K jeptiškám nemám žádný vztah

Asi Vám nesdělím nic nového, o čem byste neslyšeli, nečetli či sami neprožili, jen se s tím potřebuji někomu svěřit...

    Od předškolního věku jsem trpěla nočními můrami. V noci jsem se budila vlastním pláčem, v pubertě jsem měla panickou hrůzu z toho, že musím v noci usnout, protože jsem měla pocit, že mě někdo škrtí..., prostě nic moc. Většinu svých hororových snů si nepamatuji, úplné jsou jen dva:

    Ten první se dá popsat krátce: Jdu ve špalíru jeptišek, na sobě mám klasické černé řeholní roucho, všechny jsme zticha, smutné, já cítím odevzdanost, vím, že se blíží konec. Jdeme po prašné cestě, krajina typická pro Afriku, nikde nic, jen prach a prach, slunce sucho, prach. Najednou na nás někdo začne ječet, jazykem, kterému nerozumím a přinutí nás postavit se dořady, pak vidím svalnatého černocha, mladík, jen v plátěných kalhotách, bere mačetu a jednu po druhé nám ve stoje usekne hlavu. Vím, že jsem na řadě, nebojím se. Žádná z nás nebrečí, nebráníme se, vše je v klidu....

    Jen podotknu, že nejsem křtěná katolička a že k jeptiškám nemám žádný (kladný ani záporný) vztah, nijak mě nikdy nezajímaly ani jejich mise po světě ani jiné aktivity...

Zdroj: https://www.esoterikweb.cz