. Tradiční bylinářství se praktikuje právě v tomto smyslu. Tradiční evropské bylinářství zase hovoří o známkách "osobnosti" bylin, v níž je skryta určitá starodávná moudrost. Někteří bylináři ve Velké Británii zkoumají význam starověké vědy ve vztahu k realitě a k současné praxi bylinářství. Některé tyto praktiky mohou být vzdálenou ozvěnou mystických rituálů uctívajících Bohy přírody. Podle autorů článku [1] některé směry evropského bylinářství mají těsné vazby k ochranářským hnutím a také k nově rostoucím tradicím hnutí New Age a esoterického a tradičního léčitelství.
Se svým důrazem na hromadnou výrobu, biochemii, standardizaci a marketing globální bylinářství představuje jasný protiklad vůči kouzlu a magii místa. Na druhé straně současní bylináři mají určité historické a kulturní závazky zabývat se těmito místy a často mají hlubší vztahy ke své půdě než tradiční bylináři. Navíc lze tvrdit, že použití léčivých rostlin, které se pěstují na různých místech, může tyto vztahy posilovat.

Závěrem
Kromě běžných rozporů mezi korporativním kapitalismem a řemeslech založených na domorodých kulturách existuje rozpor "světových názorů" a kulturních praktik domorodého a tradičně založeného bylinářství a vědeckými specialisty, kteří všemožně podporují globální bylinářství.
Toto napětí pramení z naprosté necitlivosti pragmaticky zaměřených vědeckých specialistů k hlubším zájmům bylinářů o problémy míst růstu bylin a celistvosti životního prostředí. Biofyzika, biochemie a farmaceutika zcela opomíjejí metafyzický a duchovní význam bylin a představují zásadní hradbu mezi metodami přírodního léčitelství a biomedicínou. Proto existuje hluboký nesoulad mezi globálním a tradičním bylinářstvím. Autoři článku [1] jsou přesvědčeni, že globální bylinářství a věda a technologie, které ho podporují, jsou založeny na abstrakci. Slouží a pouze obecným principům konvenční vědy a globálnímu růstu kapitálu. Necitlivost ke zvláštním potřebám "míst", ohrožuje většinu domorodých kultur a představuje zdroj odporu bylinářů a mnoha jiných lidí vůči nadměrnému využívání léčivých bylin, které často vede k úplnému zničení míst jejich výskytu.
Byrokratická regulace a začlenění do systémů a struktur nadnárodních korporací jsou s tradičním léčitelstvím naprosto neslučitelné. Pouze tehdy, pokud tradiční kultury budou schopny udržet svoji vlastní samostatnost, jako jsou šamanské a další praktiky, a nebudou narušovány mnoha vnějšími vlivy, mohou tyto alternativní metody léčení přežít a udržet tak šanci ke svému poznání a hlubšímu pochopení.

Odkazy a literatura:
[1] Tom Jagtenberg, Ph.D., and Sue Evans, B.A.,Dip.Ed., M.N.I.M.H.: Global Herbal Medicine: A Critique. The Journal of alternative and complementary medicine, Vol. 9, No. 2, 2004, pp. 321 - 329.
[X1] Subhash Kak: Birth and Early Development of Indian Astronomy. Louisiana State University Baton Rouge, LA 70803-5901, USA. 15 Jan 2001. physics/0101063 e-Print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation.
[X2] Subhash Kak: Greek and Indian Cosmology: Review of Early History. Louisiana State University Baton Rouge, LA 70803-5901, USA. 28 Feb 2003. physics/0303001 e-Print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation.
[N1] Životní styl typu Big Mac. Natura 11/1999.
[N2] Racionální společnost (1). Natura 12/1999.
[N3] Racionální společnost (2). Natura 1/2000.
[N4] Z historie elektrokardiografie. Natura 6/2004.

zpracoval: Jiří Svršek
převzato z časopisu Natura Plus ( https://natura.baf.cz )