Keltská společnost

Keltská společnost fungovala v podstatě jako společnost feudální, ovšem s tím rozdílem, že přibližně o tisíc let dříve. Není to však zcela přesné, jelikož můžeme sledovat v obou systémech vzájemné diferencializace. Tak hlavně Keltové se ve své době ještě dělili do kmenů, jelikož, jak je známo, nikdy nevytvořili souvislý státní útvar. V rámci jednoho kmene pak můžeme mluvit o několika společenských stupních. Je samozřejmé, že hlavou kmene je král. Nejde však o absolutistického vládce, neboť významný podíl na vládě má rada starších. Samozřejmou součástí společnosti je šlechta, neboli lidé vlastnící větší počet pozemků a k tomu odvozující svůj původ od nějakého všeobecně uznávaného urozeného člověka. No a pak již existuje vlastně jen prostý lid, kterýžto se zabývá porůznu zemědělstvím, obchodem, řemesly a podobnými věcmi. Pokud by nás rozložení společenských vrstev zajímalo blíže, zkusíme si představit fiktivní kmen a jeho představitele - krále, radu starších, šlehtu, obyčejné lidi. Čím se asi tak kdo z nich zabývá. Král a rada starších řídí záležitosti kmene. Šlechta se snaží jim do toho, lidově řečeno, kecat a zároveň si pohodlně žije z výnosů svých polí, které obdělává někdo jiný, většinou nevlastnící půdu. Prostý lid se pak dělí na ty, o kterých je řeč v předchozí větě, neboli na obdělávače šlechtických polí a na ty, kteří mají vlastní půdu. Ti ji pak mohou obdělávat a nebo, v případě že mají pozemky větší, uplatnit stejný přístup jako šlechta.
V předchozím odstavci jsem se zmínil o tom, že kmenu vládne král a rada starších. Jak to ale probože ty lidé dělají, jak ovládají xy lidí roztroušených přibližně na ploše středních Čech? Rozhodně lze konstatovat že už tenkráte na to měli byrokracii, že už tenkráte vybírali daně, že už tenkráte existovalo něco jako veřejně prospěšné projekty, že už tenkráte měli trestní řád a podobně.
Co se daní týče, měli to s nimi Keltové přinejmenším tak složité, jako to s nimi máme my dnes. Něměli sice žádnou daň z přidané hodnoty, ale jinak se platily daně téměř ze všeho. Na příklad z hlavy, komínu, oken, půdy, ale i z dovážného zboží a jiných, dnes bychom řekli, nadstandartů.
Co se pak keltského práva týče, o tom nemáme příliš mnoho souhrných informací, zato se nám zachovaly pomerně zajímavé kuriozity. Jednou z těch nejzajímavějších bylo vymáhání dluhů. Věřitel se totiž prostě posadil před dveře dlužníkova domu a odmítal se odtamtud hnout. Navíc ještě zahájil hladovku. Dlužník se tak dostával do nepříjemné situace. Nejen že mu věřitel překáží přede dveřma, ale navíc ještě dlužník přejímá odpovědnost za věřitelovu smrt hladem. Co se týče ostaních zločinů, měli Keltové ne zas tak pestrý rejstřík trestů. Většinou šlo o, dnes bychom řekli, pokuty, kteréžto se měnily s závažností provinění. Druhým pólem trestů byly tresty tělesné a samozřejmě také trest smrti.
Kromě toho, že u Keltů někdo vládne, určitě tam lidé dělají i něco jiného. To většinou souvisí se  způsobem obživy  a nebo také s válčením.