Kouty

Kdysi dávno, v hluboké minulosti, stávala na malém ostrůvku uprostřed rybníka tvrz Kouty. Dnes nám ji připomínají jen pusté zříceniny a pověst o vodníkovi z rybníka. Před mnoha a mnoha věky, kdy ještě na Koutech sídlili lidé bohatí a mocní, se odehrál prazvláštní příběh. Dcera zdejšího pána se procházela po padacím mostě na břehu rybníka, když tu spatřila vodníka.

Byl právě letní podvečer, když se na hladině začaly tvořit obrovské kruhy. Dívka se na okamžik zastavila a dívala se, co se bude dít. Snad nějaká velká ryba, myslela si. Ale tu se nad hladinu vynořil klobouk zelený jako brčál, poté vykoukly tuze velké oči a za chvíli již stál před dívkou vodník v celé své kráse.

Přiťapal k ní žabím krokem, ze šosu mu stále kapala voda a skřehotavým hlasem se pokusil vystrašenou dívku oslovit: "Neboj se mě, já ti neublížím. Již po dlouhá léta žiji ve zdejším rybníce a čekám na vysvobození. Tebe znám již odmalička, a proto jsem za tebou dnes přišel."

"A co si ode mě přeješ? Nevím, jak bych ti mohla pomoci," pravila udiveně dívka.

Vodník jí tedy vypověděl, že býval zdejším pánem, ale protože se zachoval krutě a nespravedlivě k jedné své sloužící, proměnil se ve vodníka a již po mnoho let čeká, až se najde dívka s dobrým srdcem, která by ho dokázala vysvobodit. Taková mladá panna ho prý musí mít natolik ráda, že s ním dokáže odejít do jeho podvodní říše.

Však ani dcera kouteckého pána, o níž je náš příběh, nedokázala vodníka vysvobodit. Vskutku se jí to skoro podařilo. Již skočila do vody, ale jakmile potopila hlavu, rychle vyplavala a utekla pryč. Bála se o svůj mladý život.

Od těch dob vodník stále marně čeká na vysvobození a jen zelená hladina rybníka připomíná jeho věčné trápení.