Karmapa ví
Džigme rinpočhe
Výňatek z přednášky ve španělské Benalmádeně, říjen 2003
Lidé si většinou říkají, že to musí být skvělé být v přítomnosti Karmapy. Samozřejmě je to velmi příjemné, ale zároveň to není tak snadné, protože Karmapa hned ví, co si myslíme. Na začátku více méně víme, že tomu tak je, protože to říkají ostatní, ale postupně to pochopíme i sami. Cítíme to. Pak je velice těžké tomu čelit. Naše mysl není nepřetržitě čistá. Vždy se objevují výkyvy směrem nahoru i dolů. Když je všechno transparentní, nejsme schopni nic utajit, a pak je to dost těžké. Prostě se neschováte. Ale stejně je to úžasné, i když se člověk může tak trochu bát.
Je velice zvláštní o tom mluvit, ale já jsem v blízkosti Karmapy vyrostl. Takže, jak už jsem řekl, postupně to začínáme chápat, víme, že Karmapa ví všechno. Ale Karmapa je skutečně bódhisattva. Je velmi laskavý a předstírá, že o našich poklescích neví. Díky tomu se můžeme trochu uvolnit, ale zároveň není možné něco skrývat, protože víme, že on to ví.
Když jsem byl mladý, zpočátku jsem to sám doopravdy nechápal. Až do doby, kdy mi bylo tak třináct, čtrnáct, protože jsem se setkával s Karmapou každý den. Když jsme mladí, někdy tak trochu vyvádíme lumpárny, hrajeme si a nestudujeme pořádně, děje se spousta věcí. A pak potřebujeme něco zatajit a přitom se bojíme něco skrývat. Zároveň totiž cítíme, že Karmapa všechno ví, ale nedává to najevo, a pak říkáme: "Karmapa čeno, potřeboval bych něco zatajit, ale ty to víš, tak prosím měj soucit." A ono to funguje.
"Karmapa čeno" znamená "ty víš". Samozřejmě, že to ví, ale my potřebujeme některé věci zatajit, nedělali jsme všechno pořádně, tak říkáme: "Udělal jsem chybu." Nepřicházíme proto, abychom se přiznali, ale co se dá dělat, víme, že to ví. Tak pak vždycky říkáme: "Nechci ti to říct, ale ty to víš, tak mi odpusť, chci být upřímný." Vlastně to není vůbec nic teoretického. Karmapa opravdu ví všechno, ale nedává to najevo, abychom se mohli trochu uvolnit. Snaží se být velice hodný, pomoci nám a podpořit nás. Proč tomu tak je? Karmapa je velice silný a mocný, ale také je velmi hluboce soucitný a velmi jemný. A také má velmi jasnou mysl a vše jasně vidí. A vy se nacházíte tváří v tvář tomuto stavu. To je někdy úžasné a někdy to není tak snadné, ale člověk tam musí být a dodat si odvahu.
Také se říká, že není žádný rozdíl v tom, jestli jsme fyzicky v blízkosti Karmapy nebo se nacházíme někde daleko. Jeho přítomnost můžeme cítit, ať už jsme kdekoliv. Karmapa je vždy zde. Využívá se toho v meditaci a nejde o to, že si jenom myslíme, že Karmapa je zde. On je skutečně přítomen. Mysl Karmapy je zcela jasná. Naše mysl však má určitá zatemnění. Postupně pochopíme, že není rušena žádnými záhadnými démony a duchy, ale že je to naše vlastní vada, tedy naše vlastní rušivé emoce. A to je velice důležité, protože když dosáhneme uvolněnějšího stavu, pokročíme za umělou meditaci, přiblížíme se prožitku meditace.
Začínáme s Přípravnými cvičeními (tib. ngöndro) a vždy mluvíme o vzácném lidském zrození. Také o tom, jaké máme štěstí, protože máme možnost setkat se s lamou. A není to jen tak nějaký lama, ale Karmapa. Vlastně je to něco výjimečného. Karmapové se manifestují, od 1. Karmapy Düsuma Khjenpy po 17. Karmapu Thajeho Dordžeho, a my máme veliké štěstí, že se můžeme s Karmpou setkat a navázat s ním kontakt, a tím i se všemi předchozími lamy. Tak se naše praxe stává velice užitečnou. Začínáme chápat šťastné podmínky své vzácné lidské existence a vážíme si toho.
V naší praxi, v našich přáních se často objevuje věta, kde říkáme: "Začínám pěstovat bódhičittu (skt.; osvícený přístup) a aktivitu bódhisattvy. Od nynějška až do dosažení osvícení si přeji, abych byl schopen pokračovat neoddělitelně od Karmapy a jeho aktivity a pomáhat mnoha bytostem. Díky tomu chci být schopen postupně dosáhnout cesty bódhičitty. Ať se všechny mé činy na cestě bódhičitty propojí s Karmapovou aktivitou." Velcí lamové minulosti přidali tuto větičku, aby připomněli naší mysli směr, na který se má soustředit. Někdy praktikujeme, ale jindy děláme spoustu aktivit, díky kterým navazujeme kontakty s ostatními bytostmi. Zároveň bychom měli alespoň trochu používat tento přístup. Tedy aby se náš cíl a požehnání Karmapy vždy setkávaly, aby se shodovaly. A aby díky tomu naše aktivita, náš stav mysli a naše odhodlání pomáhat ostatním bytostem mohly pokračovat. Vlastně zde mluvíme o velice důležitém svazku, nacházíme se zde díky svým usilovným přáním, která jsme činili v minulých životech, to je v zásadě naše forma spojení s Karmapou.
Existuje jeden příběh z doby 15. Karmapy. V Cchurphu žil jeden starší muž, který již nepracoval. Pobýval poblíž kláštera a praktikoval. Jednoho dne si pomyslel: "Měl bych vykonat pouť k hoře Kailás." Z Cchurphu je to k hoře Kailás docela daleko, trvá to tak tři měsíce. Než se stařík vydal na cestu, zašel za Karmapou a žádal jej: "Prosím tě o poskytnutí ochrany. Vydávám se na pouť a žádám o ochranu." Karmapa odpověděl: "V pořádku. Můžeš vyrazit. Nenarazíš na žádné problémy." Tak se stařík vydal k hoře Kailás. Nevím, jak to tam vypadá dnes, ale v minulosti tam bývaly vesnice. Pak o něco dále na západ už není nikdo, pouze nomádi, a ti jsou poměrně daleko v pláních. Stařík tedy dorazil do této oblasti, která je poměrně neobydlená, je to pustina. Není to poušť, jaké jsou v Arábii, ale je to pustina, samé kamení. Jednoho dne se objevil nějaký člověk a ptal se staříka: "Odkud jsi?" Stařík odpověděl: "Jsem z Cchurphu." Muž na to řekl: "To je skvělé! Nechtěl bys navštívit můj dům?" Stařík byl docela rád, protože byl v pustině, sám a neměl moc jídla. Tak se spolu vydali k příbytku toho muže. Ale vlastně to byly jen dva stany. Stařík se tedy zabydlel v jednom z nich.
Jednoho dne zemřel člen rodiny a muž staříka požádal: "Mohl bys za zemřelého udělat phowu[1]?" Ale stařík nebyl tak zkušený praktikující, vlastně phowu neuměl, a pomyslel si: "To je zlé. Když řeknu, že to neumím, bude to trapné. Když řeknu ano, přece phowu dělat neumím a nechci lhát. Jsem tady na pouti, nechci lhát." Takže byl v docela těžké situaci. Pak si řekl: "Dobrá, budu to muset udělat. Nemůžu odříct, ale musím to udělat nějak čestně." A tak říkal:"Karmapa čeno, Karmapa čeno, jsem v těžké situaci. Snažím se, tak mi pomoz." Staříkovou hlavní praxí byla gurujóga na Mikjöho Dordžeho[2]. Dělá ji spousta lidí. Tak tedy začal dělat tuto praxi a opakoval mantru "Karmapa čeno". Myslel na Karmapu, usilovně se na něj soustředil. Také musel něco těm lidem předvést. Vydal tedy několik ostrých zvuků, které se používají při praxi phowy, aby to vypadalo, že phowu skutečně dělá. U phowy se objevují znaky, a když je velmi dobrá, vypadne pár vlasů. A opravdu - vypadlo pár vlasů. Stařík se velmi zaradoval. Trochu ho to překvapilo, ale byl rád.
Pak se zase vydal na svou pouť a o několik měsíců později se vrátil do Cchurphu. Když už byl v Cchurphu, pomyslel si: "Měl bych navštívit Karmapu." Tak zašel do kláštera, vstoupil do Karmapova pokoje a udělal poklony. Karmapa se usmíval a zeptal se staříka: "Tak jakápak byla tvoje cesta?" Stařík odpověděl: "Všechno šlo velmi dobře." Karmapa se usmíval ještě víc: "Určitě bylo vše v pořádku?" "Ano, vše bylo velice dobré," odvětil stařík. "Aha, a jak ti to šlo s tím nebožtíkem?" smál se Karmapa. A to už se stařík začal velice potit a bál se. Ale zároveň byl rád, protože Karmapa věděl naprosto přesně, co se stalo. Jak už jsem říkal dříve, Karmapa je vždy přítomen, je schopen být tady v libovolném okamžiku. Obvykle říkáme, že buddhové, buddhovské kvality se mohou manifestovat a objevit spontánně. Tak to vždy cítím. Stejně tak když ten stařík dělal praxi na Mikjöho Dordžeho, bylo to v pořádku. Phowa už tak v pořádku nebyla, ale nevadilo to, protože se soustředil na Karmapu a Karmapa okamžitě věděl, co se děje, a pomohl.
Abychom dosáhli toho, že Karmapa bude přítomen, musíme mít sami spoustu oddanosti a důvěry. Učení říkají, že se musíme trochu snažit. Já si tedy myslím, že Karmapa nijak nerozlišuje, ale individuální důvěra nebo víra způsobuje malé rozdíly. V 60. letech byla v Tibetu těžká "kulturní revoluce", útlak. Všude v Tibetu, a dokonce i v Číně bylo hodně utrpení. Dozvěděli jsme se o tom až později. V té době jsme věděli jen něco málo, protože mezi Tibetem a Indií informace moc neproudily. Kolem r. 1965 nebo 66, nepamatuji si to přesně, ale jeden rok si Karmapa přál velkou púdžu na Diamantovou dýku (tib. Dordže Phurba; skt. Vadžrakilája,) a chtěl tzv. medicínu dharmy. Pozval všechny významné lamy do Rumteku. Dělali jsme ji velice intenzivně po jeden týden. Obvykle to děláme každý rok, ale ne tak intenzivně. Tentokrát chtěl Karmapa hodně medicíny, spousty pilulek.
Později, na konci 70. let, se spojení s Tibetem zlepšilo, nebo se spíše znovu navázalo. Několik lidí mohlo odejít, nebo spíše utéct z Tibetu, ale od té doby jsme měli spojení. Pak nám lidé, zejména z oblasti Khamu, vyprávěli o velkém hladu a mučení, a že je to velmi těžké a lidé začínají propadat negativním náladám. Někdy se to stává. Když je situace těžká, začínáme se chovat negativně, a to i vůči ostatním. V té době lidé začali na různých místech nacházet balíčky s touto medicínou. Bylo tam napsáno, že ji připravil Karmapa v Sikkimu. Pokud ji bude možné rozdat, přinese to spoustu vysvobození. Balíčky se našly na různých místech v horách a v údolí, na mnoha místech v Khamu. Do některých částí se ale nedostalo nic.
Lidé ji pak potají rozdávali. Někteří tomu moc nevěřili, ale vzali si ji a některým velice špatným lidem ji někdo dal do jídla nebo do vody - a od té doby byli všichni o moc lepší. Tedy stav mysli byl mnohem lepší a lidé, se kterými byly opravdu problémy, se zklidnili. To byla velká podpora. Lidé viděli, že se toho hodně změnilo. Z nějakého důvodu, a je otázka proč, se ale pilulky nedostaly všude, někteří je dostali, někteří ne. Spousta lidí zažívala to stejné utrpení. Tohle je jenom moje vlastní interpretace, ale já bych řekl, že zde hraje roli oddanost, udržování čistého svazku (skt. samaja). Někdy tady existuje možnost, ale také je zde určitá mezera, kterou musíme sami překonat. V jazyce dharmy tomu říkáme udržování správné samaje, správné oddanosti, správného svazku. Karmapa samozřejmě udělal něco ve prospěch mnoha, všech bytostí stejně, bez diskriminace, ale já si myslím, a opakuji, že to je pouze moje domněnka, že díky důvěře zde vzniká určitý rozdíl. Některým lidem se nedostalo, a přitom měli ty stejné problémy, a některým se dostalo a spoustu problémů vyřešili.
Když praktikujeme, všechno je někdy velmi dobré a jindy se objevují například malé pochybnosti. Možná to je velmi těžké pochopit, pokud jde o Karmapu samotného, ale stává se to u svazku se všemi učeními, s veškerou praxí. Na Diamantové cestě (skt. vadžrajána) se vždy říká to stejné - všechny podmínky by měly být čisté, obvykle tomu říkáme samaja, čistý vztah. Když je všechno čisté, naše mysl je velmi čistá, pak je zde méně zatemnění, nebo lze zatemnění jednodušeji objasnit a odstranit. Pokud podmínky nejsou tak úplně v pořádku, ještě to neznamená, že nemůžete dále praktikovat a že nebudete schopni dosáhnout osvícení. Gampopa říká, že je možné pokračovat, ale je to složitější. Pokud jsou podmínky v pořádku, pak je vše mnohem jednodušší a čistší. Někdy si lidé myslí, že je to určitý druh nátlaku a tak trochu zastrašování. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Je to opravdu velice technická a praktická záležitost. Protože díky stavu mysli a vztahu se sanghou, tedy všemi praktikujícími, vztahu s učitelem a vztahu s hlavním učitelem linie, v našem případě je to Karmapa, získáváme různé vlastnosti lamů. Kdybychom dokázali udržet vše čisté, výsledky a realizace by se dostavily snadněji.
Používáme také praxi ngöndra a meditaci na Karmapu, gurujógu. Toto požehnání nás může změnit. Ale když známe sami sebe, můžeme se místo nečistého pohledu pokusit sami dbát na to, aby základní věci byly v pořádku a pak zde nebudou žádné závady a nečistoty. Vždy můžeme udržovat čistý pohled, ale abychom mohli říkat: "Chci se změnit, chci být dobrý," tak bychom se čas od času měli podívat sami na sebe a snažit se vnímat svého vnitřního učitele, který nás upozorňuje na to, že se objevilo ego, žárlivost, pýcha, nenávist. Když si uvědomíme, že tyto věci vycházejí z naší mysli, nebudeme rušivé emoce následovat. Když se nenecháváme vláčet svými rušivými emocemi, pak lze mysl udržet vždy čistou, stejně tak lze udržet jasný vztah se všemi praktikujícími.
Jaké jsou moje osobní pocity ohledně 17. Karmapy? Šestnáctý Karmapa zemřel a vrátil se 17. Karmapa. Fyzicky je samozřejmě trochu jiný, protože má jiné rodiče. Když jsem jel poprvé do KIBI, všichni chtěli vědět, jaké jsou mé pocity, protože jsem znal dřívějšího Karmapu. Stejně je to pro mě těžké přesně popsat svoje pocity. Možná je to jen můj vlastní názor, ale můj dojem je, že ten stav moudrosti je stejný jako u 16. Karmapy. Fyzicky je úplně jiný, i nyní vypadá jinak, ale když jste v jeho přítomnosti, vidíte - ten způsob, jakým vše chápe, tak rychle, bez toho, že by to musel vidět nebo slyšet. Neuvědomil jsem si to hned a samozřejmě jsem také nevědomý, nemůžu všechno soudit, ale mám stejný pocit jako s předchozím Karmapou.
Jistěže teď už nepotřebuji nic skrývat, jako když jsem byl dítě, ale stále je zde ten stejný prožitek, velmi podobný, ta kvalita a pochopení a jasnost. Karmapa také říká, že nemůže říkat vše, co ví. Tedy nechce to projevit hned. Pro mě to je velmi důležité. Cítím, že jsem měl velké štěstí - a máme ho všichni zde - že můžeme znovu navázat tento kontakt, být v jeho přítomnosti, i když v tuto chvíli je tady určitá vzdálenost, ale jak jsem již řekl dříve, Karmapa může být vždy přítomen.
Takže máme všichni štěstí, protože můžeme navázat tento vztah. Karmapa nyní ještě dělá retreaty a studuje, ale minule říkal, že se brzy setká se všemi žáky. Samozřejmě Karmapa zde[3] měl být, ale víte, že zemřela babička bhútánského krále. Myslím, že to nikdo neví, ale byla vlastně docela důležitá a určitým způsobem velmi zvláštní. Zažila život tří Karmapů a čtyř bhútánských králů, když počítáme také současného korunního prince, je to téměř pět králů, celá generace, a všichni byli významnými žáky Karmapy. Po diskusi se Šamarem rinpočhem se tedy rozhodlo, že by tam Karmapa měl být. Vlastně původně měl být tady, ale jak už jsem řekl, i když zde není fyzicky přítomen, jeho požehnání zde může být i nyní, když tady zrovna mluvím. Možná ví přesně, o čem je řeč. Mně to tak vždycky připadá. Já tady mluvím, ale on vždycky ví, co tu povídám za věci. Tak si vždycky musím dávat pozor na to, co říkám. Abych neřekl něco, co nechci...
Poznámky překladatele:
[1] Vědomé umírání, přenos vědomí, který se používá v okamžiku smrti.
[2] Meditace na buddhu v podobě učitele, zde na 8. Karmapu Mikjöho Dordžeho
[3] Karmapa měl původně vést inauguraci stúpy
překlad: Petra Moravcová