Klifot

Zatímco proces Stvoření pokračuje, krok po kroku, od příčiny k následku, od jemného k hrubému, pro nás je to vše zastřeno Klifotem, kterému se také říká svět skořápek, slupek, kůr, koster atp. Pokud se má člověk osvobodit od predestinace a mít svoji vlastní vůli, musí se dokázat přenést přes tento zamlžený svět. Je velice obtížné nalézt vhodnou analogii v případě Klifotu, také nazývaného Kelifot, Qlifot, Keliphoth, Klipot, atp. Snad pomůže, když se představíme cibuli, jejíž jednotlivé vrstvy či slupky se vzájemně liší v tloušťce a hustotě, tedy i ve frekvenci svých vibrací. Každá z těchto slupek se dotýká nebo aspoň ovlivňuje tu nacházející se vedle. Ještě lépe, vzpomínáte si na Rubikovu kostku? Ta má příbuzné v různých čínských koulích (nahoře), které se také dají všelijak nastavovat, až se dostaneme k řešení. Tedy, někteří z nás dokáží takovéto hádanky vyluštit, většina to spíš vzdá... S Klifotem je to ovšem ještě podstatně složitější, protože ty vrstvy se zde táhnou kamsi do nekonečna. Když se slupky Klifotu nastaví nějakým způsobem, který se nás nějak týká, můžeme zahlédnout něco co nazveme zjevením, duchem, předtuchou či něčím takovým. Vliv to bude na nás mít nejspíš negativní.

Klifot může také v nás navodit sklony ke zlu, k hříšným skutkům, či aspoň k negativním náhledům na věci kolem nás. To na rozdíl od sefirotů, které podporují pozitivní hlediska. Nitro osobnosti každého z nás je jako válečné bojiště — neustále se zde odehrávají větší i menší souboje, dobro proti zlu, pravda proti lži, pevná víra proti pokušení; my přitom jsme nuceni se rozhodovat ke které straně se máme přidat. To vše je ovšem nutné, jsou to nášlapné kameny stezky vedoucí ke konečnému cíli, které je nám zdolávat jeden po druhým. Klifot bývá často také zdrojem toho, čemu kabalisté říkají „chléb hanby.“ To je nejasný pocit viny, který občas pociťujeme, aniž bychom k tomu měli validní důvody. Přesto vše nám jakoby někdo našeptával, že jsme něco někde udělali špatně a nakonec se o tom necháme přesvědčit a nějaký důvod k tomu cítit se vinnými si nalezneme. Jindy zase získáme něco o čem se nám zdá, že nám to prostě spadlo do klína, že jsme si to nijak nezasloužili...

Jak se s takovými věcmi máme vypořádat? Především je dobré si jednou provždy vtisknout do paměti, že nikdy nic nedostáváme zadarmo. I když nám to jakoby spadlo z nebe, je tomu tak proto, že buď jsme za takový dárek už zaplatili nebo se od nás očekává, že zaplatíme, až k tomu dozraje čas. Čas může potom dozrát v tomto životě nebo také v některém příštím, ještě velice zdáleném.

Dále, potřebujeme si uvědomit, že ať děláme co děláme, někdy se dostaví chyby, špatná rozhodnutí, že proti to mu se nedá nic dělat a že vinit se z toho nám nijak nepomůže. Ohlížet se zpátky, že nemá cenu a že bychom se měli snažit na takové věci prostě zapomenout. Nejlépe je jít za světlem, které na cestě iniciace před sebou vidíme a není důvodu ohlížet se přitom na každého přišlápnutého švába, kterého jsme nechali za sebou. Mimochodem, šváb by klidně mohl být představitelem světa klifotu, se svým vzhledem, tím jak se dokáže množit, atp.

Pamatujme si, že světu kůr se lze vyhnout nejlépe tím, že se soustředíme na pozitivní stránky věcí!

Zdroj: https://www.kabalacesky.com