Keltské svátky

Po Keltech nám zůstala ještě jedna nehmotná památka, která se kupodivu zachovala v téměř nezměněné formě až dodnes: některé naše svátky. Kromě obou slunovratů a rovnodenností měli Keltové čtyři důležité svátky, které se ve více či méně modifikované formě zachovaly až do dnešních dnů. Z astronomického hlediska se jedná o svátky v polovině doby mezi slunovraty a rovnodennostmi (tzv. půlící dny).

Rok začínal Samhainem (nebo také Samainem) a slavil se 1. listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční (jako všechny svátky). Jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Dnešního dne se můžeme setkat ve stejné době s křesťanským svátkem všech Svatých 1. listopadu a následných Dušiček 2. listopadu. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy. Papež Bonifác IV. se chtěl zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořil nový svátek – svátek Všech Svatých, který měl staré zvyky nahradit (anglicky se svátek jmenuje All Hallows' Day, z toho vzniklo pozdější Halloween). Ale lidé to vyřešili tak, že prostě slavili svátky oba. V 16. století už byly svátky prolnuty tak, že se slavily jako jeden.

1. února se slavil Imbolc v Irsku nazývaný Oimealg. Dnes máme ve stejném čase svátek Hromnice 2. února.

V noci z 30. dubna na 1. května se slavil Beltine (také Beltaine či Beltene), který dnes známe jako „Čarodějnice“, které se pálily už tehdy a symbolizovaly veškeré utrpení a strádání. Název je tvořen slovy „Bel-tine“, což znamená „Jasný(zářící) oheň“ a byl to nástup k pohostinnému letnímu období. Keltové o tomto svátku zapalovali dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, ten měl být takto očištěn po zimě.

Nakonec i Lughnasad 1. srpna, ze kterého možná vznikly i dnešní dožínky. Šlo o oslavy nadcházejících žní, ale jeho význam tkvěl mimo jiné v uzavírání manželských svazků. V časných ranních hodinách se pak na vrcholcích kopců vítalo Slunce, kterýžto zvyk z Velké Británie nevymizel ani dnes a (dnes už křesťanští) poutníci stoupají na Croagh Patrick, aby se zúčastnili jitřní mše.