Jivno

Hradní zřícenina je opředena mnoha pověstmi o pokladu, ukrytém pod ní, i o černé slepici, která se tu prý zjevuje. Kdysi ji lidé obětovali a od těch dob se na hradě objevuje její přízrak.

Pověst pravila, že je to zakletý duch a tomu, kdo ji vysvobodí, se odvděčí velkým bohatstvím. Nikdo však neměl tušení, jak přízrak osvobodit, a proto chudí lidé v pohanských dobách obětovali černou slepici v naději, že se jim odmění.

Však navraťme se zpět k pokladu, o kterém se říká, že je hlídaný spícími duchy. Může jej získat jen ten, kdo duchy neprobudí.

Kdysi dávno se stala věc tuze zvláštní. Jako každou neděli seděl toho dne chalupník v kostele, avšak při naslouchání slov kněze usnul. Již to samotné bylo podivné, ale ještě tajemnější byl sen, který se tenkrát tomu muži zdál. Kdosi chalupníkovi přikazoval, aby šel na hrad a tam kopal tak dlouho, dokud poklad nenajde.

Chalupník neodolal pokušení a druhý den se vydal kopat do zřícenin. Dlouho, předlouho usilovně pracoval. Poklad se mu podařilo nalézt. S bohatstvím však našel i spící duchy, kteří se naneštěstí probudili.

Duchové to byli velice zvláštní, trochu lidé, trochu zvířata. Tělo měli jako člověk, hlavu a ocas jako jednorožec a povahu, tu měli tuze krutou.

Když strážní duchové spatřili muže přicházejícího k jejich pokladu, rozeběhli se k němu, chytili jej a odvlekli ven. Tam chalupníka svrhli do údolí Klíčavy, divoce se rozesmáli a zmizeli, jako by se do země propadli.

Od těch dob strážní spící duchy již nikdy nikdo nespatřil.