Krakovec

Zříceniny kdysi dávno mocného hradu Krakovce ční na skalisku nad stejnojmennou obcí již po dlouhá staletí. Jsou prastarými svědky minulosti, hostily mistra Jana Husa, pamatují mnoho válek. Ještě jedno jméno nese hrad Krakovec. Již po několik staletí se mu říká Červený zámek. Tenkrát, daleko proti proudu času, nechal zdejší pán pokrýt střechu hradu červenými taškami a právě z těch dob pochází toto druhé jméno.

Však přenesme se do roku 1783, kdy byl Krakovec zachvácen plameny ohně. Uběhlo svěží jaro a po kraji se rozlilo hřejivé sluneční světlo. Seno toho léta vonělo na loukách, malé děti se proháněly po lese a sbíraly do džbánků borůvky. Jen sedláci se obávali o svou úrodu, již po několik týdnů nespadla z nebe ani kapka deště.

Jednoho takového horkého dne se hradní pán projížděl po lese na svém koni. Již se chtěl navrátit domů, ale cosi jako by mu říkalo, že mu hrozí nebezpečí.

Nevěřil však na tajemné síly a jel pomalu po cestě ke Krakovci, když tu se najednou celá obloha zatáhla černými mraky a spustil se prudký liják. Pán rychle cválal lesem a hledal místo, kde by se ukryl.

Zakrátko vskutku dojel až ke skále pod hradem a tam se v malé prohlubni skryl. Náhle se ještě více setmělo, hrůzné zahřmění se ozvalo přímo nad hradem. Z nebe sjel dlouhý, klikatý blesk, ozářil celou skálu zlatým světlem a udeřil přímo do hradních zdí.

Celý hrad byl za pár chvil v ohni. Hradní pán stál s údivem v očích pod skálou a díval se, jak plameny olizují stěny hradního paláce i věže. Podivný pocit zavládl v jeho duši, strach a lítost ze ztráty sídla a radost ze zachráněného života. Pán děkoval ještě dlouho poté všem svatým, kteří nad ním bděli, a od těch dob již věřil na zázraky.