1. kapitola

1. Pavel, podle Boží vůle apoštol Ježíše Krista, a bratr Timoteus církvi Boží, která je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Acháji:
2. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
3. Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení,
4. který nás potěšuje v každém našem soužení, abychom mohli potěšovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím potěšením, kterým jsme sami potěšeni od Boha.
5. Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení.
6. Ať už tedy jsme souženi - je to pro vaše potěšení a spasení, které se projevuje ve snášení stejných utrpení, která trpíme i my; nebo jsme potěšováni - je to pro vaše potěšení a spasení.
7. A naše naděje o vás je pevná, neboť víme, že jak jste účastníky utrpení, tak i potěšení.
8. Bratři, nechceme, abyste nevěděli o našem soužení, které na nás přišlo v Asii - že jsme byli nadmíru přetíženi, nad naše síly, takže jsme ztratili i naději na život.
9. Měli jsme sami v sobě dokonce rozsudek smrti, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé,
10. který nás z takové smrti vysvobodil a vysvobozuje, v něhož doufáme, že nás i nadále bude vysvobozovat,
11. když nám i vy budete společně pomáhat modlitbou za nás, aby za nás mnoho lidí mohlo děkovat pro dar, který nám byl dán kvůli mnohým.
12. Neboť naše chlouba je tato: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě - a obzvláště u vás - počínali v prostotě a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.
13. Nepíšeme vám přece nic jiného, než co čtete a čemu také rozumíte. Doufám pak, že budete rozumět až do konce,
14. jako jste zčásti porozuměli i nám, že jsme vaše chlouba, tak jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
15. V této důvěře jsem k vám dříve zamýšlel přijít, abyste měli druhou milost,
16. a přes vás jít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám, a od vás být vypraven do Judska.
17. Když jsem tedy takto uvažoval, jednal jsem snad lehkomyslně? Anebo snad to, co zamýšlím, zamýšlím podle těla, aby při mně bylo "ano, ano" i "ne, ne"?
18. Věrný Bůh ví, že naše řeč k vám nebyla "ano a ne".
19. Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme mezi vámi kázali - já, Silvanus a Timoteus - nebyl "ano a ne", ale bylo v něm "ano".
20. Neboť všechna Boží zaslíbení jsou v něm "ano" a skrze něj "amen", k slávě Bohu skrze nás.
21. Ten, kdo nás s vámi utvrzuje v Kristu a pomazal nás, je Bůh,
22. který nás také označil a dal do našich srdcí záruku Ducha.
23. Já pak volám Boha za svědka na svou duši, že jsem ještě nepřišel do Korintu proto, že vás šetřím.
24. Ne že panujeme nad vaší vírou, ale jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou stojíte.

 

2. kapitola

1. Rozhodl jsem se však pro toto: že k vám znovu nepřijdu se zármutkem.
2. Vždyť jestliže vás já zarmoutím, kdo by mě pak mohl rozveselit? Jedině ten, kdo je mnou zarmoucen.
3. A toto vám píši, abych až přijdu, neměl zármutek kvůli těm, z nichž bych se měl radovat; jsem o vás všech přesvědčen, že má radost je radostí vás všech.
4. Píši vám totiž z velikého soužení a úzkosti srdce, s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám oplývám.
5. Jestliže však někdo zarmoutil, nezarmoutil mne, ale zčásti (abych nepřeháněl) vás všechny.
6. Takovému stačí trest, jehož se mu dostalo od mnohých,
7. takže mu již raději naopak odpusťte a potěšte ho, aby snad nebyl pohlcen přílišným zármutkem.
8. Proto vás prosím, potvrďte mu svou lásku.
9. Psal jsem vám totiž také proto, abych poznal vaši spolehlivost, zda jste ve všem poslušni.
10. Komu pak vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Vždyť i já, jestliže jsem komu co odpustil, odpustil jsem kvůli vám před Kristovou tváří,
11. abychom nebyli oklamáni Satanem. Jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.
12. Když jsem pak kvůli Kristovu evangeliu přišel do Troady, ačkoli mi v Pánu byly otevřeny dveře,
13. neměl jsem ve svém duchu úlevu, protože jsem nenalezl svého bratra Tita, a tak jsem se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie.
14. Avšak díky Bohu, který nám vždycky dává vítězství v Kristu a na každém místě skrze nás zjevuje vůni svého poznání.
15. Jsme totiž Bohu Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, i mezi těmi, kteří hynou:
16. některým jsme ovšem smrtelnou vůní k smrti, jiným pak vůní života k životu. Kdo je však k tomu způsobilý?
17. Nejsme totiž jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, ale jakožto z upřímnosti, jakožto z Boha, mluvíme před Boží tváří o Kristu.

 

3. kapitola

1. Začínáme zase doporučovat sami sebe? Cožpak potřebujeme, jako někteří, doporučující listy k vám nebo od vás?
2. Vy jste náš list zapsaný v našich srdcích, list, který znají a čtou všichni lidé.
3. Je přece zjevné, že jste list Kristův zhotovený naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na masitých deskách srdce.
4. A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu:
5. Ne že jsme sami o sobě způsobilí, abychom si něco mysleli sami o sobě, ale naše způsobilost je z Boha,
6. který nás také učinil způsobilými služebníky nové smlouvy, ne litery, ale Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.
7. Jestliže pak služba smrti, literami vyrytá do kamenů, byla slavná, takže synové Izraele nemohli pohledět do Mojžíšovy tváře kvůli slávě jeho obličeje, která byla pomíjející,
8. jak by tím spíše neměla být slavná služba Ducha?
9. Jestliže totiž služba odsouzení měla slávu, služba spravedlnosti se ve slávě rozhojňuje mnohem více!
10. Vždyť vzhledem k té nesmírné slávě ani to, co bylo oslaveno, v tomto ohledu oslaveno není.
11. Jestliže totiž to pomíjející přišlo skrze slávu, mnohem spíše je ve slávě to, co zůstává.
12. Jelikož tedy máme takovouto naději, mluvíme tak otevřeně,
13. a ne jako Mojžíš, který kladl na svou tvář roušku, aby synové Izraele nehleděli k cíli toho, co mělo pominout.
14. Jejich mysli se však zatvrdily. Až do dnešního dne totiž zůstává při čtení Staré smlouvy tatáž rouška neodkrytá, neboť se odnímá jen v Kristu.
15. Když tedy bývá čten Mojžíš, na jejich srdci leží až do dnešního dne rouška.
16. Jakmile se však člověk obrátí k Pánu, je ta rouška odstraněna.
17. Ten Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda.
18. My všichni se pak s odkrytou tváří zhlížíme v Pánově slávě jako v zrcadle a jsme proměňováni v tentýž obraz, od slávy k slávě, jako od Pánova Ducha.

 

4. kapitola

1. Poněvadž tedy máme tuto službu podle milosrdenství, které jsme přijali, nepolevujeme.
2. Zřekli jsme se skrytých hanebností, nechodíme v chytráctví, ani nezacházíme s Božím slovem podvodně, ale zjevováním pravdy se v Božích očích osvědčujeme před každým lidským svědomím.
3. Jestliže je pak naše evangelium zakryté, je zakryté těm, kteří hynou,
4. nevěřícím, jimž bůh tohoto světa oslepil mysli, aby jim nezazářilo světlo evangelia o slávě Krista, který je obrazem Božím.
5. Neboť nekážeme sami sebe, ale Ježíše Krista jako Pána, a sebe jako vaše služebníky pro Ježíše.
6. Vždyť ten Bůh, který řekl, aby ze tmy zazářilo světlo, ten zazářil v našich srdcích, aby osvítil poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.
7. Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby nesmírnost té moci byla Boží a ne z nás:
8. ze všech stran býváme souženi, ale ne zcela sevřeni; býváme bezradní, ale ne zoufalí;
9. býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; sráženi, ale ne zničeni.
10. Stále nosíme na svém těle umírání Pána Ježíše, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život.
11. My, kteří jsme živí, jsme totiž pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl také Ježíšův život zjeven na našem smrtelném těle.
12. A tak tedy v nás působí smrt, ale ve vás život.
13. Jelikož však máme stejného ducha víry, podle toho, jak je napsáno: "Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil," i my věříme, a proto mluvíme,
14. neboť víme, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí skrze Ježíše i nás a postaví nás s vámi.
15. To všechno se totiž děje pro vás, aby se milost rozmnožená skrze díkůčinění mnohých ještě více rozhojnila k Boží slávě.
16. Proto nepolevujeme, ale ačkoli ten náš vnější člověk podléhá zkáze, ten vnitřní se den ode dne obnovuje.
17. Vždyť naše nynější lehké soužení nám působí nesmírně veliké břemeno věčné slávy,
18. když se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není; neboť to, co je vidět, je dočasné, ale to, co není vidět, je věčné.

 

5. kapitola

1. Víme přece, že kdyby byl náš pozemský dům tohoto přebývání zbořen, máme od Boha věčné stavení v nebesích, dům neudělaný rukama.
2. Vždyť také v tomto vzdycháme, neboť toužíme být oblečeni svým příbytkem z nebe,
3. jestliže ovšem budeme shledáni oblečenými, ne nahými.
4. My, kdo jsme v tomto stanu, totiž vzdycháme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
5. A ten, kdo nás právě k tomuto uzpůsobil, je Bůh, který nám také dal záruku Ducha.
6. Proto máme stále smělou důvěru a víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána.
7. Chodíme totiž vírou, ne viděním.
8. Máme tedy smělou důvěru a líbí se nám raději být vzdálenými od tohoto těla a být doma u Pána.
9. Proto také, ať už zůstáváme doma nebo se vzdalujeme, usilujeme o to, abychom mu byli příjemní.
10. My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou stolicí, aby každý dostal odplatu za to, co dělal v těle, podle toho, co vykonal, ať už to bylo dobré nebo zlé.
11. Jelikož tedy známe Pánovu hrůzu, přivádíme lidi k víře. Bohu jsme zjevní a mám naději, že jsme zjevní i vašemu svědomí.
12. Nedoporučujeme vám přece znovu sami sebe, ale dáváme vám příležitost, abyste se námi chlubili, abyste měli něco oproti těm, kteří se chlubí zevnějškem a ne srdcem.
13. Jsme-li totiž bez sebe - je to pro Boha; jsme-li rozvážní - je to pro vás.
14. Vždyť Kristova láska nás zavazuje. Máme zato, že jestliže jeden zemřel za všechny, pak zemřeli všichni;
15. a on zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých.
16. My tedy již od nynějška nikoho neznáme podle těla. A jestliže jsme i Krista znali podle těla, nyní ho však již takto neznáme.
17. Proto, jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové!
18. To všechno je pak z Boha, který nás se sebou smířil skrze Ježíše Krista a dal nám službu toho smíření,
19. totiž že Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou, nepočítaje lidem jejich hříchy. A slovo o tom smíření svěřil nám.
20. Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.
21. Vždyť toho, který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

 

6. kapitola

1. Jako spolupracovníci vás však také napomínáme, abyste nepřijímali Boží milost nadarmo.
2. Vždyť on říká: "V čas milosti jsem tě vyslyšel a ve dni spasení jsem ti přispěl na pomoc." Hle, nyní je čas milosti, hle, nyní je den spasení!
3. V ničem nedáváme žádnou příležitost k pohoršení, aby naší službě nebylo co vytknout,
4. ale ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v nedostatcích, v úzkostech,
5. v ranách, ve vězeních, v nepokojích, v pracech, v bděních, v postech,
6. v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v laskavosti, v Duchu Svatém, v nepředstírané lásce,
7. ve slově pravdy, v Boží moci; skrze výzbroj spravedlnosti napravo i nalevo,
8. skrze slávu i pohanu, skrze zlou i dobrou pověst; jako bludaři, a přitom pravdomluvní,
9. jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, a přitom nevydávaní na smrt,
10. jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak obohacující mnohé, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící.
11. Naše ústa jsou otevřena k vám, Korintští, naše srdce je rozšířeno.
12. Nejste omezeni námi, ale jste omezeni svými vlastními city.
13. Na oplátku za to (mluvím jako k dětem) se tedy rozšiřte i vy.
14. Netáhněte jho s nevěřícími. Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou?
15. Jaká je shoda Krista s Beliálem a jaký díl má věřící s nevěřícím?
16. Jaké je spolčení Božího chrámu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha, jak Bůh řekl: "Budu v nich přebývat a procházet se mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem."
17. Proto: "Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Pán, nedotýkejte se nečistého; a já vás přijmu."
18. "A budu vaším Otcem a vy mi budete syny a dcerami, praví Pán Všemohoucí."

 

7. kapitola

1. Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očistěme se od každé poskvrny těla i ducha a v Boží bázni konejme posvěcení.
2. Přijměte nás. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho jsme neoklamali.
3. Neříkám to k vašemu odsouzení; vždyť jsem již řekl, že jste v našich srdcích, abychom byli spolu v životě i ve smrti.
4. Veliká je má otevřenost k vám, velice se vámi chlubím; jsem naplněn potěšením, přetékám radostí při všem našem soužení.
5. Když jsme totiž přišli do Makedonie, nemělo naše tělo žádnou úlevu, ale byli jsme sužováni ze všech stran: zvenčí boje, zevnitř strachy.
6. Ale Bůh, ten, který těší ponížené, nás potěšil příchodem Tita,
7. a nejen jeho příchodem, ale také tím potěšením, které měl on z vás, když nám vyprávěl o vaší touze, o vašem úpění a o vaší horlivé lásce ke mně, takže jsem se zaradoval ještě více.
8. Pokud jsem vás totiž zarmoutil dopisem, nelituji toho (i když jsem litoval). Vidím totiž, že vás ten dopis zarmoutil, třebaže jen na čas.
9. Nyní se raduji, ne protože jste byli zarmouceni, ale protože jste se zarmoutili k pokání. Zarmoutili jste se totiž podle Boha, takže jste kvůli nám v ničem nepřišli ke škodě.
10. Zármutek, který je podle Boha, přece působí pokání vedoucí ke spasení, jehož nelze litovat. Zármutek světa však působí smrt.
11. Pohleďte přece, jakou ve vás právě to, že jste se zarmoutili podle Boha, způsobilo snahu, ale i omluvu, rozhořčení, bázeň, touhu, horlivost a zjednání práva. V každém ohledu jste dokázali, že jste v té věci nevinní.
12. Proto ačkoli jsem vám napsal, nebylo to kvůli tomu, kdo spáchal křivdu, ani kvůli tomu, kdo ji utrpěl, ale aby se vám ukázala naše péče o vás před Bohem.
13. Proto jsme potěšeni z vašeho potěšení. Ale ještě mnohem více jsme se zaradovali z radosti Titovy, že jeho duch byl vámi všemi občerstven
14. a že pokud jsem se mu vámi chlubil, nejsem zahanben, ale jako jsme vám všechno říkali podle pravdy, tak také naše chlouba před Titem byla shledána pravdivou.
15. A jeho náklonnost k vám je ještě mnohem větší, když vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s bázní a rozechvěním.
16. Proto se raduji, že k vám mohu mít ve všem smělou důvěru.

 

8. kapitola

1. Bratři, oznamujeme vám Boží milost danou sborům v Makedonii,
2. že se ve veliké zkoušce soužením jejich veliká radost a jejich hluboká chudoba rozhojnila do bohatství jejich štědrosti.
3. Vydávám jim totiž svědectví, že dávali sami od sebe podle své možnosti, ba i nad možnost.
4. S mnoha prosbami nás žádali, abychom přijali tu milost a účast na službě svatým,
5. a to ne tak, jak jsme se nadáli, ale oni nejprve dali sami sebe Pánu a skrze Boží vůli i nám.
6. Vyzvali jsme tedy Tita, aby tak, jak dříve začal, nyní také dovršil u vás i tuto milost.
7. Ale jako se rozhojňujete ve všech věcech - ve víře, ve slově, v poznání, ve vší píli i ve své lásce k nám, tak buďte hojní také v této milosti.
8. Neříkám to jako příkaz, ale zkouším upřímnost vaší lásky pilností jiných.
9. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista, že se kvůli vám stal chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy jeho chudobou mohli zbohatnout.
10. A v tomto vám dávám radu, neboť je to užitečné pro vás, kteří jste to již před rokem začali nejen dělat, ale i chtít.
11. Nyní tedy vykonejte i ten skutek, aby tak, jak bylo pohotové chtění, bylo také vykonání sbírky z toho, co máte.
12. Je-li totiž pohotová ochota, je vítaná podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá.
13. Nechci přece, aby jiní měli úlevu a vy soužení, ale aby byla rovnost.
14. V tomto nynějším čase váš přebytek pomůže jejich nedostatku, aby také jejich přebytek mohl pomoci vašemu nedostatku, aby byla rovnost,
15. jak je napsáno: "Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek."
16. Díky Bohu, že dal do Titova srdce tutéž péči o vás,
17. takže tu výzvu přijal. Byl však ještě pilnější: šel k vám sám od sebe.
18. Poslali jsme tedy s ním toho bratra, který má v evangeliu chválu po všech církvích,
19. a nejen to, ale byl církvemi vybrán za našeho společníka v putování s touto milostí, kterou sloužíme ke slávě samotného Pána a k ukázání vaší ochoty.
20. Varujeme se toho, aby nám někdo nevytýkal tu hojnost, kterou zprostředkujeme.
21. Opatrujeme totiž dobré nejen před tváří Pána, ale i před lidmi.
22. Poslali jsme tedy s nimi našeho bratra, o kterém jsme se mnohokrát v mnoha věcech přesvědčili, že je pilný. Nyní je však ještě mnohem pilnější díky veliké důvěře k vám.
23. Pokud jde o Tita - je to můj společník a pomocník v práci pro vás; pokud jde o naše bratry - jsou vyslanci církví a sláva Kristova.
24. Proto jim i před všemi církvemi ukažte důkaz své lásky a naší chlouby vámi.

 

9. kapitola

1. Je zbytečné, abych vám psal o této službě svatým.
2. Znám přece vaši ochotu, pro kterou se vámi chlubím Makedoncům, že Achája je připravena od minulého roku. A ta vaše horlivost podnítila mnohé.
3. Poslal jsem tedy tyto bratry, aby snad naše chlouba vámi nebyla v tomto ohledu zmařena, ale abyste, jak jsem řekl, byli připraveni.
4. Abychom snad my (neřku-li vy!) nebyli zahanbeni v jistotě této chlouby, kdyby se mnou přišli Makedonci a nalezli vás nepřipravené.
5. Proto jsem považoval za potřebné požádat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili toto vaše předem slíbené požehnání, aby bylo takto připraveno jako požehnání a ne jako lakomství.
6. Říkám však toto: Kdo skoupě rozsívá, bude skoupě i sklízet, ale kdo rozsívá požehnaně, bude také sklízet požehnaně.
7. Každý ať dává tak, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce.
8. Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky ve všem měli veškerý dostatek a byli hojní ke každému dobrému skutku,
9. jak je napsáno: "Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává na věky."
10. Ať tedy ten, který dává semeno rozsívajícímu a chléb za pokrm, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vzrůst plodům vaší spravedlnosti,
11. abyste byli ve všem obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu.
12. Vždyť zprostředkování této oběti nejen doplňuje to, čeho se nedostává svatým, ale také se rozhojňuje skrze vděčnost mnoha lidí Bohu.
13. Protože se tato služba osvědčuje, oslavují Boha za vaši jednomyslnou poddanost Kristovu evangeliu a za vaše štědré sdílení s nimi a se všemi lidmi.
14. Oni se za vás modlí a touží po vás pro tu nesmírnou Boží milost při vás.
15. Díky Bohu za jeho nepopsatelný dar!

 

10. kapitola

1. Já sám, Pavel, vás napomínám skrze krotkost a vlídnost Kristovu, já, který když jsem přítomen, jsem mezi vámi ponížený, ale když jsem nepřítomen, jsem k vám smělý.
2. Prosím vás však, abych se nemusel, až budu přítomen, osmělit tou důvěrností, se kterou zamýšlím být odvážný proti některým, kteří si myslí, že chodíme podle těla.
3. Ačkoliv totiž chodíme v těle, nebojujeme podle těla.
4. Zbraně našeho boje totiž nejsou tělesné, ale jsou v Bohu mocné k boření pevností:
5. Boříme výmysly a každou povýšenost, která se pozdvihuje proti poznání Boha; uvádíme každou myšlenku do zajetí, aby byla poslušna Krista,
6. a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, až se naplní vaše poslušnost.
7. Díváte se jen na to, co je před očima? Je-li někdo o sobě přesvědčen, že je Kristův, ať si sám znovu promyslí to, že jako je on Kristův, tak jsme Kristovi i my.
8. I kdybych se totiž tou naší mocí (kterou nám Pán dal k budování a ne k vašemu boření) chlubil ještě více, nebudu zahanben -
9. ale aby se snad nezdálo, že vás chci zastrašovat dopisy.
10. Neboť mé dopisy jsou prý závažné a mocné, ale tělesná přítomnost je slabá a řeč nestojí za nic.
11. Ať tedy takový člověk pomyslí na to, že jací jsme ve slově skrze dopisy, když jsme vzdáleni, takoví budeme i ve skutku, až budeme přítomni.
12. My se totiž neodvažujeme započítat ani se přirovnat k těm, kteří doporučují sami sebe. Oni se měří sami sebou a sami se sebou se srovnávají, ale ničemu nerozumí.
13. My se však nebudeme chlubit donekonečna, ale podle rozměrů působiště, totiž míry, kterou nám Bůh vyměřil, abychom dosáhli také až k vám.
14. Nerozpínáme se totiž nad míru (jako kdybychom k vám nedosahovali), neboť jsme v Kristově evangeliu dospěli až k vám.
15. Nechlubíme se donekonečna pracemi druhých, ale máme naději, že když vaše víra poroste, rozšíříme se velice mezi vámi po celém našem působišti,
16. abychom kázali evangelium ještě tam za vámi, abychom se nechlubili v cizím působišti tím, co je už hotové.
17. Ale: "Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu."
18. Vždyť osvědčený není ten, kdo doporučuje sám sebe, ale ten, koho doporučuje Pán.

 

11. kapitola

1. Kéž byste při mně snesli maličko nerozumnosti - ale i tak mě snášejte.
2. Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych vás jako neposkvrněnou pannu představil Kristu.
3. Avšak bojím se, aby tak, jako ten had svou vychytralostí oklamal Evu, nebyly i vaše mysli svedeny od prostoty, která je v Kristu.
4. Když totiž někdo přichází a káže jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, anebo když dostáváte jiného ducha, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, snášíte to dobře.
5. Mám ovšem za to, že nejsem o nic horší než ti veleapoštolové.
6. A jsem-li prostý v řeči, rozhodně ne v poznání. Ale ve všem a všemožně jsme k vám byli zjevní.
7. Spáchal jsem snad hřích, když jsem se sám ponižoval, abyste vy byli povýšeni, protože jsem vám kázal Boží evangelium zadarmo?
8. Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich bral žold, abych mohl sloužit vám.
9. A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nebyl jsem nikomu na obtíž, neboť to, co se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. A tak jsem se všemožně střežil a budu střežit, abych vás neobtěžoval.
10. Jakože je pravda Kristova ve mně, tato chlouba mi nebude v achájských krajích zmařena.
11. Proč to dělám? Protože vás nemiluji? Bůh to ví.
12. Avšak to, co dělám, budu dělat i nadále, abych vzal příležitost těm, kteří chtějí najít příležitost, aby mohli být v tom, čím se chlubí, shledáni podobnými nám.
13. Takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví dělníci, vydávající se za apoštoly Kristovy.
14. A není divu, vždyť sám Satan se vydává za anděla světla.
15. Proto není nic zvláštního, jestliže se také jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude podle jejich skutků.
16. Znovu říkám, aby mě nikdo neměl za nemoudrého. Jinak mě přijměte aspoň jako nemoudrého, abych se i já trošku pochlubil.
17. To, co říkám, neříkám podle Pána, ale jakoby v nerozumu, v této jistotě chlouby.
18. Když se mnozí chlubí podle těla, pochlubím se i já.
19. Rádi totiž snášíte nemoudré, i když jste moudří.
20. Vždyť snášíte i to, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když někdo bere, když se někdo pozdvihuje, když vás někdo bije do tváře!
21. Říkám to ke své hanbě, jako bychom byli slabí. Avšak v čemkoli si kdo troufá (mluvím nemoudře), troufám si i já.
22. Jsou to Hebrejové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také!
23. Jsou Kristovi služebníci? (Mluvím jako hlupák:) Já více! Hojněji v pracích, v nesčetných ranách, hojněji ve vězeních, často v nebezpečí smrti.
24. Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné.
25. Třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, strávil jsem noc a den v moři.
26. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích na poušti, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry;
27. v námaze a únavě, často v bděních, o hladu a žízni, často v postech, v chladu a nahotě.
28. Kromě těch vnějších věcí je tu ještě to, co proti mně povstává každý den: péče o všechny sbory.
29. Kdo slábne, abych já neslábl? Kdo se pohoršuje, aby mě to nepálilo?
30. Musím-li se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi.
31. Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, jenž je požehnaný navěky, ví, že nelžu.
32. V Damašku hlídal místodržitel krále Aréty město Damašských, neboť mě chtěl zajmout.
33. Byl jsem však spuštěn v koši oknem v hradbě a tak jsem unikl z jeho rukou.

 

12. kapitola

1. Jistě pro mě není užitečné, abych se chlubil; přistoupím však k viděním a zjevením od Pána:
2. Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví.
3. A znám takového člověka (zda to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví),
4. který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.
5. Takovým se tedy budu chlubit, ale sebou samým se chlubit nebudu, jedině snad svými slabostmi.
6. Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nemoudrý, řeknu pravdu; zdržuji se však, aby si snad někdo o mně nemyslel více, než při mně vidí nebo ode mne slyší.
7. A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl mi jako trn do těla dán Satanův anděl, aby mě bil, abych se nepovyšoval nadmíru.
8. Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mne odešlo,
9. ale řekl mi: "Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje ve slabosti." Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.
10. Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem silný.
11. Stal jsem se nemoudrým, když se chlubím, ale vy jste mě k tomu donutili. Já jsem přece měl být chválen vámi - vždyť jsem nebyl o nic horší než ti veleapoštolové, i když nejsem nic.
12. Znamení apoštola byla mezi vámi vykonána ve vší vytrvalosti, ve znameních, divech i zázracích.
13. Vždyť v čem jste byli ukráceni oproti ostatním církvím kromě toho, že jsem vám já sám nebyl na obtíž? Odpusťte mi toto bezpráví!
14. Hle, jsem připraven přijít k vám potřetí a nebudu vám na obtíž. Nehledám totiž to, co je vaše, ale vás. Děti přece nemají střádat pro rodiče, ale rodiče pro děti.
15. Já tedy milerád zaplatím náklady; i sám sebe vynaložím za vaše duše, i když čím více vás miluji, tím méně jsem milován.
16. Ať je to však jakkoliv, nebyl jsem vám přítěží. Prý jsem ale chytrý a dostal jsem vás lstí!
17. Oklamal jsem vás snad skrze někoho z těch, které jsem k vám poslal?
18. Požádal jsem Tita a poslal jsem s ním toho bratra. Oklamal vás snad Titus? Nechodili jsme ve stejném duchu? Nešli jsme stejnými šlépějemi?
19. Znovu si myslíte, že se před vámi obhajujeme? Mluvíme před Boží tváří v Kristu, a to všechno, milovaní, kvůli vašemu vybudování.
20. Bojím se totiž, abych vás, až přijdu, neshledal jinými, než bych si přál, a abych já nebyl vámi shledán jiný než byste si přáli: aby snad nebyly sváry, závidění, hněvání, soupeření, pomluvy, šeptání, nadutosti a nepokoje;
21. aby mě snad, až znovu přijdu, můj Bůh mezi vámi neponížil, takže bych truchlil nad mnohými, kteří předtím padli do hříchu a nečinili pokání z nečistoty, smilstva a z nestydatosti, kterou napáchali.

 

13. kapitola

1. Toto je potřetí, co k vám přicházím. "V ústech dvou nebo tří svědků obstojí každé slovo."
2. Již jsem to řekl a předpovídám znovu, jako když jsem byl přítomen podruhé, tak i nyní, když jsem nepřítomen, píši těm, kteří předtím padli do hříchu, i všem ostatním, že až znovu přijdu, nebudu nikoho šetřit.
3. Jelikož hledáte důkaz, že ve mně mluví Kristus (který vůči vám není slabý, ale je ve vás mocný,
4. neboť ačkoliv byl ukřižován ze slabosti, žije z Boží moci; vždyť i my jsme v něm slabí, ale budeme s ním žít z Boží moci vůči vám),
5. zkoušejte sami sebe, zda jste ve víře, sami sebe prověřujte. Neznáte snad sami sebe, že je ve vás Ježíš Kristus? (Pokud ovšem nejste zavrženi.)
6. Doufám, že poznáte, že my nejsme zavrženi.
7. Modlím se k Bohu, abyste nedělali nic zlého - ne proto, abychom se my ukázali jako osvědčení, ale abyste vy dělali to, co je dobré, a my abychom byli jako zavržení.
8. Nezmůžeme přece nic proti pravdě, ale jen pro pravdu.
9. Radujeme se, když my jsme slabí, ale vy silní; a modlíme se také za to, abyste přišli k dokonalosti.
10. Tyto věci píši během své nepřítomnosti proto, abych až budu přítomen, nemusel jednat přísně podle té moci, kterou mi Pán dal k budování a ne k boření.
11. Závěrem, bratři, buďte zdrávi. Spějte k dokonalosti, povzbuzujte se, mějte jednu mysl, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
12. Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás všichni svatí.
13. Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha Svatého s vámi všemi. Amen.