Kniha mnoha podob

O rozšíření a popularitu Tibetské knihy mrtvých na Západě se zasloužil muž jménem Walter Evans-Wentz (1878-1965). Pocházel z Trentonu v New Jersey a v mládí přečetl základní díla Heleny Blavatské. Poté se přestěhoval do Kalifornie a v roce 1901 vstoupil do americké sekce Theosofické společnosti, kterou vedla Katherine Tingley. Z jejího popudu pak Wentz studoval ve Stanfordu a potom pokračoval na Oxfordu, kde se věnoval studiu keltského folklóru. V této době přidal ke svému jménu rodinné jméno z matčiny strany a stal se tak Evans-Wentzem. Po ukončení studií se vydal na cesty, první světová válka ho zastihla v Řecku, z větší části ji strávil v Egyptě. Po skončení války odcestoval do Indie, kde navštívil základnu Theosofické společnosti v Adjáru a setkal se s její představitelkou Annie Besant. Během svých cest po Indii shromáždil množství textů, které však nebyl schopen přečíst. Výše zmíněný text, který proslul jako Tibetská kniha mrtvých, překládal s pomocí lamy Kazi Dawa-Samdupy. Dawa-Samdupa byl učitelem angličtiny v chlapecké škole a dříve již překládal pro Alexandru David-Néelovou, která na něj vzpomíná v jedné ze svých knih nikoli právě v lichotivém světle.

Sám Evans-Wentz nebyl stoupencem tibetského buddhismu, byl žákem tehdy populárních učitelů jako byl Ramana Mahariši (1879-1950) a Svámí Satjánanda, přesto doplnil překlad textu vlastními komentáři, které, jak se dnes badatelé shodují, neobjasňují význam Hlubokých nauk v tibetském kontextu, ale odpovídají dobovým potřebám a hodnotám interpreta a jeho čtenářů.

Evans-Wentzův převod se stal inspirací pro mnohé další badatele, kteří nabízeli nové a nové interpretace. Mezi jinými tomuto textu věnoval pozornost také Carl Gustav Jung, který byl znám svou zálibou ve východních naukách, v nichž spatřoval protiváhu racionální západní filozofii.

Jedním z nejpozoruhodnějších příkladů zpracování Tibetské knihy mrtvých je dílo kolektivu autorů v čele s Timothy Learym nazvané The Psychedelic Experience(1964). Leary, známý svými pokusy s psychotropními látkami, nepředkládal „pravé učení Tibetu“, jak se o to pokoušejí theosofové, ale transformoval Tibetskou knihu mrtvých do příručky pro uživatele těchto látek. Leary věřil, že v náboženských systémech světa se skrývají hluboké pravdy, které věda dříve či později potvrdí. Jeho přístup je dobrým příkladem toho, co Peter Bishop nazývá „spirituální vědou, svatou technologií“ – totiž tendence očistit tibetský buddhismus od kulturně podmíněných prvků a využít jeho „techniky“ k pochopení tajemství života.

Mnohem dříve než Learyho příručka, ale nedlouho po vydání Evans-Wentzova překladu Tibetské knihy mrtvých, vznikla na Západě jiná kniha, která zásadním způsobem formuje obraz Tibetu.