Kokořín

Na skalnatém vrchu uprostřed hustých lesů ční již dlouhá staletí hrad Kokořín. Mnoho pravdivých i smyšlených příběhů se o něm vypráví. Krajem se podle pověstí za temných nocí nesou podivné zvuky a sténání duchů.

Na Kokoříně žil v dávných dobách loupeživý rytíř. Byl to pán krutý a chtivý peněz a bohatství. Častokrát proto vyjížděl do okolních hlubokých lesů a s kuší v ruce přepadal kočáry i pocestné. Vypráví se, že nejednoho člověka připravil o život.

Stalo se tak i jednoho dne, když si mlynářova dcera vyšla do lesa a vystoupila až k hradu. Rytíř ji zajal a nechtěl ji propustit. Dívce se však jednoho večera podařilo nepozorovaně uniknout z hradu. Avšak vstoupila rytíři rovnou do cesty. Pán se tenkrát vracel neobvykle pozdě na své sídlo a dívku spatřil. Rozhněval se na ni a u hradní zdi ji probodl.

Od těch dob se prý ze skal ozývá sténání umírající dívky a přízrak v bílém šatu se zjevuje u hradní zdi a stírá krvavou skvrnu...

Vraťme se však zpět k loupeživému pánu. Jak čas plynul, rytíři ubývaly síly a za jedné nevlídné noci vydechl naposled. Nezmizel však z Kokořína. Již mnoho, přemnoho let se tu objevuje jeho duch. Přízrak černého rytíře na koni s kuší v ruce projíždí celým lesem a na jeho věčné noční cestě jej doprovází smečka divokých psů s ohnivými jazyky a jiskrnýma očima. Potom co projede celý les, zmizí na hradě a je slyšet jen vytí divých psů.

A ještě něco se po rytíři zachovalo. Pověst o pokladu, který je ukryt v dolní duté části věže. Skryté bohatství hlídá duch kokořínského myslivce s plamenem v ruce. Poklad lze nalézt prý jen dopoledne toho dne, kdy se v kostele čtou pašije.