Krašov

Tam, kde řeka Mže omílá na levém břehu příkrou skálu, stojí zříceniny hradu Krašova. A právě skála, na níž se hrad vypíná, je domovem skřítků. Uplynulo již mnoho času od těch dávných dob, kdy Krašov býval panským sídlem. Tenkrát se v lesích po celém kraji ukrývali loupežníci a potulovali se zde nejrůznější zlotřilci.

Prostí lidé se každého dne obávali o svůj skrovný majetek, střechu nad hlavou, dobytek ve chlévě, ba i o šat, který měli na sobě. Tak strašlivá to byla doba. Avšak na Krašov přišel nový pán a v jeho panství zavládl klid a s loupežníky byl konec.

Hradní pán byl velice moudrý muž, znalý práce úředníka. Podařilo se mu proto nashromáždit velký majetek, který prý ukryl ve skále pod hradem a od těch dob se jej nikomu nepodařilo nalézt.

Jednoho pozdního večera prý pán vyšel ven z hradu, oči pozdvihl k nebi a díval se na kulatý měsíc, pomalu plující po temné obloze. Tu však zaslechl tichoučké, podivné zvuky. Bedlivě se zaposlouchal a vskutku, když se sehnul k zemi, spatřil skřítka s lucerničkou, který seděl na velikém kameni a maličkým kladívkem do něčeho tloukl.

Když nad sebou skřítek uviděl obrovský stín člověka, tuze se polekal a přál si rychle zmizet. Avšak pán byl rychlejší, chytil mužíčka do ruky a počal se ho vyptávat, kdo je a odkud přichází.

Skřítek slabým hláskem pravil: "Jsem skřítek ze zdejší skály a právě jsem se chystal vrátit domů, ale ty, pane, jsi mé počínání překazil." Tu pán dostal nápad, nikdo neví, že ve skále skřítkové žijí, a proto by tam nikdo nehledal žádný poklad.

Posadil se na kámen a začal skřítkovi vypravovat, jaké má starosti se svým bohatstvím a že skála pod hradem by byla dobrým úkrytem pro poklad. Prosil tedy skřítka, aby si odnesl jeho jmění s sebou a navždy uschoval. A tak se také stalo...