Ján Zákopčaník: Apokalypsa už začala

Často ho vídáme v televizi před meteorologickou mapou, jak předpovídá počasí, méně lidí už ví, že také píše politické komentáře a uvažuje dokonce i o knize. Do obecného povědomí se zapsal především jako ten, kdo přeje lidem slunce v duši. "Každý z nás může určitým způsobem za to, co se v současné době děje s počasím i společností," říká Ján Zákopčaník.

Co očekáváte od nového roku?

Kromě nových nadějí i splácení starých dluhů. Čekám, že se nám bude ještě vracet to, co jsme dosud natropili. Také bude přibývat dramatických projevů počasí, a to nejen v oblastech, kde jsme na podobné věci zvyklí, ale i tam, kde tomu tak ještě donedávna nebylo.

Některá proroctví mluví o tom, že by měla v blízké době postihnout Zemi apokalypsa. Co si o tom myslíte?

Apokalypsa už probíhá. Ale jde o to, co kdo pod tím pojmem rozumí. Podle mě to není jden zásadní zlom, jako když se pod člověkem proboří led a on spadne pod vodu. Já chápu apokalypsu jako období, které završuje nějakou etapu, a proto musí probíhat delší dobu.

Snad budeme mít ještě pár let, abychom si to stihli uvědomit a něco s tím zkusili udělat. Ke konci tisíciletí se váže spousta proroctví a zdá se, že nejsou moc radostná. Je to doba velmi složitá, ale kromě toho tíživého v sobě nese i naději. Všechny staré a pokřivené věci se musí vyhodit. Je to jako při úklidu.

Lze se nějak připravit? Má lidstvo vůbec naději?

Naděje je až do poslední chvíle. Jenže když člověk sedne do vlaku a někam jede, tak může vystoupit zase až na další zastávce. Nějakou chvíli to trvá. Ale i když nejde pohroma odvrátit, může z ní člověk získat něco pozitivního. V těchto chvílích se učíme nejrychleji. K získání nějakého stupně moudrosti jsou to chvíle přímo ideální.

Katastrofa je pro člověka ideální dobou? Vždyť apokalypsu nemusí přežít?

Nemusí to přežít fyzicky, ale to neznamená, že to s ním dopadne špatně. To by byl příliš jednostranný pohled. Například při letošních povodních to spousta lidí pochopila. Začali se ptát po důležitějších věcech. Kladli si správné otázky. A nacházeli správné odpovědi.

Mohl člověk katastrofě nějak předejít?

Už celá tisíciletí máme možnost naučit se chápat přírodní zákonitosti. Měli bychom se podle nich chovat. Kdybychom dodržovali alespoň desatero přikázání. Říká se tomu přikázání, ale já to nazývám dobře míněné rady. Jenže my nejsme schopni dodržovat ani tohle minimum, a to do té doby, než je nám "achichouvej". Pak se začínáme ptát, co se děje? Nebo proč právě já? Některé věci už zvrátit nemůžeme, protože jsou přede dveřmi, ale jestli chceme, aby nepřicházely další, tak musíme přehodnotit svá stanoviska a změnit žebříček hodnot.

Které věci jsou podle vás přede dveřmi?

To nebudu konkretizovat. K čemu by byla lidem informace, že například příští čtrvrtek v půl páté se objeví čtyři kilometry vysoká vlna. Člověk si to představí a musí zmalomyslnět. Najednou si uvědomí, co všechno musí udělat a změnit, a jak málo času mu zbývá. Na fyzickou záchranu nemůže myslet. Kdysi bylo řečeno, že ten, kdo je spravedlivý, bude zachráněn. To znamená, že musí existovat způsob, jak z toho vyváznout, ale zřejmě v jiné než fyzické rovině. Jenže o tom, jestli vyvázne, nebo ne, rozhodují jeho morální a etické vlastnosti. Hodnoty, které uznává, a podle kterých žil. Pokud ale nežil správně, pravděpodobně si řekne: "Když do pekla, tak na bílém koni," a ještě více se zvrhne. Není to poprvé. Atlantida dostala varování 49 let před tím, než se rozpadla. Nestačilo jim to. Nakonec se chovali hůře než zvířata, jak se ta doba neustále přibližovala. Takže nemá smysl mluvit o tom, co nás čeká, a jestli to bude příští rok nebo až za padesát let. Důležité je, aby se každý choval jako slušný člověk. To je jediná možnost.

Vy sám se katastrofy nebojíte?

Ne, já se těším. Samozřejmě, že je v člověku určitá obava, protože sím sebe může těžko posuzovat. Těším se ale proto, že se blíží doba, kdy to tady bude fungovat lépe. Normálněji. Kdy dobré bude uznáváno jako dobré. A pravda bude pravdou. Ať už s mou účastí nebo bez ní. Já to všem těm, kteří se kvalifikují, ze srdce přeju.

Nemyslíte, že televize je jedna z věcí, která může v lidech podporovat tu druhou stranu osobnosti, než o které mluvíte?

Média vůbec určitě. Občas se mě lidé ptají, co vlastně dělám se svými úmysly v televizi.

A co tam tedy děláte?

Média obecně by mohla pro šíření myšlenek, které jsme nakousli, udělat mnohem víc. Ostatně i kterýkoliv člověk. Najít správný způsob v daném prostředí může být nesnadné, někdy to nejde nebo jít přestane. Nechci říci, že je to můj případ, ale připadá mi inspirativní. Kdysi jsem četl nějakou knížku. Hlavní hrdina se rozhodl vstoupit do Komunistické strany Sovětského Svazu a soudruzi se ho ptali proč. Ten člověk řekl, ab ytam byl alespoň někdo slušný. A oni mu kupodivu tu průkazku dali.

Nemáte kvůli svému ne ryze vědeckému pohledu na meteorologii problémy se svými kolegy?

Mám, téměř se všemi.

Nemyslíte, že byste mohl říci lidem v jiné profesi víc? Co třeba napsat knihu?

Změnit povolání nebo upořádání života je vzhledem k tomu, že máme dvě malé děti a nemáme skoro kde bydlet, těžké rozhodování. Kdybych byl sám, bylo by to mnohem snažší. O knize už delší dobu uvažuji, ale potřeboval bych na psaní víc klidu. Jak už jsem řekl, máme malinký byt a dvě divoké, živé děti. Takže doma nelze udržet myšlenku. Natož ji napsat.

V příštím roce by podle některých věštců měly přijít opět povodně, souhlasíte s tím?

Možné to samozřejmě je. Jestli to tak ale bude, na to se mě neptejte. Pokud by šlo skutečně o povodně, řekl bych, že s námi příroda má ještě větší trpělivost, než můžeme doufat. Příroda nám ukazuje to, že se špatně chováme, s určitým odstupem. Projevy počasí se stupňují pozvolna, abychom se mohli zorientovat. Aby nás to neochromilo. Pokud půjde opět o vodu, budu to považovat za velkou milost, protože lidé si řeknou: Loni povodeň, letos povodeň, to přece nemůže být normální.

Podle vás by mohla mít povodeň určitou očišťující úlohu?

Fyzikálním základem vesmíru je ctnost. Existuje jakýsi etalon etických a morálních hodnot, který platí od počátků a bude platit na věky věků. Lidé však dostali svobodnou vůli, aby si sami rozmysleli, jak se budou chovat. Pokud se v přírodě něco děje, vrací se nám jen to, co jsme si svým chováním objednali. Tím, že děláme chyby, se učíme. S tím etalonem bychom se měli všichni seznámit a hlavně podle něj jednat. Protože když člověk příliš dlouho nejeví zájem o pravé hodnoty, o pokojný život vedoucí k harmonii a štěstí, tak mu příroda z lásky k němu ten jeho falešný žebříček hodnot strhne. Pomačká mu ho jako papír, hodí do koše a řekne: Zkus něco jiného. Tak může povodeň působit očistným dojmem. Ukáže nám, že to, čeho jsme se drželi, není správné. V lidském nitru je něco, co velice dobře ví, kudy má směřovat a radí nám. Člověče, nechceš se ubírat třeba trochu jiným směrem?

Nechcete ty základní hodnoty konkretizovat?

V žádném případě. Mám špatné zkušenosti s tím, když se dávají konkrétní návody. Ráno vstaneš, otočíš se na východ, zakřičíš a můžeš vyrazit. Konkrétní návody platí jen pro několik konkrétních situací. Všichni jsme na cestě, máme společný cíl, ale cesty k němu jsou různé. Každý z nás má tu cestu trochu jinou. To, co se osvědčilo mně, se nemusí osvědčit druhému, protože je jiný.

Na Nový rok si dávají lidé Novoroční předsevzetí, dáváte si také nějaké?

Ne.

Co byste popřál lidem, ale i sobě, a své rodině do toho roku 1998?

V úvodu jsme mluvili o tom, že doba bude stále těžší. Nechci říkat, že přijde apokalypsa, protože podle mě už probíhá. Přál bych ale všem lidem, sobě i své rodině, abychom si z ní dokázali vzít co nejvíc k pozitivní proměně sebe sama.

(Zemské noviny, příloha Náš domov, 02.01.1998, str. 1, otázky kladla Lada Hesová)