Komjózó Zanmai

Edžo (1278)

Pociťuji hlubokou úctu z hloubi svého soucitu k vám, kteří pokračujete v praxi zazenu ve stavu ducha, který popíši.

Aniž byste cokoli uchopovali, aniž byste měli nějaký cíl. Aniž byste se nechali ovlivňovat svou vlastní inteligencí. Aniž byste vyjadřovali uspokojení nad zkušenostmi, získanými v dódžó. Se vší energií vašeho těla a ducha je svrhněte do Komjózó, aniž byste se ohlíželi zpět, abyste zahlédli čas.

Nehledejte satori. Nesnažte se naslouchat majoi, iluzorním jevům.

Nepociťujte nenávist vůči myšlenkám, které vyvstávají, ani si v nich nelibujte, a především je neživte. Každopádně musíte cvičit velký posed, tady a teď. Když myšlenku neživíte, sama od sebe se nevrátí. Když se cele odevzdáte výdechu, necháte svůj nádech, aby vás naplnil v harmonickém přicházení a odcházení. Nezůstane nic, než zafu pod prázdnou oblohou, tíha plamene.

Pokud neočekáváte nic od toho, co děláte, a odmítnete o čemkoli uvažovat, můžete odetnout vše pouze pomocí zazenu. I když 84 000 bonnó přichází a odchází, když jim nepřikládáte váhu, ponecháte je sobě samým, tehdy se z každé z nich, z jedné po druhé a ze všech najednou vynoří úžasné tajemství sýpky úžasného světla (komjó).

Neexistuje pouze komjó doby zazenu. Existuje to, jež vám krok za krokem, čin za činem, postupně umožňuje vidět, že každý jev se může završit bezprostředně, automaticky, nezávisle na vaší vlastní inteligenci a vašem vlastním myšlení. Takové je pravdivé a autentické potvrzení, které existuje, aniž by narušovalo projevy komjó.

To je duchovní moc nejednání skrze světlo, které osvěcuje sebe sama. Toto komjó je původně ne-podstata, neexistence. Proto, ačkoli jej v tomto světě završuje mnoho Buddhů, přece nejsou z tohoto světa. I když jsou v nirváně, nejsou ani tam.

V momentě vašeho zrození komjó neexistovalo. V hodině vaší smrti nezmizí.

Z pohledu stavu Buddhy nepřibývá. Z pohledu smyslů neubývá.

Stejně tak jste-li v iluzích nebo na pochybách, nemůžete položit dobrou otázku, máte-li satori, nemůžete ho vyjádřit.

Okamžik za okamžikem nad ničím neuvažujte prostřednictvím svého vlastního vědomí. Dvacet čtyři hodin denně musíte mít klid a pokoj mrtvých. Nerozmýšlejte nad ničím skrze sebe. Takovouto praxí nádechu a výdechu se vaše hluboká přirozenost, jakož i vaše smyslová přirozenost, stanou ne-věděním, ne-porozuměním.

Tehdy se vše stane přirozeně klidné, vyzařováním komjó jednoty těla a ducha. Proto, když ho voláme, musí rychle odpovědět. Je to jedno a totéž komjó, které uvádí do jednotného souladu, lidi v satori a lidi v iluzích. Tak i když se pohnete, neměl by vás ten pohyb obtěžovat. A les, květiny, stébla trávy, zvířata, lidské bytosti, všechny bytosti, ať krátké, dlouhé, kulaté či hranaté, mohou být uskutečněny bezprostředně, automaticky, nezávisle na vaši vlastní inteligenci, na osobních činech vašeho myšlení.

Nelpěte na šatech, stravě či domovu. Nepodléhejte smyslovým žádostem, ani milostným připoutáním, která jsou podobná zvířecím praktikám.

Je zbytečné se ostatních vyptávat na jejich komjó, neboť jejich komjó pro vás nemá žádný užitek.

Toto samádhi je původně posvátným dódžó, podobným oceánu všech Buddhů. Je to nejsvatější ze všech sídel, předávané přímo od Buddhy k Buddhovi skrze univerzální svatou praxi. Teď, když jste sami žáky Buddhy, dělejte pokojně zazen v jeho sídle.

Neusedejte na pekelném zafu, na gaki zafu, na zvířecím zafu či na zafu asurů, rovněž ani na zafu šomon či engaku. Praktikujte pouze šikantazu. Nemarněte svůj čas. Toto se nazývá autentickým duchem dódžó, pravým komjó samádhi, úžasným, nádherným satori.

Tento text mají číst pouze pravdiví žáci mistra Dógena, ti, kteří mají dovoleno vstoupit do jeho pokoje.

Sepsal jsem tento text pro své druhy v zazenu, aby nezastávali mylné postoje, stejně tak, abych zdokonalil sebe samého učením druhých.

Napsal Edžo za vlády císaře Gouty.
V nejhlubší úctě v chrámu Eiheidži.
28. srpna roku 1278.

Komjó: světlo, osvícení; zó: půda, sýpka, uložiště; zanmai: samádhi, vědomí hiširjó.