Kolapsy civilizací a nebezpečí nové migrace

Nedávno jsem se zúčastnil konference "Bezpečnostní aspekty dynamiky komplexních společností", kterou pořádalo Společné operační centrum ministerstva obrany. Název akce je sice složitý, ale v podstatě se jednalo o kolapsy civilizací, jak je předem rozeznat a na co si přitom dát pozor. Podobné konference jsou v zahraničních armádách – či přímo v samotném NATO – poměrně běžné. Vojáci poměrně často konzultují své kroky například s kulturními antropology, aby předešli zbytečným emocionálním škodám na jiných etnikách či náboženstvích, což je třeba v Libanonu či obecně na Blízkém východě s mnoha národy a vírami velice snadné. Mezi přednášejícími tak byl zastoupen egyptolog M. Bárta, historik M. Kovář a další experti z nejrůznějších sfér.

Mandatorní výdaje brání přípravě na nebezpečí

Konferenci pomohlo i to, že byl přítomen jen jeden novinář a byl nastolen "gentlemanský slib", že se citlivé výroky nevynášejí ven ze sálu. Pravidlo politické korektnosti totiž přečasto brání nazývat záležitosti, týkající se například evropských muslimů, jasnými a přímými slovy. Skoro deset hodin přednášek, diskuzí a rozhovorů se nedá shrnout na jedné stránce, ale mohu uvést několik "detailů", které stojí za zaznamenání. Bylo například uvedeno, že plánovací proces většiny armád vydrží až do prvního kontaktu s realitou.

Švýcarská armáda nedávno nacvičovala situaci, kdy okolní evropské státy kolabují následkem zhroucení energetické infrastruktury. Tuto situaci si můžeme představit tak, že okolní evropské státy zachvátí panika, protože není elektřina, mobilní signál ani voda a tak se lidé na zbytek benzínu snaží dojet někam do fungující civilizace, v tomto případě do Švýcarska. V jiné podobě by se mohla podobná situace týkat i nás, kdyby například došlo k hladovým bouřím na Ukrajině.

Kolaps však nemusí být katastrofickou záležitostí, jak ukazuje příklad britského impéria. Některé kolapsy se odehrávají ve skocích, jiné ze dne na den naprosto nečekaně a přitom v prostředí, kdy sami obyvatelé aktivně odmítají vidět nebezpečí. Predikce je obtížná, ale určité vodítko představuje neustále se zkracující doba mezi nějakými politickými či ekonomickými otřesy, jaké jsme pozorovali např. v Egyptě či na Blízkém východě. Detekcí problému je zkracování dob klidu.

Komplexní, tedy složité systémy jsou ke kolapsům náchylnější, ale dáváme jim přednost, protože jsou příjemnější. Všechny evropské státy, většinu evropských armád a mnoho jedinců rdousí mandatorní výdaje, a pak již nemají prostředky ani energii na další rozvoj či přípravu na nová nebezpečí.

Evropa válku ideologií prohrává. Doma

Prakticky všichni přednášející upozornili na nebezpečí nové migrace. Za arabským jarem do značné míry stálo vysušování oblasti, které zdražilo potraviny a vedlo ke strachu, zda vůbec bude co jíst.

Jenže klimatické prognózy ukazují, že postupné vysušování čeká celý pás počínaje částí Číny, téměř celé Indie, Pákistánu, Íránu a Iráku. Zde se pruh očekávané sucha dál rozděluje směrem do severní Afriky, ale další, již méně intenzivní větev míří přes Rumunsko a Bulharsko na východní Ukrajinu. Na pochod za jídlem se mohou dát desítky milionů lidí. Zvládneme je?

V krizi se systém dá už jen těžko transformovat, protože na to nemá energii, proto je důležitá prevence – například u utečenců z Egypta dát přednost křesťanským Koptům. Tady se ale již ocitáme na hraně politické korektnosti, ale jinak se o těchto věcech jednat nedá.
Němci přijímají ohrožené křesťany z většinových muslimských států. Nejedná se jenom o to, že nám kulturně stojí blíž, ale také "ředí" radikální muslimská ghetta. V diskuzi zazněl příspěvek armádního činitele, že je rád, že se o těchto tématech hovoří, protože jinak by měl pocit, že je paranoik. Naopak jeden z přednášejících podotkl, že nedávno hovořil na stejné téma na Vysoké škole ekonomické, ale že větší intelektuální porozumění našel v armádě.

Zarážející je sociologická analýza mladých Britů, kteří stále za velkými pouličními nepokoji v Londýně v roce 2011. Ukázalo se – slovy britského tisku – že jsou "White, rich and British" – bílí, bohatí a britští. Zdá se, že i naše evropské komunity, které chceme bránit, jsou poněkud nemocné a ztrácející identitu. Ze 380 Němců, kteří odešli bojovat do Islámského státu je sto vysokoškoláků. Jak se tito v bojích vyškolení lidé budou chovat po návratu?

Přistěhovalci kulturu nové země často obohacují, ale chce to respekt k druhému, který musí být oboustranný. Muslimové se někdy na Evropany dívají jako na dekadentní, zkažené lidi, kteří si soucit nezaslouží. Bude Evropa křesťanská? Už teď často není! Válku ideologií Evropa prohrává, protože má potíže s tím, co vůbec může nabídnout.

Snad Rusové pochopí, že Západ je bližší než Čína a islám

Zajímavá diskuze se týkala Ruska, které je samo o sobě ve vztahu k západu vnitřně rozpolcené. Na jedné straně k němu chová hlubokou, téměř náboženskou nedůvěru, na druhou stranu mu závidí poměrně bohatou a fungující společnost.

Z diskuze: dnešní Rusové se po drastickém rozpadu Sovětského svazu cítí podobně jako Němci po I. světové válce. Jsou hluboce frustrováni a když se dozvědí, že na "jejich" Krymu chtějí Američané budovat vojenskou základnu, tak to prostě citově neunesou. Nemůžeme s tím souhlasit, ale od toho jsou kulturní antropologové, aby nám o těchto nejenom strategických, ale i emočních rizicích řekli.

Je třeba si uvědomit, že za dvacet let bude na celé Sibiři, donedávna částečně čínském území, žít jen kolem deseti milionů Rusů a za hranicemi budou stamilióny Číňanů. Jedna z vizí budoucnosti může být i taková, že Rusové post-putinské éry budou naši věrní strategičtí partneři, protože si uvědomí, jak ekonomicky a vojensky mohou být čínský východ a islámský jih víc nebezpečné než prohnilý západ.

Na konci večera v sále stále dobrovolně zůstávalo 140 vojáků a přednášející z akademického prostředí byli překvapeni, jak zajímavě celý den probíhal. Nemyslím, že jsme na něco podstatného přišli, ale rozšířily se nám obzory a myslím, že nám všem bylo o něco jasnější, že bez dobře fungující armády se Česká republika neobejde. Ostatně třeba Poláci to vědí už dávno.

Více o konferenci na webu Armádní noviny