Kaceřov

Dodnes nám připomíná dávnou dobu renesance kaceřovský zámek. Sídlo, jenž působí strašidelně, je vskutku místem, kde se zjevuje duch. Chladné zámecké zdi jsou domovem ducha bývalého zdejšího pána, který své sídlo i celé okolí miloval a jeho poslední slova byla: "Dobře se starejte o můj zámek, nikdy nedopusťte, aby se dostal do cizích rukou."

Však čas plynul a zámek připadl klášteru v Plasích. Právě tenkrát poprvé vystoupil pán ze svého hrobu a jeho duch prolétl zámkem jako stín. Objevil se ve všech pokojích, vyletěl na věž a poté se rozplynul.

Od těch dob každou půlnoc navštěvuje svůj zámek, vždy jako bílý stín s mužskou tváří projde celým sídlem, v každé komnatě se pozastaví a vzpomíná na dobu, kdy ještě žil a panství vzkvétalo. Občas prý tiše pláče a širým krajem se ozývá nářek a smutné vzdychání.

V těch dávných dobách, kdy byl zámek v držení kláštera, se prý duch zjevil jednomu z mnichů, který zde trávil noc po dlouhé cestě. Když zvony počaly bít, vlétl okem do ložnice a divoce se proháněl nad postelí, až se mnich probudil.

Když otevřel oči, spatřil před sebou obličej bělejší než křída a vylekal se natolik, že vyběhl z pokoje s děsem ve tváři a s hrozným křikem.

Na nic nečekal, rychle poručil kočímu zapřáhnout kočár a uprostřed noci Kaceřov opustil a již nikdy se sem nevrátil. Do konce života měl strašlivý strach, že se mu duch zjeví ještě jednou a pomstí se mu za jeho útěk.