Konspirační teorie o útocích z 11. září 2001

 

Konspirační teorie o útocích z 11. září 2001 jsou alternativou názoru, že teroristické útoky 11. září 2001 byly spáchány výlučně Al-Káidou, aniž by o nich jakákoliv složka americké vlády věděla předem. Zastánci této konspirační teorie věří v existenci nesrovnalostí v oficiálních závěrech vyšetřování nebo tvrdí, že došlo k přehlédnutí důkazů.

Nejvýznamnější konspirační teorie tvrdí, že zhroucení budov Světového obchodního centra včetně World Trade Center 7 bylo důsledkem řízené demolice. Toto tvrzení většinou ihned následuje to, že Pentagon byl zasažen raketou odpálenou některou částí americké administrativy, nebo že to bylo umožněno civilnímu letadlu úmyslným stažením americké armády. Motivací prý bylo ospravedlnění amerických invazí do Afghánistánu a Iráku stejně jako strategické zájmy na Středním Východě, jako je plán na výstavbu transafghánského plynovodu prosazovaný těžařskou lobby. Jiné konspirační teorie se zabývají orgány, které prý měly znalosti o připravovaném útoku a záměrně je ignorovaly nebo útočníkům pomáhaly.V konspiračních teoriích je rovněž zvažována možnost pojistného podvodu z důvodu masívní přítomnosti azbestu , kvůli němuž nesměly být budovy strženy legální řízenou demolicí.

 

Obecná charakteristika teorií

Zastánci vládního spiknutí proti svým vlastním občanům poukazují na údajné nejasnosti, nelogičnosti, nesmyslnosti a lži ve vysvětlení událostí 11. září 2001, které bylo zveřejněno v médiích, a přicházejí s vlastními verzemi událostí. Nejčastější společný prvek konspiračních teorií je podezírání Bushovy administrativy a představitele vojensko-průmyslového komplexu z předem plánované akce, vedené proti vlastnímu národu s cílem získat nového nepřítele, proti kterému by mohli vést válku, oživení ekonomiky a zbrojařského průmyslu. Dále pak naklonit veřejné mínění pro následné válečné tažení do strategicky významných regionů bohatých na zásoby ropy a zemního plynu, přimět občany k ústupkům ze soukromí a navodit atmosféru strachu před dalšími útoky. Kromě toho podle zastánců této teorie si na základě těchto ústupků vláda upevnila moc a snadněji se vypořádává s odpůrci. Dále údajně vydělala několik stovek miliard dolarů z pojistných podvodů, ze zničení účetních záznamů v Pentagonu ohledně válečných výdajů a státní rezervy zlata.

 

Postoj odborné veřejnosti

Tyto konspirační teorie se staly předmětem studia mnoha nezávislých výzkumníků, z nichž někteří poukazovali na tendenční práci s fakty, jejich selektivní výběr nebo citace nevěrohodných lidí nebo svědků. Mezi zastánce vládního spiknutí patří mimo jiné i univerzitní profesoři, společenští vědci a techničtí odborníci. Zastánci teorie spiknutí založili mnoho různých spolků určených pro představitel určitých profesí jako například sdružení architektů a stavitelů, vysokoškolských profesorů a studentů nebo pilotů,, kteří se pokoušejí zpochybnit oficiální verze událostí. Sdružení akademiků, reprezentované 75 profesory, například tvrdí, že vyvrátili teorii „palačinkového“ kolapsu nebo identifikovali přítomnost komerční pyrotechnické směsi Thermate na základě zbytků síry.

Jiní nezávislí výzkumníci a architekti přijímají názor, že Al Kaida je sama odpovědná za útoky, a/nebo že spíše než řízená demolice, způsobil pád budov náraz letadel v kombinaci s následnými požáry.

 

Rozsah obvinění

Podle průzkumu, provedeného v říjnu 2006 deníkem The New York Times a zpravodajskou sítí CBS News tvrdilo jen 16 % Američanů, že americká vláda říká pravdu ohledně útoků a dalších 59% si myslelo, že Bushova administrativa něco tají. Zastánci konspiračních teorií z 11. září stratifikovali obvinění, kterým zodpovědné a zúčastněné osoby z americké administrativy, armády, vojensko-průmyslového komplexu, tajných služeb popř. dalších složek čelí, a to podle míry jejich účasti na útocích. Méně závažným stupněm viny Americké vlády se nazývá LIHOP – Let It Happen On Purpose – záměrně dopustili, aby se to stalo), při které by tyto zodpovědné osoby útok využily a nechaly jej odehrát, popřípadě jeho uskutečnění pomohly suspendováním standardním operačním postupům (například těch, které se pojí se stíháním uneseného letadla) Závažnější verze (MIHOP – Made It Happen On Purpose – zařídili, aby se to stalo), ve které by elementy americké administrativy, armády a vojensko-průmyslového komplexu útok od začátku naplánovaly a „postaraly se“ o jeho uskutečnění.

 

Motivy

Americká dominance

V roce 2006 členové skupiny Scholars for 9/11 Truth prohlásili že skupina amerických neokonzervaticů nazvaná Project for a New American Century (PNAC), zahrnující jména jako Paul Wolfowitz, Dick Cheney nebo Donald Rumsfeld, prosazuje americkou dominanci ve světě a zorganizovala útoky z 11. září, jako výmluvu pro invaze do Iráku, Afghánistánu a později Íránu. V září 2000 PNAC vydal strategickou studii nazvanou Přestavba Americké obrany. David Ray Griffin ve své knize The New Pearl Harbor: Disturbing Questions About the Bush Administration and 9/11 vydané roku 2004 tvrdí že tato studie byla přípravou pro útoky z 11. září. Dokládá to jazykem studie v níž se píše, že "proces transformace, i když přinese revoluční změny, bude pravděpodobně dlouhodobý, postrádajíc nějakou katastrofickou a kataklysmatickou událost - jako nový Pearl Harbor".

Matt Taibbi ve své knize The Great Derangement tvrdí, že konspirační teoretikové vytrhují to co je v analýze napsáno z kontextu, "transformace" popsaná v analýze má být desetiletí trvající proces přechodu armády z éry Studené války do podoby "moderní armády" schopné provádět rychlé lokalizované akce. Považuje také za podivné, že by spiklenci veřejně deklarovali své cíle rok před akcí.

 

Ospravedlnění invazí

Konspirační teoretici se ptají jakou roli hrála snaha kontrolovat světová naleziště ropy v reakci Spojených států na útoky. 11. září jím dávalo možnost spustit války, které již nějaký čas chtěli. Konspirační teoretici tedy navrhují, že tato situace dává vládě USA silný motiv pro uskutečnění takových útoku nebo pro to nechat je proběhnout. Například, Andreas von Bülow, bývalý ministr výzkumu Německé vlády tvrdil, že 11. září bylo zinscenováno k ospravedlnění následných válek v Afghánistánu a Iráku. Bývalý premiér Malajsie Mahathir Mohamad byl citován když řekl, že jsou zde důkazy o tom, že (11. září) byly falešné útoky, aby Spojené státy mohli začít válku proti muslimům.

 

 

Jednotlivé teorie

Hlavní prvky těchto konspiračních teorií zahrnují: nesrovnalosti s identitou a schopnostmi atentátníků, suspendování standardních postupů po zjištění unesených letadel, zřícení budov Světového obchodního střediska jako kontrolovanou explozi a miliardový pojistný podvod, zásah Pentagonu řízenou střelou v kombinaci se ztrátou účetních dokumentů, realizaci několik let projektovaných předpřipravených válečných plánů a další.

Neochvějnost konkrétních teorií a pádnost obvinění na adresu zodpovědných míst se různí. Je zajímavé některé z nich uvést. Překvapivě málo z těchto argumentů může být doloženo nezvratným důkazem nebo jinak než více či méně subjektivním výkladem z pořízených záznamů o tragédii – tato „dvousečná zbraň“ se však vztahuje i na oficiální verzi.

Otázek je překvapivě mnoho. Přívrženci konspiračních teorií preferují termíny obvinění, „práce zevnitř“ (Inside Job), False Flag Operation, „zbraně, z kterých se ještě kouří“ (Smoking Guns) nebo, řidčeji, body, které je potřeba spojit (Connecting the Dots), abychom si o 11. září udělali celkový obrázek. Radikálnější z nich odmítají pro své působení označení konspirační teorie ve smyslu spolčení dvou nebo více lidí za kriminálním účelem; naopak tvrdí, že skutečnými konspiranty byla úzká skupina nejvlivnějších osob kolem Bushovy administrativy, armády a stěžejních zbrojařských a průmyslových společností.

 

Identita atentátníků

• Abdul Azíz Alamari, údajný terorista z letu 11, v minulosti studoval ve Spojených státech amerických (konkrétně v Denveru). Během svého studijního pobytu tam ztratil pas, jak uvedl pro The Daily Telegraph.
• Salemovi Al-Hazmi, jenž měl být na palubě letu 77, se stal obětí krádeže svého pasu též – a to již v roce 1998 v Káhiře.
• jména atentátníků byla FBI známa do necelých 48 hodin po útoku (buď rekordně rychlé nebo předem připravené vyšetřování)
• tato jména ale chybí na listině cestujících, jak ji téhož dne zveřejnila stanice CNN. Z prvního zveřejněného seznamu cestujících byla záměrně vynechána arabská jména
• chybí důkazy (např. pomocí DNA), že tyto osoby byly skutečně na palubě letadel.
• nález nepoškozeného papírového pasu jednoho z únosců (Muhammada Atty) se v souvislosti s totálním zničením obou unesených letadel jeví jako přinejmenším překvapivý
• Muhammad Atta, kterého FBI obviňuje, že jako agent al-Kajdy velel sebevražedným útokům, byl agentem pákistánské tajné služby ISI, která mu v červenci 2001 poukázala na jeho účet v USA sto tisíc dolarů.
• údajně nebyly nalezeny tzv. černé skřínky unesených letadel. Toto tvrzení se ale ukázalo jako liché.
• Minimálně sedm (některé zdroje tvrdí, že dokonce devět) z atentátníků mělo být po sebevražedném útoku naživu; se čtyřmi z nich udělal britský the Telegraph rozhovor.
• Waleed Al Shehri 23. září 2001 uvedl, že opustil Spojené státy v září 2000, aby si leteckou zkoušku dokončil ve Saúdské Arábii. V době útoků se nacházel v marocké Casablance.Abdul Azíz Alamari, inženýr Saúdské telekomunikační společnosti, stejného dne pro The Telegraph uvedl, že nemá ponětí, jak létat s letadlem.Wall M. Al-Sheri, pilot a syn saúdského diplomata v Bombaji, po útocích „osobně mluvil s otcem a se svým synem.“Mohand Alsheri, podle potvrzení periodika The Orlando Sentinel ze začátku října 2001 „není mrtvý a nemá s tím (11. zářím) nic společného.“ V současnosti žije v Saúdské Arábii.Khalid Al-Midhar, který se živí jako programátor, v saúdské Mekce, se v okamžik, kdy měl v „jeho“ letu 77 zahynout, díval na televizi a později o své roli teroristy uslyšel v přímém přenosu. Doslova uvedl: „Chci věřit, že toto celé byla chyba.“Salem Al-Hazmi, který pracuje v chemické továrně v Saúdské Arábii, poskytl 21. září 2001 rozhovor britskému The Guardian.Ahmed Alnami, supervizor v Saudi Airlines, a Saeed Alghamdi, který se v té době podroboval pilotnímu tréninku v Tunisu, poskytli rozhovor The Telegraph 23. září 2001. Alghamdi výslovně prohlásil, že „FBI nenašla žádné důkazy o mém zapojení do útoků“.Otec Mohammeda Atty tvrdí, že 12. září přijal telefonát od svého syna.

Nedostatečná nebo pomalá reakce na únosy letadel

• Proč pozdě reagoval NORAD? Jeho síly se účastnily manévrů na téma únos letadel ve vzdušném prostoru USA, což vedlo k tomu, že zároveň se muselo vypořádat jak s fingovanými tak i se skutečnými únosy. První ze cvičení, Vigilant Warrior („bdělý válečník“), popsal plukovník Deskins jako „imaginární krizi stanovišť NORADu napříč zemí“.
• Druhé, Northern Vigilance („ostražitost na severu“), plánované měsíce dopředu, zahrnovalo užití stíhaček v oblasti severních teritorií Kanady a na Aljašce.
• Tři stíhačky F-16 ze základny Andrews, 15 mil od Pentagonu, letí 1800 námořních mil na jih na tréningovou misi do Severní Karolíny.
• Navíc, The National Surveillance Office (národní dozorčí úřad) v Shentille ve Virginii se připravoval na cvičení, které simulovalo náraz menšího soukromého letadla do jedné z jeho budov.
• Tato všechna cvičení, konaná ve stejnou dobu, zanechávají na obranu celých Spojených států 15 letounů. Toto vedlo k paralyzování a zmatečným pokusům o obranu (operátoři měli na radarech v jeden okamžik 22 cílů a nevěděli, u kterých se jedná o skutečnou situaci unesení letadla a u kterého jde o jedno ze cvičení). Skeptici se ptají, byla-li to pouze náhoda. Logickým vysvětlením je, že NORAD byl před útoky zaměřen především na mezinárodní lety směrem do USA a ne vnitrostátní lety.Města New York a Washington brání letecká základna Andrews, situovaná asi 15 mil od Washingtonu. Tamní stíhačky a speciálně vycvičení profesionální piloti, kteří jsou v nepřetržité pohotovosti, dokáží dosáhnout New Yorku během asi 4 minut. První náraz se odehrál v 8:46 (let č. 11 do Severní věže), první náznak nestandardního chování, implikujícího únos letadla (ostrá změna kurzu, poté vypnutí navigačního signálu) nastal v 8:13. Již v tento čas měly být NMCC, FAA, a jiné úřady a agentury podle běžných předpisů v pohotovosti a koordinovaně odvrátit nebezpečí a hájit bezpečnost obyvatelstva.
• „Bezpečnostní experti si také kladli právem otázku po roli severoamerického systému protiletecké obrany (NORAD), který odpovídá za hájení vzdušného prostoru USA a Kanady před útoky raket, letadel atd. Zmíněné americko-kanadské velitelství disponuje vlastními radarovými stanicemi, raketami země-vzduch americkými i kanadskými stíhači a bitevníky. V oblasti je rovněž řada dalších leteckých základen, jejichž stíhačky jsou schopny během pouhých několika minut dostihnout každý podezřelý stroj. Řečené platí dvojnásob pro hlavní město Washington se základnou v Langley přímo vedle hlavního stanu CIA. Bezpečnostní experti ubezpečují, že takové selhání jako 11. září nelze vysvětlit ani zmatkem po nečekaném přepadu; všechno naopak ukazuje na záměrnou sabotáž systému jako na součást koordinovaného útoku.“

 

Pohyby na burze těsně před 11. zářím

• Záhadné transakce na burze jsou dalším bodem tvrzení stoupenců konspiračních teorií: krátce před teroristickým útokem prý bylo neznámými osobami uzavřeno velké množství opčních obchodů (s tzv. put opcemi – aneb kupující spekuluje na pád ceny akcií) na letecké společnosti American a United Airlines, Boeing, pojišťovny a na firmy, které měly své úřady v postižených budovách. Konkrétně, 6. září opční obchody tvořily 4násobek, v pátek 7. září 5násobek a v pondělí 10. září 11násobek denního průměru.
• Některá média informovala o 2,5 mil. dolarů z opčních obchodů, o které se nikdo nepřihlásil. Stopy nevedou na Střední východ, ale k významné bance A.B. Brown (nyní pod Deutsche Bank), kde byl do roku 1998 ředitelem člen nejvyššího vedení CIA A.B. Krongard, ke společnostem sídlícím ve WTC a k velkým pojišťovnám. „Ve dnech, které předcházely útokům, byl zaznamenán až šestinásobný nárůst obchodů počítajících s poklesem akcií, než obvykle. Další podobné obchody se odehrály na německých, švýcarských a francouzských burzách.“ Zisk šel do desítek miliard dolarů.
• „Kdo jsou ty „jisté kruhy“, které vsadily obrovské částky na nadcházející velkou krizi? Jeden dobře informovaný bankéř ujišťuje, že to údajně byli lidé z Federal Reserve Bank (Fed): „Fed přímo či nepřímo nakupovala akcie.“ Federal Reserve Bank, na níž jsou zúčastněni nejmocnější rodiny světa jako Rothschildové, Rockefellerové či Warburgové, nikdy nebyla pod kontrolou americké vlády či parlamentu, a přestože se snaží budit zdání oficiální instituce, jde ve skutečnosti o soukromý podnik. Rockefellerové byli ostatně od samého počátku majiteli World Trade Center. Je to náhoda, že bylo WTC náhle prodáno 23. července 2001, tedy pouhých sedm týdnů před teroristickým útokem?“

 

Pentagon

• Odpůrci oficiální verze zpochybňují, že by objektem, který do Pentagonu narazil, byl Boeing 757-200 společnosti American Airlines. Důvody, které k tomu mají, zahrnují obranný systém samotného Pentagonu včetně vymezeného bezletového prostoru, neschopnost teroristy-únosce pilotovat i menší letadla v kombinaci s extrémně složitým manévrem, který měl letoun před útokem provést; nekonzistentnost otvoru, jenž útočící objekt do Pentagonu udělal s rozměry Boeingu 757, absenci trosek v místě neštěstí, které by bylo možno pozitivně identifikovat jako patřící letu 77, a další.

 

Světové obchodní centrum

• Mnozí konspirační teoretici věří, že zhroucení budov Světového obchodního centra v roce 2001 nebylo způsobeno nárazem letadel a následným požárem, ale explozí trhavin uložených v budovách. Významní zastánci této teorie jako fyzik Steven E. Jones, architekt Richard Gage, softwarový inženýr Jim Hoffman a teolog David Ray Griffin, tvrdí, že nárazy letadel a následné požáry nemohly budovy oslabit natolik, aby došlo k jejich úplnému zhroucení a budovy by se tak neměly zhroutit úplně a jejich pád by měl být pomalejší, protože mu energii odebírala destrukce spodních pater budovy.
• Národní institut standardů a technologie (NIST) a časopis Popular Mechanics tyto teorie otestovaly a zamítly. Odborná veřejnost většinou přijímá model ohněm způsobeného, gravitací vedeného kolapsu budov Světového obchodního centra. NIST netestoval potencionální rezidua výbušnin na ocelových nosnících, a to z důvodu pravděpodobných neprůkazných výsledku, protože podobné sloučeniny mohly vzniknout již při stavbě věží.
• V roce 2006 Jones přišel s hypotézou, že řízenou demolici provedli vládní agenti, kteří měli přístup do budov WTC a měli k dispozici termit nebo super-termit. V dubnu 2009 Jones, Niels H. Harrit a sedm dalších autorů publikovalo v časopise The Open Chemical Physics Journal článek, kvůli kterému hlavní editorka, Prof. Marie-Paule Pileni, rezignovala a obvinila nakladatelství "Bentham Scientific" z vydávání pseudovědeckého časopisu. Dotčený článek nesl název "Active Thermitic Material Discovered in Dust from the 9/11 World Trade Center Catastrophe" a uváděl, že výzkumníci nalezli důkazy přítomnosti nano-termitu ve vzorcích prachu vzniklého při kolapsu věží Světového obchodního centra.

 

Další konspirační teorie

• Den před útokem prý byl u obou věží „dvojčat“ zamčen přístup na střechu.
• V den útoku, v 6:47 údajně někdo přepnul požární signalizaci budovy č. 7 WTC do osm hodin trvajícího 'TEST MODE' (testovacího režimu), který způsobil, že jakákoli indikace požáru byla považována za simulaci a neobjevila se v kontrolní ústředí budovy.
• V době mezi prvním a druhým nárazem do budov dvojčat byli lidé v druhé, jižní věži Světového obchodního centra ujišťováni, že jim nehrozí žádné nebezpečí a že mohou zůstat na svých pracovištích. Ti, kteří byli na odchodu, byli odkázáni, aby se vrátili. Zastánci obnovení vyšetřování a zejména pozůstalí obětí by v této souvislosti chtěli prostřednictvím nového vyšetřování zjistit, kdo takovýto příkaz vydal.
• Zpráva National Institute of Standards and Technology (NIST) koresponduje s vládní verzí, tak jinak odporuje tvrzení příznivců alternativních teorií o konspiraci. Stavitelská komunita je v názoru rozdělena, alternativní teorie o konspiraci mají v ní jak příznivce (Architects & Engineers for 9/11 Truth), tak zastánce tvrzení, že ke kolapsu budov vedl dopad letadel a následný požár, nikoliv kontrolovaná demolice. To je také závěr Národní komise.

 

Operace Bojinka

• V roce 1995 byl na Filipínách zmařen teroristický plán nazvaný „Operace Bojinka,“ který obnášel „únos letadel a útok na významná centra americké demokracie jako Pentagon, Světové Obchodní Centrum, Bílý dům či ústředí CIA.“ Podrobná dokumentace plánovaných útoků byla předána Američanům. Jak CIA tak FBI o tomto plánu věděly.

 

Let 93

• Na rozdíl od linek č. 11 a 77, kdy NORAD a FAA nechaly letadla doletět až do budov Světového obchodního centra, letadlo letu č. 93 se zřítilo pouhých 7 minut potom, co převzala armáda kontrolu leteckého provozu. Tato skutečnost vede příznivce konspiračních teorií k závěru, že let č. 93 byl ve skutečnosti sestřelen.
• Satelitní fotografie USGS (United States Geological Survey) mapovaly (mimo jiné) i okolí Shanksville před 11. zářím 2001 a díru, v médiích presentovanou jako místo zhroucení letu č. 93, údajně zachytily již v 20. dubna 1994.

 

Maření vyšetřování

• Prezident konal akce, ze kterých se dalo vyvodit, že se snaží všemi prostředky ovlivnit, znesnadnit, zpomalit nebo zcela znemožnit nezávislé vyšetření útoků z 11. září. Snažil se do komise dostat svého člověka, odkládal předání požadovaných dokumentů, přikázal omezit aspekty vyšetřování sledující stopy vedoucí do firem nebo úřadů samotných Spojených států, omezil rozpočet komise, ztížil její proces vyžadování dokumentů, … – celá kapitola o Bushově maření vyšetřování je věnována v knize Davida Raye Griffina, Nový Pearl Harbor
• Původním předsedou oficiální komise měl být jmenován Dick Cheney, volba nakonec padla na Dr. Philipa D. Zelikowa. Zelikow působil v národně-bezpečnostním koncilu za George H. W. Bushe, na ministerstvu zahraničí, v minulosti se zabýval a publikoval několik vědeckých článků na téma šíření informací a mýtů (a psychologických aspektů při jejich vnímání), v prestižním časopise Foreign Affairs (č.11-12/1998) je spoluautorem článku „Katastrofický terorimus“, ve kterém popisuje omezení občanských svobod v případě úspěšného útoku na Světové obchodní centrum z roku 1993. Na přelomu let 2000 pracoval pro administrativu George W. Bushe a v říjnu 2001 zastával funkci poradce v panelu zahraniční rozvědky (PFIAB), je též blízký přítel Condoleezy Rice. Je též autorem americké bezpečnostní strategie, kterou měl přepsat z původní koncepce Richarda Haasse, tak, aby reflektovala změny přístupu americké zahraniční politice po 11. září a obsahující i studii možného útoku na Irák (tímto úkolem byl pověřen přímo od Riceové). Názorově i rétoricky je velmi blízký idejím, které prosazuje washingtonský think-tank Projekt pro nové americké století. Pro zastánce konspiračních teorií (ale i příbuzné po obětech z 11. září a tzv. Jersey girls) je toto vše dostatečný důvod, aby odstoupil ze svých funkcí.