Jedno z nahlédnutí do života s Holotropní terapií v České republice

Jsem lékařka s psychiatrickou specializací a pracuji ve své soukromé ordinaci. Jsem žačkou profesora Stanislava Grofa. Nyní již patnáctý rok používám metodu Holotropní terapie (dále HT). Při své celkové odborné činnosti. Kombinuji ji s verbálními psychoterapeutickými postupy a s některými jinými druhy zážitkové terapie. Pozoruji ve většině podstatně pozitivní výsledky tohoto způsobu práce, aniž mi vyvstává potřeba zasahovat farmakoterapií. Vzhledem k hmotným podmínkám svého pracoviště, se nezabývám léčbou akutních psychotických stavů a ani, bohužel, bouřlivými průběhy psychospirituálních krizí. Ostatní průběhy a podoby těchto krizí, jakož i jiné poruchy duševní rovnováhy se nacházejí, podle mé zkušenosti, v možnostech výše uvedené pomocné péče. Rovněž pro mne závažnou činností je pořádání pravidelných intenzivních víkendů HT pro zájemce, kteří absolvovali základní tělesné a psychické vyšetření v mé ordinaci. Bývají to skupiny asi třiceti lidí, většinou mladšího a středního věku. Účast některých má psychiatricko-psychologickou indikaci, někteří mají zájem o sebepoznání a osobnostní rozvoj, někteří jsou pouze zvědavi. Celou akci uskutečňuje tým lidí různého věku, s převahou mladších ročníků. Spolupracují se mnou na tomto díle v průměru deset let. Jsou velmi zkušení ve facilitátorské práci a oddáni jejímu smyslu. Jsou také dobře obeznámeni s teorií, spjatou s tímto jejich působením. Se spolupracovníky organizujeme také, většinou po dvou letech, týden HT v různých lokalitách České republiky. Takový týden obsahuje vedle seancí HT řadu aktivit, doplňujících a podporujících dosah veškerého potenciálu holotropních stavů vědomí. Při poslední akci jsme dvakrát místo reprodukované hudby začlenili živé bubnování několika amatérských nadšenců pod vedením profesionálního bubeníka. V průběhu seance se přizpůsobovali prožitkům účastníků a někteří se také individuálně věnovali jednotlivým dýchajícím v rámci své celkové produkce. Asi u poloviny účastníků seance při bubnech jsme pozorovali hluboké dosahy do sebepoznání a vhledů do skutečností jejich života. Podle jejich sdělení byly intenzivnější, než při reprodukované hudbě a častěji se dotýkaly hranic mystických prožitků. Organizujeme rovněž v mezidobí mezi intenzivními víkendy HT tzv. „facilitátorské dýchání“, určené pro pracovníky týmu. Při této příležitosti jsme několikrát zkusili „dýchání na ticho“, zcela bez účasti hudby. Asi polovina ze skupiny pozorovala rovněž hlubší vhledy do své osobnosti a různých oblastí svého života aktuálně v popředí. Častěji se objevovaly prožitky, blízké transpersonálním, mystickým. Dlužno poznamenat, že to byli jednotlivci, kteří absolvovali již desítky seancí HT a pronikli do značné hloubky možností metody a potenciálu holotropního stavu vědomí. Tímto konstatováním nezmenšujeme význam speciálně sestavené evokující hudby pro metodu a význam hudby vůbec pro rozvoj duchovních oblastí člověka. Avšak i Ticho, jak pozorujeme má svůj konkrétní, dalekosáhlý transcendentní význam. O tom ostatně máme mnoho informací v celé historii lidstva. Tolik nahlédnutí do našeho, ač malého, přispívání do praxe transpersonální psychologie a celkového snažení o individuální objevování celostnosti lidské bytosti. Za sebe a za všechny, kdož se se mnou na tom podílejí, vyslovuji hluboký vděk a úctu tvůrcům metody Holotropního dýchání a učitelům v této široké životní sféře, paní Christině Grofové a profesoru Stanislavu Grofovi.

MUDr. Zdenka Kmuníčková