Klinická homeopatie v ordinaci praktického lékaře

MUDr. Hana Váňová, soukromý praktický lékař Litovel

 

ÚVOD

Homeopatie je léčebná metoda, jejíž základy položil na začátku devatenáctého století německý lékař Christian Samuel Hahnemann. Vychází ze zákona podobnosti, podle kterého léčil již Hippokrates. To znamená, že léčivá substance, která je schopna u zdravého jedince vyvolat určité přesně definované symptomy, odstraní obdobné symptomy u nemocného. Z tohoto principu vychází celý soubor pravidel, kterými se řídí předepisování homeopatických léků.

Základními teoretickými poznatky a kontexty jsme se zabývali v minulém čísle. Homeopatie je však ve svém léčivém působení natolik rozsáhlá a mnohotvárná, že lze v rámci této jedné metody rozlišit několik rozdílných přístupů. Obecně platí, že homeopatický lék je specifickým bioregulátorem organismu, má pouze dynamické – funkční účinky. Působí ve směru vlastní fyziologické reakce těla. Rozdílné přístupy spočívají v tom, na kterou funkční úroveň organismu je potřeba homeopatický lék nasměrovat.

 

KLASICKÁ HOMEOPATIE – KONSTITUČNÍ PŘEDEPSÁNÍ

V rámci nejpřísnější klasické tradice homeopatie znamená předepsání homeopatického léku podání jedné dávky jediného léku, který nejblíže odpovídá, tzn. že je „nejpodobnější“ totalitě symptomů pacienta. Po té je nutno vyčkat a sledovat, jaké změny lék přinesl než přistoupíme k další dávce. Pokud tento šetrný a velmi individuální přístup k nemoci posuneme ještě o krok dál, dospějeme ke konceptu „konstitučního léku“. Tento termín označuje léčivou substanci, která v sobě zahrnuje nejen soubor pacientových fyzických, mentálních a emocionálních symptomů, ale i celkový obraz jeho osobnosti s predispozicemi k určitým nemocem . Při „konstitučním“ předepisování musí tedy homeopat citlivě vnímat nejen modality /jemné rozdíly symptomů/, ale i odstíny a predispozice osobnosti pacienta. Tento způsob je časově náročný, vyžaduje velké znalosti a zkušenosti homeopata a zdravotní stav pacienta není urgentní. Symptomy jsou převážně psychosomatické. Toto léčení je vždy proces a vyžaduje kromě zkušeného homeopata i aktivní motivovaný přístup pacienta. Tato metoda praktikování homeopatie není vhodná pro praktického lékaře. Bylo by ovšem dobře, kdyby praktik možnost takové léčení připustil a uměl odeslat příslušné pacienty ke zkušenému homeopatovi. V současné době podle mých dvacetiletých zkušeností s homeopatií je těchto pacientů menšina.

 

KLINICKÁ HOMEOPATIE

Při akutních onemocněních a u zcela konkrétních druhů nemocí však působí nejlépe pouze omezený počet homeopatických léků. Nazýváme je symptomatické. Předepisujeme je na základě patoanatomické nebo patofyziologické podobnosti, která má přednost před individuálními symptomy. Je to logické neboť každý vyjádřený symptom je plodem energetiky celého organismu, jakousi výslednicí patofyziologických funkcí v průběhu času. A na této úrovni fungujeme všichni stejně /úroveň enzymů a různých poslíčkových molekul/.

Také všechny homeopatické léky popsané v materii medice mají jasné přesné konkrétní patofyziologické a biochemické vlastnosti, které přesně odpovídají vlastnostem výchozí látky, ze které je homeopatický lék vyroben. Stačí tedy zhodnotit klinické symptomy pacienta a znát homeopatický lék, který má tyto symptomy ve svém obraze. Tento způsob předepisování je podstatou klinické homeopatie. S dobrou znalostí několika desítek homeopatických léků může tento způsob homeopatického předepisování uplatnit ve své každodenní praxi každý praktický lékař. Ten má navíc tu výhodu, že zná celou anamnesu pacienta, jeho sociální prostředí a sejdou se na jeho stole výsledky nejrůznějších vyšetření kolegů specialistů. Pokud výsledky vyšetření ukazují „jen“ funkční“ potíže, je na místě uvažovat o homeopatické léčbě. Navíc praktický lékař ošetřuje nekomplikovaná poranění, připravuje pacienty k operačním výkonům a má tedy příležitost k dosavadním postupům přiřadit homeopatika pro lepší hojení a rekonvalescenci

 

PŘEDEPSÁNÍ PODLE PATOFYZIOLOGICKÉ PODOBNOSTI

Pro názornost a lepší pochopení souvislostí uvedu příklad oxidačního stresu.

Volné radikály /VR/ jsou atomy, molekuly nebo ionty s volným nepárovým elektronem. Stabilní konfigurace vyžaduje párové seskupení elektronů, proto se VR snaží chybějící elektron doplnit, nejčastěji vytržením elektronu ze „zdravé“ molekuly. Protože ztráta elektronu je z elektrochemického hlediska oxidace, mají VR oxidační účinek. Převaha VR se označuje termínem oxidační stres.

Za normálních okolností existuje rovnováha mezi produkcí VR a antioxidanty. Převaha jedné i druhé složky vede k poruchám, které mohou organismus vážně ohrozit.

Antioxidační ochrana organismu představuje složitý komplex mechanismů. které pracují ve vzájemné souhře, doplňují se a mnohdy i potencují. Navíc musí být v rovnováze s prooxidačními látkami, tedy s produkcí VR. Celý život by měl být tvůrčí integrační proces, a tomu je uzpůsobená celá naše fyziologie. Můžeme proto právem mluvit o celém systému antioxidační ochrany.

Je třeba vždy mít na mysli, že jakýkoliv neuvážený zásah do homeostázy, může mít spíše negativní než příznivé účinky. Nadměrné potlačení produkce VR může ovlivnit i jejich potřebné funkce, např. likvidaci fagocytovaných mikroorganismů či signální působení. Naproti tomu nedostatečné dávkování antioxidaktů při jejich prokazatelné depleci, je rovněž neúčinné. Je třeba varovat před neuvážlivým podáváním různých multivitaminových preparátů, jejichž složení je mnohdy nevyvážené. Dosud neexistuje jednota ani ve vědeckých kruzích a antioxidanty a jejich dávky jsou určovány empiricky a u jednotlivých autorů se diametrálně liší !!!

Klinická zkušenost a praxe mnoha homeopatů několika generací přesvědčivě ukazuje, že mnohé homeopatické léky se velmi dobře uplatňují při stabilizaci celkového metabolismu právě u tzv. oxidačního stresu. Jsou to právě ty léky, které předepisujeme na základě patofyziologické podobnosti.Výsledný klinický stav je vždy projevem celé energetiky a patofyziologie organismu. Základní biochemické procesy ve své konečné fázi fungují u všech lidí stejně, i když primární impuls, který tento proces spustil může být u různých lidí různý.

V tomto kontextu bych chtěla upozornit hlavně na dva velmi účinné homeopatické léky, jejichž použití by mohlo být dle mého názoru širší, než je dosud v běžné homeopatické praxi zvykem.

 

ARNICA MONTANA – Prha chlumní, složnokvěté

Všichni homeopaté světa tento lék úspěšně předepisují na poúrazové stavy, ale jeho působení je mnohem širší. Víme, že se uplatňuje i při febrilních stavech doprovázených hemorhagickými projevy a na následky svalové únavy po fyzickém přetížení. Při závažnějších stupních obou těchto stavů se projevují i zřetelné digestivní symptomy - bolesti žaludku jakoby tam tlačilo kamení, výrazný meteorismus někdy s ostrým bodáním pod žeberními oblouky, páchnoucí plyny, zápach z úst, někdy i putridní průjem – jako by se zastavilo trávení. Všechny tyto symptomy pokrývá lék Arnica, z čehož vyplývá, že má komplexní účinky na celý metabolismus. Odpovídá tomu i komplexní biochemické složení matečné tinktury – flavonoidy, karotenoidní a manganový pigment, fenoly, laktony a jiné, většina z těchto látek jsou známé antioxidanty.

Každý úraz, operace a následní reparační procesy kladou jistě maximální nároky na metabolické funkce a Arnica tento proces výrazně podporuje.

Z klinické praxe je nám známo, že při akutním infarktu myokardu dochází k posunu mnoha biochemických metabolických parametrů /glykemie, amylazy, kyselina močová/, což ukazuje také na komplexnost procesu. Navíc další doménou patoanatomického působení Arnicy jsou právě kapiláry a arterio - venozní spojky. Proto se tento homeopatický lék velmi dobře uplatní jako vasoprotektor po všech ischemických příhodách v rámci sekundární prevence a ve všech případech syndromu ischemie – reperfuse.

Kasuistika: žena r. 1951

V anamnese anginy v dětství, po 40 častější nespecifické zažívací potíže – pálení žáhy regurgitace, střídavě s pocitem prázdného břicha /“žádné jídlo mě neuspokojí“/, časté mastné zpěněné páchnoucí stolice. Digestivní symptomy většinou po větší tělesné zátěži. Opakovaně sono břicha a laboratorní vyšetření. Kromě lehce zvýšeného cholesterolu vše v normě. Brala krátce Prepulsid, ale měla po něm srdeční palpitace, proto vysazen.

V březnu 2003 akutní IM s kompletním klinickým, EKG i laboratorním nálezem. Dle koronarografie velmi dobrý nález na cévách. Přesto ještě 3 měsíce po propuštění z nemocnice přetrvávají bolesti za sternem i po malé fyzické zátěži nebo větším jídle, přes trojkombinaci antihypertenziv vyšší TK – nejlépe 150/100 /před příhodou normotenze/ a zvýšený cholesterol mezi 6-7 mmol/l. Celkově se necítí dobře, hůře spí, pobolívají různé klouby nesnáší kontakty – „všecko ji vadí“.

K léčbě internisty přidána ARNICA – nejdříve 9CH 2x denně 5 granulí, pak 15 CH 1xdenně 5 granulí. Postupně bylo potřeba snižovat antihypertenziva, po 3 měsících vysazena úplně a TK mívá kolem 120/70-80, cholesterol poklesl na 3,8 mmol/l . Subjektivně se výrazně zlepšila, zcela ustoupily tlaky na hrudníku, je schopna i lehce bez problémů sportovat /kolo, plavání/, dobře spí, psychicky se stabilizovala. Vymizely digestivní potíže i ty, které měla před akutní příhodou. Jsem s ní stále v kontaktu, protože chodí do naší ordinace na reflexní masáže ev. akupunkturu pro funkční vertebrogenní potíže. Od internisty , kde dochází na kontroly EKG, nemá t. č. žádnou medikaci.

Po této zkušenosti jsem předepsala v těchto indikacích Arniku již mnohokrát s pozitivním efektem, samozřejmě vždy v kombinaci s ostatními léky doporučenými internistou. Velkou podporu znamená ARNIKA pro všechny pacienty s kardiochirurgickými výkony. Podávám v ředění 15 CH 1x až 2x denně 5 granulí 1den před zákrokem a dále po dobu 2 až 3 měsíců.

 

CARBO VEGETABILIS

Dezintegrace a nedokonalá oxygenace jsou klíčovými symptomy tohoto homeopatického léku. Krev jakoby stagnovala v kapilárách, vyvolává namodralý nádech, vnější chlad /ale pocit vnitřního pálení/ a ekchymózy. Tělo je namodralé, ledově studené. Téměř nehybný krevní proud je živnou půdou pro baktérie. Je to výsledný obraz extrémně snížené vitality z různých příčin /finální stadia chronických nemocí, kardiopulmonální nedostatečnost, žilní městnání – hypoxémie + hyperkapnie, extrémní ztráty tělesných tekutin, některé intoxikace, kolapsové stavy/. Z hypoxémie bulbárních center pochází strnulost, celková slabost, sklony ke kolapsům. Pacient je tak slabý, že se sotva drží na nohou. Má intenzivní potřebu čerstvého vzduchu. Zažívání je pomalé – potrava doslova hnije než je strávená /zcela vyhaslý „trávicí oheň/, břicho silně nadmuté, extrémní páchnoucí plynatost. Trávení zhorší sebemenší kapka alkoholu. Klasický klinický obraz pacienta se splanchnickým přetížením při selhávání srdce.

Je často lékem volby v případech, kdy máme pocit, že už pro pacienta nemůžeme téměř nic udělat. Po podání tohoto léku v ředění 15 CH zpočátku třeba po doušcích 5-10 granulí rozpuštěných ve vodě v intervalech 10- 15 minut, během krátké doby /několik hodin až dní/ jakoby nastartoval „energetický“ metabolismus, jako by se každá buňka trochu více okysličila. Po několika dnech až týdnech podávání se většinou změní symptomy, které ukážou na následný vhodný homeopatický lék. V beznadějných případech, kdy už nelze dosáhnout kompenzace, tento lék zmírní úzkost pacienta v agónii.

Kasuistiky:

1. 2-leté dítě těžký protrahovaný klešťový porod s aspirací plodové vody, dechovou nedostatečností a následnou pneumonií, několik dnů po porodu v inkubátoru. V dalším průběhu již 4 recidivy pneumonie vždy velice kritický stav s hospitalizací na JIP. Po podání CARBO VEG. 15CH promptní zlepšení během několika hodin. Na počátku každé další nemoci podáno vždy CARBO VEG. 15CH spolu s ostatními indikovanými léky a k dušnosti již nikdy nedošlo.
2. 45- letá žena, stav po resekci kořene jazyka pro ca, absolvovala i radioteraii a dvě kůry chemoterapie. Při 1. vyšetření v naší ordinaci v březnu 2003 ještě s tracheální kanylou, cyanotická, dušná, extrémně vyčerpaná – první předpis rovněž CARBO VEG. 15 CH rozpuštěné ve vodě popíjené po doušcích. Po 3 týdnech zlepšena, přichází bez doprovodu, bez klidové dušnosti, může jíst jednoduchá jídla. V dalším průběhu předepisovány různé homeopatické léky podle totality symptomů. Stav stabilizován natolik, že se paní po roce léčení vrátila k původní práci ve spořitelně na zkrácený úvazek.
3. 60- letá žena s dekompenzovaným diabetem, těžce korigovatelnou hypertenzí, ICHS ve stadiu selhávání s dušností, cyanozou a velkými periferními otoky, studeně zpocená, pro dušnost velmi obtížně mluví. Není schopna žádné aktivity, vše v domácnosti obstarává manžel, nechodí vůbec ven, velmi málo jí. Sama říká, že má pocit, že ji jídlo ve střevech hnije. Po měsíci podávání CARBO VEG. 15CH výrazně celkově zlepšená, bez klidové dušnosti, je schopna sama uvařit jednoduchý oběd, v doprovodu manžela zvládne krátkou procházku kolem bloku domu. Následně brala CAUSTICUM, KALIUM CARB., KALI ARS. a jiné. Je u mne v péči čtyři roky, postupně se stabilizoval se diabetes i hypertenze s menším počtem klasických léků, není vůbec dušná, nemá otoky DKK.

Jistě každý ve své praxi budete nacházet pacienty s podobnými potížemi, kterým můžete tímto poměrně jednoduchým způsobem výrazně prospět. Je jen potřeba na to myslet a uplatňovat principy klinické homeopatie v každodenní klinické praxi, i v kombinaci s jinými způsoby léčby, tak jak to stav každého pacienta vyžaduje.

 

ZPŮSOB UŽÍVÁNÍ A VÝBĚR ŘEDĚNÍ HOMEOPATICKÉHO LÉKU

Aby homeopatický lék správně fungoval je potřeba ho nejen dobře vybrat, ale také vhodně užívat. Homeopatické léky jsou používány ve velmi slabých dávkách, nazývaných infinitezimální. To vyžaduje specifický způsob výroby podle přesných a přísných pravidel. I aplikace homeopatických léků se poněkud liší. Je prokázáno, že nejlepší způsob je sublinguální. Nejpoužívanější je forma homeopatických granulí /kuliček/.

V této lékové formě jsou nejčastěji vyráběny homeopatické léky monokomponentní – jednosložkové. Název na štítku je latinský a odpovídá názvu látky, ze které je vyrobena mateční tinktura /Např. APIS MELIFICA – včela medonosná: MT pochází z celé včely./

Číslo na tubě označuje stupeň ředění a písmena CH informují o tom, že se jedná o centezimální ředění dle Hahnemanna. Např. 5 CH znamená, že přípravek byl vyroben z výchozí matečné tinktury pěti postupnými ředěními, vždy v poměru 1:100. Existuje i ředění D /decimální/, poměr ředění 1: 10. Účinek homeopatického přípravku je podmíněn nejen ředěním vstupní látky, ale rovněž další úpravou v průběhu výrobního procesu.

Výběr ředění podléhá následujícímu pravidlu: čím větší je podobnost mezi příznaky pacienta a příznaky, které vyvolává daná látka, tím vyšší ředění musí být použito a naopak.

Každému stupni podobnosti odpovídá určitý stupeň ředění:

Jestliže je podobnost v oblasti lokální je nutno použít ředění nízké 5CH nebo 9 CH. Při výskytu celkových funkčních příznaků používáme ředění střední 15 CH. Převažují-li příznaky nervové a psychické předepisujeme ředění vysoké 30 CH.

Existují i homeopatické léky polykomponentní, které mají firemní název a vyrábějí se nejčastěji ve formě tablet, kapek, dražé, čípků nebo mastí. Homeopatické přípravky ve formě granulí, tablet, globulí a dražé se rozpouštějí v ústech a obecně platí, že není vhodné je užívat bezprostředně před jídlem a pitím nebo těsně po něm. Obvyklá dávka je 5 granulí /monokomponenty/, 1 tuba globulí /např. OSCILLOCOCCINUM/ nebo 1-2 tablety /např. PARAGRIPPE/ , které pacient najednou vloží do úst a nechá zvolna rozpustit, nejlépe pod jazykem. NEZAPÍJET! Časový odstup od jídla by měl být asi 15 až 20 minut. Lék se vstřebává ústní sliznicí, je proto žádoucí, aby v ústech v okamžiku užití nebyly přítomny některé aromatické látky (např. mentol, káva nebo tabák). U kojenců, malých dětí nebo velmi oslabených osob je zpravidla možné rozpustit lék v malém množství vody, a to 10 granulí nebo potřebný počet tablet v 1- 2 dcl chladné převařené vody a podávat po částech v doporučených intervalech. Každý den se připravuje stejným způsobem nový roztok.

Homeopatické léky je možné užívat současně s jinými léky, někdy je vhodná kombinace více homeopatických léků. Díky infinitezimálnímu ředění nemají chemickou toxicitu a nevzniká rezistence.

 

DÁVKOVÁNÍ

Při akutních stavech jako například akutní popáleninový puchýř, úraz, horečka, akutní průjmy apod. podáváme homeopatické léky často. V první fázi několik dávek v rozmezí 20-30 minut, dále 1-2 dny 4x – 6x denně, intervaly prodlužujeme podle zlepšování stavu pacienta.

V subakutních stavech je dávkování 1x – 3x denně v závislosti na klinické situaci. Celková doba podávání je několik dnů až několik týdnů. Při podpůrné homeopatické stabilizaci chronických chorob může být léčba dlouhodobá i celoživotní i v kombinaci s klasickou léčbou.

ZÁVĚR: Pochopení patofyziologických souvislostí a působení homeopatických léků se jeví na první pohled náročné. Ale pokud zařadíte některé doporučené základní homeopatické léky do svých předpisů a ověříte si jejich klinický účinek, vše bude jasnější a výrazně to obohatí vaši praxi.