Košumberk

Městečko Skuteč proslavil především cech svatého Kryšpína, tedy ševci. Pověst praví, že až se všichni ševci ze Skutče sejdou na Košumberku, nastane konec světa. I stala se jednoho dne, když se ševci vraceli spolu s šátkářkami z trhu, podivná věc. Ševci v té době byli známí v širokém okolí, a snad proto někteří z nich i zpychli. Toho dne se vraceli z trhu ve Vysokém Mýtě, měšce měli nabité penězi. Byli tehdá v rozverné náladě a děvčata se jejich vtípkům vesele smála.

Pojednou se starý švec Karásek začal chlubit, jak ošidil jednoho bohatého kupce. A právě v té chvíli šli kolem zříceniny hradu Košumberka. Náhle nebe děsivě zčernalo a strhla se ukrutná bouře, blesk za bleskem prořezával temné mraky...

Ševci i šátkářky se rozeběhli k hradu, aby se před bouří ukryli. Ale ani tam se necítili příliš v bezpečí. Teskné zříceniny v nich vyvolávaly strach, a když si jeden z ševců vzpomněl na pověst o konci světa, všichni se roztřásli hrůzou.

Ozval se ohlušující hrom a před vystrašenými lidmi se zjevil čert. Ďábelsky se zachechtal a dlouhými drápy se začal sápat po starém Karáskovi. "Sledoval jsem tě celou cestu, chlubíš se svými nekalými činy, a proto náležíš peklu." V tom okamžiku utrhla jedna ze šátkářek klokočový proutek, který jak známo, zahání zlé síly a švihla s ním čerta.

Pekelník zůstal stát jako přikovaný, ani se nepohnul a bouře náhle ustala. Všichni se rozeběhli z hradu domů do Skutče. Jen ta z šátkářek, která švihla čerta klokočovým proutkem, na hradě ještě chvilku zůstala. Uvila z klokočových proutků věneček kolem čerta, aby se nevzpamatoval dříve, než budou všichni v bezpečí. Potom se rozeběhla za ostatními do Skutče.

A čerta, toho už nikdy nikdo na Košumberku neviděl.