Jestřebí

Zříceniny skalního hradu ční již dlouhé věky nad stejnojmennou obcí. Mnoho pověstí se zde vypravuje o pokladech, ukrytých pod hradem. Pověsti říkají, že je to nedozírné bohatství. Avšak ještě jednou pověstí jsou opředeny tajemné zříceniny.

Nedaleko hradu stávala před mnoha a mnoha věky propadlá vesnice Myšlín. Tam žil tenkrát rytíř se svou dcerou. Dívka byla krásná jako rozkvetlá růže, a proto chtělo získat její ruku hned několik rytířů. Otec se však obával o osud své dcery, měl ji velice rád, a proto ji nechtěl prvnímu, kdo si o ni řekne, dát.

Dlouho přemýšlel, kdo z pánů by byl jeho milované dceři dobrým mužem. I pán z hradu si přišel jednoho dne říci o dívčinu ruku. Rytíř by mu ji rád dal, ale dcera jej nechtěla.

Starostlivý otec však neměl ani tušení, jaké ho potká neštěstí. Jednou přijel do dvora muž v krásném brnění a prosil pána, aby mu dal dceru za ženu. Dívka si jej ale odmítla vzít.

Ještě té noci se stala strašlivá věc. Rytíř se vkradl do dívčina pokoje a unesl ji. Nikdo nevěděl, že neznámý není cizinec, nýbrž čert. Spící dívku pevně sevřel v náručí a odletěl s ní oknem ven.

Dívka však rychle letícímu pekelníkovi vyklouzla z rukou a dopadla na zem nedaleko hradu. Okamžitě se prý proměnila ve skalnatý kopec, kterému se dodnes říká Spící panna.