Křest

Křest vyjadřuje a stvrzuje spojení člověka s Kristem. Každému pokřtěnému osobně potvrzuje podíl na údělu Ježíše z Nazareta, který žil a zemřel jako svědek a prostředník Boží odpouštějící lásky a byl vzkříšen jako přemožitel smrti a zhoubné moci zla. Křtem je každý pokřtěný také spojen se všemi, které si Kristus povolává a vytváří z nich na zemi svou církev. Úkon křtu, ponoření do vody či polití vodou, převzala církev hned ve svých počátcích z činnosti Jana Křtitele.

V evangelické církvi křtíme dospělé i děti, zpravidla při bohoslužebném shromáždění, politím vodou či ponořením. Křtu dospělého předchází vyučování základům víry. U křtu dítěte požadujeme, aby se aspoň jeden z rodičů hlásil ke křesťanské víře. Ke křtu mohou být přizváni i svědkové křtu (kmotři), kteří se zavazují, že budou svého kmotřence doprovázet životem na cestě víry. Proto i kmotři musejí být křesťané.

Pokřtěný se stává součástí obecné světové církve a zároveň členem místního sboru ČCE. Uznáváme křest vykonaný v jiných křesťanských společenstvích, proto křest vykonaný v jiné církvi neopakujeme. Celý křesťanský život chápeme jako stále obnovovanou odpověď na Boží přízeň, vyjádřenou ve křtu. Na prahu dospělosti se ti, kteří byli pokřtěni v dětství, přiznávají ke křtu a potvrzují svou víru při konfirmaci.

Křest odvozujeme od Krista. On se nechal pokřtít Janem Křtitelem na začátku své veřejné činnosti. Vzkříšený pak vysílá své učedníky s pokynem, aby v jeho jméno křtili.