Johannes Kepler

Johannes Kepler byl německý matematik a astronom. Jeho vazba na českou vědu je natolik významná, že si lze snad právem přisvojit část jeho díla.
Kepler stanovil zákony oběhu planet kolem Slunce a tak výrazně podpořil Koperníkův heliocentrismus. Vymyslel nový princip astronomického dalekohledu a téměř na dosah ruky se přiblížil poznání gravitačního zákona. Ve svém pohnutém životě se zabýval také mystikou a astrologií. Mystice věřil po celý život, protože hledal vztahy harmonie světa. K astrologii měl vztah poněkud odtažitý, někdy až záporný. Například roku 1599 napsal: "Když Bůh dal každému živočichovi nástroj k udržení života, co má kdo závidět, že se stejným úmyslem dává astronomovi astrologii?"
Roku 1600 přišel poprvé do Prahy a dvanáct let zde strávených byla velmi významná léta pro českou vědu. Praha byla jediným místem, kde nebyl pronásledován pro svoji víru. Začal pracovat na výpočtech pro Tychona Brahe, který však nečekaně zemřel. Kepler se začal věnovat studiu pohybu planet v duchu heliocentrismu, který Tycho Brahe neuznával.
Krátce po svém příchodu do Čech sepsal Kepler drobnější dílo O pevnějších základech astrologie, které věnoval první osobnosti Českého království Petru Vokovi. Rozlišoval v něm důsledně astronomii a astrologii. "Kam by se poděla ctihodná matka astronomie, kdyby ji bláznivá dcera astrologie neživila." Obsahem spisu byla astrologická předpověď na rok 1602. Výklad možných vlivů planet na Zemi byl pojat s ohledem na tehdejší fyzikální znalosti a názory autora. Kepler se například v díle zabýval otázkou, proč Slunce ohřívá zemské ovzduší, jak působí Měsíc na dešťové srážky, ale především se pokusil vytvořit novou teorii aspektů, opravenou s ohledem na heliocentrismus, jehož byl přesvědčeným stoupencem. Současně vycházel ze svého staršího díla Kosmografická mystéria a rozvíjel úvahy o harmonii světa.
Svým vlastním astrologickým zásadám zůstal Kepler věrný i v dalších letech, kdy se vyjadřoval negativně zejména o starém arabském astrologickém věštění. Uznával především vliv planet na celou Zemi, nikoliv na jednotlivce. Jako vědec postupoval nekompromisně, avšak jako člověk se musel z existenčních důvodů od svých názorů občas odchylovat. V jeho pozůstalosti se našlo asi 800 horoskopů, z nichž některé počítal ze cvičných důvodů nebo jen pro sebe. Jiné byly evidentně placené zakázky.
V roce 1610 Kepler vydal německy psanou úvahu s latinským názvem Tertius interveniens (Třetí zasahující do jednání). Obsah vyjádřil podtitulkem Varování několika teologům, medikům a filozofům, především doktoru Feseliovi, aby při povrchním zavrhování astrologie nevylévali s vaničkou i dítě...
Mezi jeho nejbližší přátele patřil Jan Jessenius. Jessenius pomohl Tychonovi tím, že ho nechal bydlet ve svém domě ve Wittenberku. Byl skvělým lékařem a v Praze provedl roku 1600 první veřejnou pitvu. Kepler se na jeho anatomické výzkumy pak odkazoval ve svých studiích, v nichž jako první vyložil správně optickou funkci oka. Jessenius se o výzkum vesmíru živě zajímal, avšak až do svých přátelských setkání s Tychonem Brahem a Johannesem Keplerem se k astrologii vyjadřoval záporně. Ještě roku 1596 si ve spisu Zoroaster stěžoval na neúčinnost kritiky této nauky, ale o několik let později se astrologií sám začal zabývat, jak uvedl, pod vlivem příkladu Tychona Braha. Jesseniovu smrt není snad třeba připomínat. Humanista, lékař, filozof, rektor Univerzity Karlovy a osobní lékař dvou císařů byl popraven pro účast v českém stavovském hnutí.
Kepler studoval v Praze i "novou hvězdu" v souhvězdí Hadonoše, která byla vidět v roce 1604 a získal tím značný odborný věhlas. Keplera na ni upozornil český astronom Jan Brunovský.
Přítelem Keplera byl také Martin Boháček z Nauměřic, vynikající pedagog, který se však marně snažil Keplera získat pro univerzitu. Boháček zařídil, aby Kepler mohl bydlet v univerzitní koleji a společně vykonali řadu pozorování. Mezi další přátele patřil dosud nedoceněná osobnost rudolfínské Prahy, Jan Matouš Wacker z Wackenfelsu, otevřený stoupenec Giordana Bruna. Keplerovi obstaral Galileův spis Hvězdný posel a vyprovokoval ho k veřejné odpovědi na Galileovy názory. Z jejich přátelských besed vzniklo ojedinělé dílo Sen čili lunární astronomie, které v Praze Kepler napsal, ale za svého života se neodvážil vydat.
Jeden z nejvýznamnějších a rozhodně nejčastěji citovaných horoskopů sestavil Kepler v Praze pro Albrechta, vévodu z Valdštejna. První verze horoskopu s celoživotní předpovědí pochází z roku 1608, avšak nevíme, zda Kepler opravdu věděl, pro koho pracuje, protože zakázka byla zprostředkována. Dále není známo, kdy Valdštejn horoskop skutečně dostal. Jisté je, že Kepler charakterizoval budoucí životní dráhu tehdy teprve 25 let starého mladíka velmi výstižně a otevřeně. Kepler do horoskopu napsal, že jde o osobu sice bystrou a chytrou, ale pyšnou, pohrdající druhými a nevěřící. Podle osmého domu v horoskopu (dům smrti), ve kterém stála Venuše, usoudil, že je bez bratrské a manželské lásky, že nebude na nikoho brát ohledy, bude oddán jen sám sobě a svým zálibám, bude lstivý, krutý, bezohledný a svárlivý.
Valdštejn byl astrologií přímo posedlý a nechal si horoskop několikrát upřesnit a doplnit. Od roku 1628 dokonce nechal Keplera plně zaměstnat a byl jediný, kdo mu nezůstal nic dlužen, na rozdíl od císařů. Kepler se snažil odvádět svou práci co nejlépe, ale nikdy nesplnil Valdštejnovo přání, aby mu vypracoval podrobné horoskopy na dobu po roce 1634. Důvod Kepler znal: na březen roku 1634 připadala taková konstelace planet, která byla z klasického astrologického hlediska pro Valdštejna krajně nepříznivá. Skutečně byl Valdštejn v Chebu koncem února toho roku zavražděn.
Smrt císaře Rudolfa II. roku 1612 a změna poměrů měla za následek Keplerův odchod z Prahy. Krátce se sem ještě vrátil na přelomu let 1627 a 1628, ale to již byla jiná Praha.     

převzato z časopisu Natura Plus (https://natura.baf.cz)