Když se praktikuje celým srdcem

Walli Sandnerová

 

Interview s Walli Sandnerovou

 

Walli Sandnerová se setkala s buddhismem Kagjü v 70. letech, když uviděla diapozitivy s 16. Karmapou, které promítal lama Ole Nydahl. Později se stala žačkou Gendüna rinpočheho. Walli poté strávila společně se svým mužem Henrikem Havlatem přes 15 let na odosobnění, na kterém je Gendün rinpočhe zplnomocnil jako učitele. Na retreatu přeložili důležité texty Kagjü z tibetštiny do němčiny, např. "Mahámudra - oceán skutečného významu" od 9. Karmapy. Walli a Henrik žijí ve Francii, kde vedou retreatové centrum pro laiky. V roce 2001 oba poprvé navštívili centra Diamantové cesty v Německu.

Jak a kdy jste se ty a tvůj muž dostali k buddhismu?

Já jsem přijala útočiště v roce 1975 u Kalua rinpočheho. Henrik přijal útočiště u 16. Karmapy na Východě, když jsme byli v Indii.

Jak jste se s manželem poznali?

Poznali jsme se v roce 1978 v Paříži cestou na jeden kurz khenpa Cchulthima Gjamccha, potom jsme u něj šest měsíců studovali.

Jak se vaše praxe dále rozvíjela po přijetí útočiště?

Nejprve jsme studovali těch šest měsíců u khenpa, potom jsme měsíc meditovali v ústraní a pak se přidalo šestiměsíční odosobnění pod vedením Tengy rinpočheho. V návaznosti na to jsme strávili dalších šest měsíců na odosobnění, rovněž pod vedením Tengy rinpočheho a nakonec jsme odjeli do Francie ke Gendünovi rinpočhemu.

Co pro vás bylo rozhodující, abyste šli na toto dlouhé odosobnění?

Byli jsme inspirováni praxí, těmito kratšími odosobněními, které jsme absolvovali a opravdovým impulsem asi bylo to, když jsme byli v roce 1980 naposledy u Karmapy. Když jsme v Sikkimu vešli k němu do pokoje, zeptal se nás: "Co tu děláte, proč nejste na odosobnění?" (Walli se směje). Potom ještě řekl, že bychom odosobnění neměli dělat na Východě, nýbrž jet do Evropy, a tak jsme se vrátili.

Jak jste si odosobnění financovali?

Žili jsme s velmi, velmi málem, koupili jsme si velice levný starý karavan a platit jsme museli vlastně jen za jídlo. Později jsme na přání Gendüna rinpočheho překládali knihy z tibetštiny do němčiny.

Délku retreatu - 15 let - jste si stanovili na začátku?

Ne, když jsme na retreat šli, věděli jsme, že tam chvíli posedíme, ale jak dlouho by to mělo trvat, jsme přesně nevěděli.

Co jste praktikovali?

Různé praxe jidamů, praxe ochránců, Šest nauk Náropy, šinä a lhagtong, mahámudru.

Měli jste v té době kontakt s vaším učitelem?

Ano, Gendün rinpočhe za námi přicházel pravidelně každý měsíc a vždy nám několik hodin dával učení.

Co bylo na retreatu nejtěžší?

Těžké je na začátku krotit mysl, protože je velmi divoká. Mimo to, nemůžu říci, že bychom měli opravdové potíže.

Měla jsi ty nebo tvůj muž pochybnosti a chtěli jste někdy retreat opustit?

Pochybnosti člověk má vlastně až do té doby, než pochopí podstatu mysli a získá v tom jistotu. Až do té doby se během praxe pochybnosti neustále objevují, podle toho, jak se praktikuje. Opustit retreat, takové myšlenky se přeci jen čas od času, když je hezký slunečný den, objevují (směje se). Ale nikdy to vlastně nebylo tak, že bychom skutečně chtěli odejít.

Otázka týkající se vysvobození: například v zenové literatuře se často popisuje jako náhlý zážitek. Je to doopravdy tak nebo je to spíše proces?

Když jdeme cestou mahámudry - šinä a lhagtong, potom je to postupný proces.

Žádný blesk z čistého nebe?

Ne (směje se).

Co teď máte před sebou? Jaké máte plány?

Pracovat k užitku druhých.

Založili jste zmíněné centrum ve Francii. Co se tam děje?

Momentálně tam probíhá jeden tříletý retreat; není to však tak, že bychom měli nějaký zcela konkrétní plán toho, co chceme dělat. Je to něco, co se objevilo, protože si to lidé přáli, a my jsme se do toho prostě pustili s nimi. Děláme to, co si lidé přejí a o čem si myslíme, že je pro ně dobré.

Je to retreatové centrum pro mnichy a mnišky nebo také pro laiky?

Ne, ne, mniši a mnišky jsou v Dordogne a v Le Bost a u nás jsou jen laici. To, aby existovala dvě různá místa, bylo přáním Gendüna rinpočheho.

Můžeme tam přijít meditovat každý?

Když ho známe, ano (směje se).

Jaký je váš vztah k Olemu a Hannah?

Poznali jsme je v sedmdesátých letech. Potom jsme byli přes dvacet let mimo Německo, mimo "scénu". Poprvé jsme se znovu viděli předminulý rok a já doufám, že to bude plodná spolupráce.

Existují hlasy, které tvrdí, že ženy v buddhismu potřebují zvláštní učení a meditace. Jiní však říkají, že mysl nemá žádné pohlaví...

Mysl ženy a muže je bezpochyby tím samým. Existuje pouze jedna mysl, žádné dvě různé. I praxe je vlastně pro oba stejná, muži i ženy musí stejně odstraňovat svá zatemnění a pouštět své lpění na realitě, která vlastně neexistuje. Nevidím něco takového, žádný opravdový rozdíl v přístupu.

Ani v běžném životě?

Praxe, kterou lidé dělají, a úkoly, které mají, jsou ty samé a formální praxe jsou také ty samé.

Jak se odosobněním změnil váš vztah?

Retreat vytvořil mnohem více blízkosti a otevřenosti.

Jak mohou praktikující těžit ze svých vlastních vztahů?

Obecně vzato, se během praktikování vstupuje do procesu rozvoje a když to jde dělat společně, potom je to vlastně jako velmi hezká objevitelská cesta, kterou společně absolvujete. A budeme zjišťovat, že vztah se přesunuje z povrchní úrovně a stává se velmi hlubokým. To se objevuje společně s pochopením praxe, které společně rozvíjíme. Takže bych řekla, že vztah z toho profituje, zvláště když praktikují oba.

Budete dávat útočiště a přijímat vlastní žáky?

To už se děje.

Můžeš něco povědět o Gendünovi rinpočhem?

Ano, pokud máš hodně času... (směje se).

Snad něco krátkého, něco působivého?

Gendün rinpočhe byl opravdu, opravdu velkým mistrem a jeho požehnání a síla je něco, co můžeme zažívat a vidět znovu a znovu. Demonstroval tak snadno kvality osvícené mysli, což nás znovu inspirovalo k tomu, abychom prostě dále praktikovali a byli trochu spokojení s výsledky. Opravdu skvělá byla mimořádná síla jeho požehnání, jeho enormně velký soucit, jeho schopnost vést žáky, jeho zájem, opravdu hluboké nasazení pro to, aby západním žákům skutečně něco přinesl, aby něco zanechal.

Jaký je váš postoj k laickému a mnišskému buddhismu?

To, jestli jdeme po cestě laika nebo mnicha, je v konci otázkou karmické situace, ve které se nacházíme. Úkoly, které oba mají, jsou vlastně tím samým, oba musí rozpoznat svou mysl jako to, čím je. Není to tak, že, by měli různé úkoly, je to ten samý úkol, oba musí praktikovat. Není to tak, že by pro laika existovala cesta bez praxe, i laici musí praktikovat a pochopit něco o své vlastní mysli. Nakonec je to jen otázka, co je pro člověka důležitější, jaká forma cesty se mu líbí. Ale ten úkol, to, že oba mají pochopit mysl, aby se zbavili své zmatenosti a zatemnění, je pro oba stejný. Jakou cestou chce kdo jít, to je individuální rozhodnutí. Je těžké zvenčí rozhodovat o tom, jestli je správná nebo ne.

Co dělá praxi efektivní?

Když se praktikuje z celého srdce. Když dokážeme nějakou věc dělat úplně, přesně jako cokoli jiného v životě. Všechno, co dokážeme dělat doopravdy naplno a úplně, tam, kde se do toho dokážeme opravdu ponořit, tam budeme mít i výsledky. Když se nějaké věci budeme věnovat jenom částečně, můžeme i potom mít nějaké výsledky, není to však to samé.

Mnohokrát děkuji za rozhovor!

Laminí Walli (nar. 1951) praktikovala společně se svým partnerem Henrikem 16 let v ústraní. První rok pod vedením Tengy rinpočheho, patnáct let pod vedením Gendüna rinpočheho. V roce 1986 si Gendün rinpočhe přál, aby přejali funkci lamů. Od roku 1996 vedou retreatové centrum pro laiky v Dordogne, kde mimo jiné právě probíhá jedno tříleté odosobnění a kde praktikují i páry.

Maria Przyjemska pochází z polského Gdaňska, kde také přijala v roce 1994 útočiště u lamy Oleho. Zabývá se anglistikou, žije v Berlíně a tam studuje tibetštinu a sanskrt.

 

překlad: Jan Matuška