Khandro rinpočhe

Rozhovor s Khandro rinpočhe

 

Rinpočhe, mohla byste nám říci něco o tom, co to je požehnání? Lidé své duchovní zkušenosti často popisují jako velice zvláštní pocity nebo zkušenost, že jsou z požehnání "celí pryč".

Obvykle zápasíme se svou připoutaností ke slovům. V jiných duchovních směrech můžete také najít spoustu podobných vyjádření jako uvedené "celí pryč". Myslím si, že se tak cítí, protože přestali používat vlastní mysl. Jdou příliš za vnějšími jevy a nechají se ovlivnit skupinovým prožitkem. Taková spojení jako "úplně mimo" by se tu vůbec neměla objevit. To, co je důležité a co potřebujeme obzvlášť v buddhismu, je, že pokud tu je nějaké požehnání, pak přichází skrze dvě vlastnosti. Jednak je to moudrost a jednak důvěra. Důvěra, to je vaše věc. Učitel, zvlášť ten, od kterého dostáváte požehnání, by neměl mít jen tituly. Dnes dáváme titulům takovou důležitost, že většina z učitelů, kteří používají titul Jeho Svatost, na něj nemá nárok. Ale protože se to dobře prodává, každý si to ke jménu připojuje. Tyto věci dharmu velmi poškozují. Učitel by nikdy neměl být připoután k titulům, trůnu nebo čemukoli jinému. To, co učitel učí, by měl také dělat. Takže vaše spojení s učitelem je založeno na důvěře v jeho učení a v to, jaký vám dává příklad. Nemělo by se zakládat na vnějších jevech, na počtu přívrženců, pompéznosti, popularitě, ale jen na způsobu učení, na tom, co učitel dává, na jeho pokynech.

Učitelem může být každý, ale důvěra v něj nesmí být závislá na tom, jak se chová, čím se zdá být. To, k čemu máte mít důvěru, je jeho učení. Tato důvěra musí být přítomná v každé situaci. Podíváme-li se na Milaräpu, zjistíme, že měl velmi pestrý život. Zabil spoustu lidí, prošel praxí a dosáhl realizace. Za to mu můžeme odpustit vše, co udělal. Rozumíte? Nikdo z nás o tom nepochybuje. Proč dnes ztrácíme důvěru, jakmile učitel dělá určité věci? Musíme se neustále dívat na vše ze široké perspektivy. Pak budeme mít opravdu velké srdce, objeví se důvěra k učení, k praxi, kterou provádíte, a potom se objeví požehnání. To je třeba vědět.

Špatný pohled, tibetsky "log pa", znamená, že se opíráme o určité věci. Pokud máte špatný pohled, je to velmi škodlivé. Ztratíte důvěru k praxi, k sobě, k lidem, se kterými pracujete. Jediné, co se ale změnilo, je vaše nahlížení vnějšího světa. Pokud zde zůstává učení a praxe, je všechno dobré. Je důležité vědět, že k Buddhovým naukám se váží samaje.

Pro vás jako lidi ze Západu bude mnohem moudřejší, budete-li pokračovat v praxi dharmy a u toho zůstanete. Využijte vlastní vnímavost a uvidíte, co je důležité a co je potřeba udělat. Nečekejte na to, až se uklidí nepořádek, jděte prostě směrem k cíli, kterého chcete dosáhnout. Takže dobře praktikujte a v sangze držte pohromadě jako jedna rodina. Když tedy mluvíte o přátelích, jsou vždy s vámi. Jinak bude dnešní sangha "prostě sangha". Členy sanghy bychom neměli považovat za své přátele. Přátele máte v kanceláři, v sousedství a kdekoli jinde. Pro buddhistu by to tak být nemělo. Vaše rodina je vaše sangha. Vaši přátelé jsou vaše sangha. Vaši učitelé jsou vaše sangha. Tento pocit blízkosti musí přijít. A když přijde, vzroste důvěra. Vzroste nebojácnost. V tom je moudrost. To je požehnání.

Ve spěchu, v jakém jsme, zapomínáme často na soucit. Prostě na něj zapomínáme. Často je to spojeno s netrpělivostí.

Bylo by dobré neustále v mysli udržovat praxi Diamantové mysli. Skrze každodenní recitaci jeho mantry se zaměříte na to, abyste byli neustále soustředění.

Být zaneprázdněn je velmi přitažlivé. Samozřejmě, že zaneprázdněn je každý. Není nikdo, kdo by nebyl. To není nic zvláštního. Kdo ale říká, že když jste zaneprázdnění, nemusíte být pozorní? Bdělost je něco, co tu musí být neustále, vždy. Méně spěte, méně mluvte, méně se pohybujte, více praktikujte. Budete mít více času. Polovina věcí, které denně děláme, není nutná. Čím důležitějšími je děláme, tím důležitěji vypadají. Já mám například moc ráda kávu. Takže, když ji piji, asistuje u toho mnoho lidí. Já jsem pak ale mlsná a vybíravá. Potřebuji správné množství kávy, přiměřeně mléka i cukru. Mám ráda, když se voda ohřeje na určitou teplotu. Všechno jsou to maličkosti. Co se stane, pokud budu něco dělat a budu myslet na to, aby byla káva dobře připravena? Půjdu do kuchyně sama a strávím tam více než 20 minut. To není důležité. Důležité je to v určitém směru: jak kávu vypiji. Káva je káva. Takovéhle maličkosti k tomu přidají spoustu času a energie. Odtínání je důležité ve všech našich věcech. Neříkám, že bychom neměli mít žádný společenský život. Přesto tu jsou věci, které nesmí být příliš důležité.

Najděte si čas, kdy můžete praktikovat při nějaké práci, a tímto způsobem pomalu vzroste doba, po kterou praktikujete. Nezkoušejte si vyhradit určitý úsek. Využívejte chvilky. Možná čtyřikrát denně deset minut. Já praktikuji šestkrát denně. Může to být v letadle, někdy v centru, někdy na letišti nebo kdekoli jinde, ale určitá praxe je v každém činu.

Teď a tady, v tomto okamžiku, to je velká praxe. Je tu bdělost, kterou je třeba posílit. Děje se spousta věcí. Nelhat, být vědomý, být užitečný, to jsou další věci. Při práci můžete také posílit jinou část praxe. Učte se být si vědomi toho, co děláte. K tomu je recitace manter. K tomu samému slouží i vizualizace a stejně tak i meditace. Opravdu moc nezáleží na tom, jakou nálepku tomu dáte.

Soustřeďte se na Diamantovou mysl, na bódhičittu nebo na mantru, a pak se zaměřte na to, abyste se zbavili rozptylujících myšlenek. Takto meditujte.

Na některé praxe deset minut nestačí, a protože si nenajdeme dostatečný časový úsek, nepraktikujeme, a pak se cítíme provinile.

Měli byste se cítit provinile. Jestli se někdo nebojí smrti, nemusí se cítit provinile. Potkávám stále víc a víc lidí, kteří se cítí provinile a nic s tím nedělají. Musíme se tak cítit a potom musíme praktikovat. Ale cítit se provinile neznamená sedět a plakat. Provinile ve smyslu, že jsme si vědomi pomíjivosti. Pomíjivost je moc provinilá myšlenka, nebo ne? Myslíte na to, že zemřete a snažíte se přes to přenést. Myslet na to určitým pozitivním způsobem je důležité.

Je dobré dělat jen skupinovou praxi a krátké meditace Tří světel na Karmapu?

Ano i ne. Myslím, že během let, kdy přišel buddhismus na Západ, mnoho z nás, učitelů, řeklo jasně: "Můžete dělat to a také můžete dělat tohle." Nějaký užitek z toho vzejde. Jde o to, co od toho očekáváte. Pokud jako laický tibetský buddhista očekáváte lepší zrození, chcete znovu potkat dharmu, mít větší šanci narodit se v blízkosti učitele a mít život s větším množstvím času pro praxi, tak to jsou přesně ty věci, ve které můžete doufat. Ale o to vám na Západě nejde. Většina lidí chce realizaci. To je to, nač myslí. Pokud hledáte osvícení v krátkém čase, během jediného života, pak byste se měli cítit hodně provinile. Víkendová sezení nebo hodinka denně nemusí stačit.

Ti z vás, kteří potkali spoustu učitelů a dlouho praktikují, mi musí rozumět. Proč jsme tak přitahováni k tomu, čemu bychom se měli vyhnout? Pokud nejsme schopni zavrhnout vše krom praxe a neustále to udržujeme v mysli, měli bychom každou příležitost, kterou nám život nabídne, využít k intenzivnějšímu praktikování. Jako ženatí a s dětmi se nemůžete všeho vzdát, ale když se dostanete do penze a děti odrostou, nedělejte moc plánů na to, jak se budete věnovat vnoučatům, jezdit na Havaj nebo něco podobného. To je okamžik, kdy se můžete opět vrátit k praxi.

Můžeme to do té doby odkládat?

To je vaše volba. Pokud se do té doby nic nestane, můžete to odkládat. Když si nejste jistí, bude lépe začít teď.

Často si myslíme, že práce pro centrum dharmy je důležitější a že více času na individuální praxi budeme mít později.

To si o sobě myslet můžete. Všechny praxe jsou o nějakém zřeknutí se něčeho a tohle by bylo vzdání se vlastní realizace pro dobro někoho jiného. K tomu směřujeme. Jestli odejdeš do jeskyně a vysvobodíš se nebo jsi ve skutečnosti vysvobozený a pracuješ pro ostatní, to je tvá volba. Je to jedno a totéž.

Ale praktikující by měli praktikovat o trochu víc než vy. Pokud dobu, kdy říkáme, že nemáme čas, využijeme k recitaci mantry, je to pravděpodobně slušné množství času. Když se posadíme, pijeme čaj a říkáme: "Dnes večer opravdu nemám čas si sednout," je lépe sednout si k meditaci. Na druhé straně je to, co děláte, také dost dobré. Je to o moc lepší, než co dělají druzí. Takže jsou tu dvě strany. Je tu ta pozitivní stránka, díky které jste teď tady, a zároveň je tu možnost udělat ještě víc.

Sobectví je něco, čeho se musíme zbavit. Podívejte se na sebe. Zkontrolujte svou motivaci. Pokud je dobrá, je dobré vše, co děláte.

Zmocnění je vždy o mnoho přitažlivější než výklad. Jaký užitek má zmocnění pro lidi, kteří moc nepraktikují?

Je to požehnání a také to vytvoří spojení s učitelem a s jidamem.

Co to znamená "vytvoří spojení"?

Jak si myslíte, že jste při vašem původu mohli v Americe v tomto životě potkat učitele? Jaká je šance, že se z miliónů Američanů právě vy obrátíte k buddhismu? Je to tenhle druh spojení.

Takže máme lidem vždy doporučovat, aby šli a přijímali zmocnění?

Lidé přijdou sami nebo také ne. Buddhismus je velice humánní filosofie a učení, nezávislý na nálepkách. Od praktikujících buddhistů se nikdy neočekává, že budou obracet lidi. Každé z našich učení se může ne-buddhisty týkat právě tak jako ortodoxního buddhisty. Skutečnou dokonalostí učení je, že je vždy v lidských schopnostech dokonale jej pochopit. Lidé se vrátí zpět ke své původní vnímavosti. Rozpoznáním vlastního potenciálu, toho, že máme moudrou mysl, přirozenost buddhy, se samy rozvinou vlastnosti umožňující vidět iluzornost všeho, co děláme. To nám umožní otevřít se, jít mimo nás, za naše sobecké myšlenky. Nikdy nezapomeňte na skutečnou podstatu mahámudry, že vše je ve skutečnosti jen jiný pojem. Dobré nebo špatné. Pokud se věci dějí, jsou všechny dobré - to je dobré. To je další pojem. Není nic, pro co by se bylo třeba vzrušovat. Vítězství je také pojem, stejně jako prohra.

Dnes jsme v situaci, kdy se každý v něčem angažuje. Jeden týden je na tom rohu a další týden na dalším. I to je jenom pojem. Slunce je stejné, Kalifornie je stejná, prezident Clinton je stejný, Dalajlama je stejný, vy jste stejní, já jsem stejná. Představa mít jednu věc není nic vzrušujícího. Neztraťte pohled mahámudry. Ten by vám měl umožnit, abyste zůstali klidní v nepříznivých podmínkách stejně jako v příznivých.

Zvláštní uspokojení vzniká z toho, že nikomu neubližujeme. Co se týče štěstí, je to něco zvláštního. Proto je důležitý soucit. Když se stane něco velmi nešťastného, jsme nešťastní. Být šťastný nebo nešťastný není nic špatného. Přesto by to tak být nemělo - je to další pojem. Prostě dál rozvíjejte vlastnosti a schopnosti jednoduše spočívat. Nenechat se zavalit nešťastnou situací.

Lidé se často ptají, zda by měli přijímat různá zmocnění od rinpočheů z jiných linií. Co bychom jim k tomu měli říci?

Dostat požehnání je důležité. Důležité k tomu, abychom se osvobodili od překážek, pro podporu dharmy, pro pomoc v rozvoji center i z jiných důvodů. To jsou dost dobré důvody. Takže kvůli tomu jim můžete říci, aby šli. Ujistěte se, že vědí, co dělají. Je moc podivné mít skupinu lidí, kteří ve skutečnosti nevědí, co se děje. Přesvědčte se, že si také jen neodbudou to, co probíhá uvnitř, ale že opravdu dostanou požehnání, což je možné jen pokud mají sami důvěru. Jestliže nemají důvěru, žádné požehnání nepřijde. Když tedy nechápou, co se děje, a vy je tam pošlete, aniž byste jim vysvětlili, oč jde, nejspíš na učení už nikdy nepřijdou. Aby se mohli rozhodnout, musíte jim nabídnout veškerou moudrost a smysluplný význam. Co se týče praktikujících, jako jste vy, rozhodněte se sami. Vaše linie je hodně důležitá a nemůžete si dělat naději, že se přes řeku dostanete s každou nohou v jiném člunu.

Takže buďte v dnešním světě velmi pozorní a neupadněte do pasti duchovního materialismu. Jako velmi soudržná skupina máte potenciál dostrkat se k tomu, jak má praxe vypadat. Už je tu dost zmatku a nepotřebujeme přidávat další. Praktikujte jako praktikující Karmapy. To je to, co se od vás očekává. Jestliže lidé, kteří se setkali se samotným 16. Karmapou a kteří vědí, o čem buddhistické učení je, nedokáží udržet čistotu dharmy, jestliže to nedokážete vy sami, neudělá to nikdo. To je vaše zodpovědnost. Dharma se vám dostala do rukou, abyste ji předali další generaci. To je ohromná zodpovědnost. Myslím, že částí této zodpovědnosti je i karma. Nemyslím si, že například někdo jako já by dokázal zacházet s nějakou negativní karmou, která by vzešla z nějaké mé malé chtivosti, z nějaké sobecké myšlenky na sebe samu. A když se nedokáži takovým následkům negativní karmy skutečně postavit, tak to nedělám. To je to, co udržuji v mysli sama kvůli sobě. V tibetském buddhismu najdete lidi zapletené do politiky, pomluv, obchodu a dalších věcí. Ale vy máte schopnost oddělit zrno od plev. Prostě se koncentrujte na svou praxi. Sami jsme tím, co od sebe očekáváme, praktikujícími, kteří se zkoušejí probít skrze představu duality.

Když jsme na světě schopni žít se všemi druhy lidí, není důvod, proč bychom to nedokázali s vlastními bratry a sestrami. Když chceme přijmout negativity celé samsáry, proč nejsme schopni přijmout negativity někoho, koho známe. Jestli za sebou necháme samsáru, musíme za sebou zanechat vše. Krom toho je vše jen iluze, další představa. Všichni dobře praktikujte a v bolestných okamžicích praktikujte gurujógu. Držte pohromadě, všichni. Moc vám děkuji.

 

překlad: Pavel Švéda