Kamýk nad Vltavou

Nad městem se vypínají již předlouhá staletí zříceniny hradu zvaného Vrškamýk nebo Hunec. Hrad býval loveckým sídlem, a proto se zde často sjíždělo mnoho pánů, milujících lov. Kdysi dávno, po smrti zdejšího pána, se na hradě usadil neznámý rytíř. Lidé si zakrátko povšimli podivného chování nového pána. Rytíř byl velice zlý a krutý, neměl rád nikoho kromě sebe.

Čas plynul a v lesích kolem Kamýku se měl konat tradiční lov. Nikdo ale na hrad nepřijížděl a to poddané ujistilo o pánově zvláštní povaze. Říkalo se, že rytíř nesnáší zvířata a vadí mu i pohled na ně. Jediné zvíře, které měl alespoň trochu v lásce, byl jeho kůň, na kterém se projížděl po lesích.

Jednoho dne odpoledne si rytíř vyjel opět na projížďku lesem. Jel dlouho, předlouho, cesta byla měkká, všude voněly rozkvetlé rostliny.

Již se blížil soumrak, když se pán otočil zpět k hradu.

Najednou se rozhrnulo křoví a několik statných mužů zastoupilo rytíři cestu. Kdo ví, co byli zač a proč pána přepadli? Muži rychle rytíře shodili z koně, zbili, okradli a nakonec zabili.

Již večer se komoří začal po pánovi shánět, ale nikdo nevěděl, kde by ho mohli najít. S ranním rozbřeskem vyjelo několik zbrojnošů do lesa a pána hledali. Dlouho bloudili lesem a nakonec našli zuboženého hradního pána mrtvého.

Pověst praví, že na místě, kde byl rytíř zabit, stávala kdysi kaplička, kterou však lidé později zpustošili. Kaplička zmizela, ale duch zlého rytíře se zde každou noc zjevuje na koni a projíždí lesem až k potemnělým zříceninám.