11. kapitola

1. Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, pak byl nemocný.
2. A to byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný.
3. Ty sestry tedy poslaly k němu se slovy: "Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocný."
4. Když to pak Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn."
5. A Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.
6. Když tedy uslyšel, že Lazar je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7. Potom řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska."
8. Učedníci mu řekli: "Rabbi, Židé tě teď chtěli ukamenovat a ty tam jdeš znovu?"
9. Ježíš odpověděl: "Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa.
10. Kdo ale chodí v noci, klopýtá, neboť v něm není světlo."
11. To pověděl a potom jim řekl: "Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil."
12. Jeho učedníci řekli: "Pane, jestliže usnul, bude zdráv!"
13. Ježíš to však řekl o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluví o odpočinku ve spánku.
14. Tehdy jim Ježíš řekl jasně: "Lazar zemřel.
15. A raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu."
16. Tomáš zvaný Didymus tedy řekl spoluučedníkům: "Pojďme i my, abychom zemřeli s ním."
17. Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného v hrobě.
18. Betanie pak byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů.
19. A mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je utěšili ve smutku nad jejich bratrem.
20. Jakmile tedy Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie seděla doma.
21. Marta tedy řekla Ježíši: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.
22. Ale i teď vím, že o cokoli bys Boha požádal, to ti Bůh dá."
23. Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
24. Marta mu řekla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."
25. Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
26. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš tomu?"
27. Řekla mu: "Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Boží Syn, který má přijít na svět."
28. A když to pověděla, odešla a tajně zavolala Marii, svou sestru, se slovy: "Mistr je tu a volá tě."
29. A ona, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
30. Ježíš však ještě nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.
31. Když tedy Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, šli za ní se slovy: "Jde ke hrobu, aby tam plakala."
32. Jakmile tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel."
33. Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se.
34. Potom řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojďa podívej se."
35. Ježíš se rozplakal.
36. Židé tedy řekli: "Hleďte, jak ho měl rád!"
37. Někteří z nich však řekli: "Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?"
38. Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
39. Ježíš řekl: "Odvalte ten kámen." Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: "Pane, už zapáchá, vždyť je v hrobě čtvrtý den!"
40. Ježíš jí řekl: "Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?"
41. Zvedli tedy kámen z místa, kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.
42. Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal."
43. A když to řekl, zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"
44. A ten, který zemřel, vyšel ven. Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinuta rouškou. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte ho odejít."
45. Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho.
46. Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal.
47. Velekněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: "Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků!
48. Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám naše místo i národ!"
49. Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: "Vy nic nevíte!
50. Ani nepomyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid a ne aby celý tento národ zahynul."
51. To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.
52. A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.
53. Od toho dne tedy byli dohodnuti, že ho zabijí.
54. Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval se svými učedníky.
55. A byla blízko židovská Veliká noc. Mnozí z toho kraje tedy před Velikou nocí putovali vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili.
56. Hledali tedy Ježíše; a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: "Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?"
57. Velekněží i farizeové však vydali nařízení, že pokud by se někdo dozvěděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.

 

12. kapitola

1. Ježíš tedy přišel šest dní před Velikou nocí do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a kterého vzkřísil z mrtvých.
2. Tam mu připravili večeři a Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali.
3. Marie tehdy vzala libru velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. A dům byl naplněn vůní té masti.
4. Jeden z jeho učedníků, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, který ho měl zradit, tedy řekl:
5. "Proč se tato mast neprodala za tři sta denárů a nedalo se chudým?"
6. To však řekl ne proto, že měl starost o chudé, ale že byl zloděj a měl na starosti pokladnu a to, co se do ní dávalo, bral.
7. Ježíš tedy řekl: "Nech ji, zachovala to pro den mého pohřbu.
8. Chudé přece máte u sebe vždycky, ale mne vždycky mít nebudete."
9. Tehdy se veliké množství Židů dozvědělo, že je tam, a přišli - nejen kvůli Ježíši, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
10. A tak se velekněží rozhodli zabít i Lazara,
11. neboť mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
12. Když nazítří veliký zástup lidí, kteří přišli na svátek, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma,
13. vzali palmové větve a vyšli mu naproti s voláním: "Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu, král Izraele!"
14. A když Ježíš nalezl oslátko, vsedl na ně, jak je napsáno:
15. "Neboj se, dcero Sionu, hle, tvůj král přichází, sedě na hříbátku oslice."
16. Jeho učedníci tomu však nejprve neporozuměli; ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm je napsáno a že mu to učinili.
17. Zástup, který byl s ním, pak vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.
18. Proto mu také vyšel naproti zástup lidí, neboť slyšeli, že udělal ten zázrak.
19. Farizeové si tedy mezi sebou řekli: "Vidíte, že nic nezmůžete? Hleďte, svět odešel za ním!"
20. A někteří z těch, kteří se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové.
21. Ti tedy přistoupili k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, chtěli bychom vidět Ježíše."
22. Filip přišel a řekl Ondřejovi a Ondřej s Filipem to zase řekli Ježíši.
23. Ježíš jim tedy odpověděl: "Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven.
24. Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Ale pokud zemře, přinese mnoho úrody.
25. Kdo má rád svou duši, ten ji ztratí, a kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k věčnému životu.
26. Slouží-li mi někdo, ať mě následuje; a tam, kde jsem já, bude i můj služebník. A bude--li mi někdo sloužit, Otec ho poctí."
27. "Má duše je teď zarmoucená a co mám říci? 'Otče, vysvoboď mě z této hodiny'? Ale proto jsem přišel, k této hodině.
28. Otče, oslav své jméno!" Tehdy se z nebe ozval hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím."
29. A zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: "Zahřmělo." Jiní říkali: "Mluvil k němu anděl."
30. Ježíš na to odpověděl: "Ten hlas nepřišel kvůli mně, ale kvůli vám.
31. Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
32. A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě."
33. (A to řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.)
34. Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze Zákona, že Kristus zůstává na věky; jak to, že tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?"
35. Ježíš jim tedy řekl: "Ještě na krátký čas je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde.
36. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla." Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
37. A ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něho neuvěřili,
38. aby se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: "Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu je zjevena Pánova paže?"
39. Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:
40. "Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je neuzdravil."
41. To řekl Izaiáš, když spatřil jeho slávu a mluvil o něm.
42. Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy.
43. Milovali totiž lidskou chválu více než chválu Boží.
44. Tehdy Ježíš zvolal: "Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal,
45. a kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal.
46. Já, světlo, jsem přišel na svět, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47. A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
48. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, ten má, kdo by ho soudil. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den.
49. Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, on mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit.
50. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Proto, co mluvím, mluvím tak, jak mi řekl Otec."

 

13. kapitola

1. Před svátkem Veliké noci pak Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své, kteří byli na světě, a miloval je až do konce.
2. (A když večeřeli, ďábel již vložil do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, aby ho zradil.)
3. Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu,
4. vstal od večeře, odložil plášť, vzal zástěru a přepásal se.
5. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a vytírat je zástěrou, kterou byl přepásán.
6. Přišel tedy k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"
7. Ježíš mu odpověděl: "Ty teď nechápeš, co dělám, ale potom porozumíš."
8. Petr mu řekl: "Nikdy nebudeš mýt mé nohy!" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl."
9. Šimon Petr mu řekl: "Pane, nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!"
10. Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni."
11. (Věděl totiž o svém zrádci; proto řekl: "Ne všichni jste čistí.")
12. Když jim tedy umyl nohy, vzal si plášť, posadil se opět za stůl a řekl jim: "Rozumíte, co jsem vám udělal?
13. Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem a říkáte to dobře, neboť jím jsem.
14. Jestliže jsem tedy já, Pán a Mistr, umyl nohy vám, i vy máte mýt nohy jeden druhému.
15. Dal jsem vám totiž příklad, abyste se i vy chovali, jako jsem se já zachoval k vám.
16. Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
17. Víte-li tyto věci, jste požehnaní, budete-li je dělat."
18. "Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ale ať se naplní Písmo: 'Ten, který jí se mnou chléb, zvedl svou patu proti mně.'
19. Říkám vám to již teď, dříve než se to stane, abyste až se to stane, uvěřili, že já jsem.
20. Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá toho, koho já pošlu, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá Toho, který mě poslal."
21. Když to Ježíš řekl, v duchu se zarmoutil a vydal svědectví: "Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí."
22. Učedníci se tedy ohlíželi jeden po druhém, bezradní nad tím, o kom mluví.
23. Jeden z Ježíšových učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, pak ležel u stolu v Ježíšově náručí.
24. Tomu tedy dal Šimon Petr znamení, aby se zeptal, kdo je ten, o němž mluví.
25. A on spočinul na Ježíšových prsou a řekl mu: "Pane, kdo to je?"
26. Ježíš odpověděl: "Je to ten, komu podám namočené sousto." A když namočil sousto, podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.
27. A tehdy, po tom soustu, do něho vstoupil Satan. Ježíš mu tedy řekl: "Co děláš, udělej rychle."
28. Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl.
29. Někteří se totiž domnívali (poněvadž Jidáš měl na starosti pokladnu), že mu Ježíš řekl: "Nakup, co potřebujeme na svátek," nebo aby dal něco chudým.
30. Jidáš tedy vzal to sousto a hned vyšel ven. A byla noc.
31. A když odešel, Ježíš řekl: "Teď je Syn člověka oslaven a Bůh je oslaven v něm.
32. A poněvadž je Bůh oslaven v něm, oslaví ho i Bůh sám v sobě a oslaví ho hned.
33. Synáčkové, ještě krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, ale jako jsem řekl Židům: 'Kam já jdu, vy nemůžete přijít,' to teď říkám i vám."
34. "Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako jsem já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého.
35. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým."
36. Šimon Petr mu řekl: "Pane, kam jdeš?" Ježíš mu odpověděl: "Tam, kam jdu, teď nemůžeš jít za mnou, ale půjdeš za mnou potom."
37. Petr mu řekl: "Pane, proč za tebou nemohu jít teď? Svůj život za tebe položím!"
38. Ježíš mu odpověděl: "Svůj život za mě položíš? Amen, amen, říkám ti: Kohout se neozve, dokud mě třikrát nezapřeš."

 

14. kapitola

1. "Ať se vaše srdce nermoutí. Věříte v Boha, věřte i ve mne.
2. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby to tak nebylo, pověděl bych vám.
3. Jdu, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.
4. A kam já jdu, víte, i cestu znáte."
5. Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. A jak můžeme znát cestu?"
6. Ježíš mu řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
7. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce; a od nynějška ho znáte a viděli jste ho."
8. Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí."
9. Ježíš mu řekl: "Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mě, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak to, že tedy říkáš: 'Ukaž nám Otce'?
10. Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který ve mně přebývá, on dělá ty skutky.
11. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; alespoň kvůli těm samotným skutkům mi věřte."
12. "Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, skutky, které dělám já, bude dělat i on; a bude dělat větší skutky než tyto, neboť já jdu ke svému Otci.
13. A o cokoli byste poprosili v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.
14. Budete-li o něco prosit v mém jménu, já to udělám."
15. "Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání.
16. A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky,
17. toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí ani ho nezná. Vy ho však znáte, protože přebývá u vás a bude ve vás.
18. Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám.
19. Ještě krátký čas a svět mě už neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, i vy budete žít."
20. "V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.
21. Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe."
22. Judas (ne ten Iškariotský) mu řekl: "Pane, jak to, že chceš zjevit sám sebe nám, a ne světu?"
23. Ježíš mu odpověděl a řekl: "Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zřídíme si u něj příbytek.
24. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo."
25. Tyto věci jsem k vám mluvil, dokud jsem přebýval u vás.
26. Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
27. Zanechávám vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já vám dávám, ne jako dává svět. Ať se vaše srdce nermoutí ani nestrachuje.
28. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím a zase k vám přijdu.' Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jsem řekl: 'Jdu k Otci,' neboť můj Otec je větší než já.
29. A řekl jsem vám to teď, předtím než se to stane, abyste až se to stane, uvěřili.
30. Už s vámi nebudu mnoho mluvit, protože přichází vládce tohoto světa. Nemá na mně nic,
31. ale přichází, aby svět poznal, že miluji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud."

 

15. kapitola

1. "Já jsem ten pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
2. Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce.
3. Vy jste již čistí kvůli slovu, které jsem k vám mluvil.
4. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.
5. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete dělat nic.
6. Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest a uschne; a budou sebrány a hozeny na oheň a shoří.
7. Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to.
8. V tom bývá oslaven můj Otec, když nesete mnoho ovoce; a budete moji učedníci."
9. "Jako Otec miloval mne, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
10. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
11. Toto jsem vám pověděl, aby má radost zůstala ve vás a aby vaše radost byla úplná.
12. Toto je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.
13. Nikdo nemá větší lásku než tu, aby položil svůj život za své přátele.
14. Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.
15. Nebudu vás už nazývat služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
16. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a postavil jsem vás, abyste šli a přinesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli byste ho poprosili v mém jménu.
17. Toto vám přikazuji, abyste se navzájem milovali."
18. "Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne měl v nenávisti dříve než vás.
19. Kdybyste byli ze světa, svět by měl rád, co je jeho; že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
20. Pamatujte na slova, která jsem vám řekl: 'Služebník není větší než jeho pán.' Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali mé slovo, zachovají i vaše.
21. To všechno vám ale udělají pro mé jméno, neboť neznají Toho, který mě poslal.
22. Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích, ale teď pro svůj hřích nemají výmluvu.
23. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.
24. Kdybych mezi nimi nedělal skutky, které neudělal nikdo jiný, neměli by hřích; teď ale viděli a nenáviděli - jak mne, tak mého Otce.
25. Ale to se děje, aby se naplnilo to slovo, které je napsané v jejich Zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny.'"
26. "Až však přijde ten Utěšitel, kterého vám já pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází z Otce, ten bude o mně vydávat svědectví.
27. A vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od počátku.

 

16. kapitola

1. Toto jsem vám pověděl, abyste se nenechali svést.
2. Vyobcují vás ze shromáždění, ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, se bude domnívat, že tím koná službu Bohu.
3. A to vám udělají, protože nepoznali Otce ani mne.
4. Ale pověděl jsem vám to, abyste si, až ta hodina přijde, vzpomněli, že jsem vám to řekl. Toto jsem vám od začátku neříkal, protože jsem byl s vámi."
5. "Teď však odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: 'Kam jdeš?'
6. Ale protože jsem vám pověděl tyto věci, naplnil vaše srdce zármutek.
7. Já vám však říkám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Jestliže totiž neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; jestliže však odejdu, pošlu ho k vám.
8. A on, až přijde, bude světu podávat důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu.
9. O hříchu, že nevěří ve mne,
10. o spravedlnosti, že jdu k Otci a už mě neuvidíte,
11. a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
12. Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést.
13. Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to bude mluvit; bude vám oznamovat i věci, které mají přijít.
14. On mě oslaví, neboť vezme z mého a bude to oznamovat vám.
15. Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vezme z mého a bude to oznamovat vám."
16. "Zakrátko mě už neuvidíte a znovu zakrátko mě uvidíte; protože odcházím k Otci."
17. Někteří z jeho učedníků si tedy mezi sebou řekli: "Co znamená to, co nám říká: 'Zakrátko mě už neuvidíte a znovu zakrátko mě uvidíte' a: 'Já odcházím k Otci'?"
18. Říkali tedy: "Co to znamená, že říká: 'Zakrátko'? Nevíme, o čem mluví."
19. Ježíš pak poznal, že se ho chtěli zeptat, a řekl jim: "Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: 'Zakrátko mě již neuvidíte a znovu zakrátko mě uvidíte'?
20. Amen, amen, říkám vám, že vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se obrátí v radost.
21. Když žena rodí, má bolest, protože přišla její hodina; když ale porodí děťátko, už nevzpomíná na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk.
22. Proto i vy teď máte bolest, ale uvidím vás znovu a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.
23. A v ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli byste poprosili Otce v mém jménu, to vám dá.
24. Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a přijmete to, aby vaše radost byla úplná."
25. "Toto jsem vám pověděl v přirovnáních, ale přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit v přirovnáních, ale budu k vám o Otci mluvit otevřeně.
26. V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás.
27. Sám Otec vás totiž má rád, protože jste měli rádi mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.
28. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; teď zase opouštím svět a jdu k Otci."
29. Jeho učedníci mu řekli: "Hle, teď mluvíš otevřeně a neříkáš žádné přirovnání.
30. Teď víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě někdo vyptával. Kvůli tomu věříme, že jsi vyšel od Boha."
31. Ježíš jim odpověděl: "Teď věříte?
32. Hle, přichází hodina a již přišla, kdy se rozprchnete každý ke svému a mě necháte samotného. Ale nejsem sám, protože Otec je se mnou.
33. Tyto věci jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Na světě budete mít soužení, ale buďte stateční: já jsem přemohl svět."

 

17. kapitola

1. Když to Ježíš pověděl, pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla ta hodina; oslav svého Syna, aby i tvůj Syn oslavil tebe,
2. poněvadž jsi mu dal moc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal věčný život.
3. A toto je ten věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
4. Já jsem tě oslavil na zemi; dílo, které jsi mi svěřil, jsem vykonal.
5. A teď oslav ty mne, Otče, sám u sebe tou slávou, kterou jsem měl u tebe předtím, než byl svět."
6. "Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně; a tvé slovo zachovali.
7. A teď poznali, že všechny věci, které jsi mi dal, jsou od tebe.
8. Neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim; a oni je přijali a opravdu poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
9. Já prosím za ně; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji.
10. A všechny mé věci jsou tvé a tvé jsou mé a jsem v nich oslaven.
11. Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, jež jsi mi dal, aby byli jedno jako my.
12. Dokud jsem s nimi byl na světě, zachovával jsem je ve tvém jménu. Chránil jsem ty, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna zatracení, aby se naplnilo Písmo.
13. Teď ale jdu k tobě a toto mluvím na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.
14. Já jsem jim dal tvé slovo a svět je nenáviděl, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa.
15. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od toho zlého.
16. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
17. Posvěť je svou pravdou; tvé slovo je pravda.
18. Jako jsi poslal na svět mne, tak jsem i já poslal na svět je.
19. A já posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou."
20. "Neprosím však jen za tyto, ale i za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo,
21. aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli jedno v nás, aby svět uvěřil, že jsi mě poslal.
22. A já jsem jim dal slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno.
23. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonáni v jedno a aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.
24. Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby hleděli na mou slávu, kterou jsi mi dal; neboť jsi mne miloval před založením světa.
25. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a i tito poznali, že jsi mě poslal.
26. A oznámil jsem jim tvé jméno a ještě oznámím, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich."

 

18. kapitola

1. Když to Ježíš řekl, vyšel se svými učedníky přes potok Kedron, kde byla zahrada, do které vešel on i jeho učedníci.
2. To místo však znal i Jidáš, jeho zrádce, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky.
3. Jidáš tedy vzal oddíl vojáků a služebníky od velekněží a farizeů a přišel tam s lucernami a s pochodněmi a se zbraněmi.
4. Ježíš, který věděl všechno, co na něj mělo přijít, tedy vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?"
5. Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Ježíš jim řekl: "Já jsem to." A stál tam s nimi i Jidáš, jeho zrádce.
6. A jak jim řekl: "Já jsem," ustoupili nazpět a padli na zem.
7. Zeptal se jich tedy znovu: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského."
8. Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že to jsem já. Jestliže tedy hledáte mě, nechte tyto, ať odejdou."
9. (Aby se naplnilo slovo, které řekl: "Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.")
10. Tehdy Šimon Petr, který měl meč, ho vytasil, zasáhl služebníka nejvyššího kněze a usekl mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus.
11. Ježíš tedy řekl Petrovi: "Schovej svůj meč do pochvy. Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?"
12. A tak oddíl s velitelem a s židovskými služebníky zajali Ježíše a svázali ho.
13. A přivedli ho nejdříve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku nejvyšším knězem.
14. (A Kaifáš byl ten, který Židům poradil, že je užitečné, aby jeden člověk zemřel za lid.)
15. Petr a ještě jiný učedník ale šli za Ježíšem. Ten učedník byl známý nejvyššího kněze, a tak vešel s Ježíšem do veleknězova dvora.
16. Ale Petr stál venku u dveří. Ten druhý učedník, který byl známý nejvyššího kněze, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř.
17. Ta služebná u brány však Petrovi řekla: "Nejsi snad i ty z učedníků toho člověka?" On řekl: "Nejsem."
18. A protože bylo chladno, stáli tam otroci a služebníci, kteří rozdělali oheň, a ohřívali se. A Petr tam byl s nimi; stál a ohříval se.
19. Nejvyšší kněz se tedy Ježíše zeptal na jeho učedníky a na jeho učení.
20. Ježíš mu odpověděl. "Já jsem mluvil ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámu, kde se Židé vždycky scházejí, a nic jsem nemluvil tajně.
21. Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem k nim mluvil. Hle, ti vědí, co jsem říkal."
22. A když to řekl, jeden ze služebníků, který tam stál, udeřil Ježíše holí se slovy: "Takhle odpovídáš nejvyššímu knězi?"
23. Ježíš mu odpověděl: "Jestliže jsem mluvil zle, vydej svědectví o zlém, jestliže však dobře, proč mě biješ?"
24. Annáš ho tedy poslal svázaného k nejvyššímu knězi Kaifášovi.
25. Ale Šimon Petr stál a ohříval se. Řekli mu tedy: "Nejsi snad i ty z jeho učedníků? On ho však zapřel a řekl: "Nejsem."
26. Jeden ze služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterému Petr usekl ucho, řekl: "Copak jsem tě s ním neviděl v té zahradě?"
27. Petr ho tedy znovu zapřel. A vtom zakokrhal kohout.
28. A tak Ježíše vedli od Kaifáše do vladařova paláce; a bylo jitro. Sami však do paláce nevešli, aby se neposkvrnili, aby totiž mohli jíst beránka.
29. Pilát k nim tedy vyšel a řekl: "Jaké obvinění vznášíte proti tomuto člověku?"
30. Odpověděli mu: "Kdyby to nebyl zločinec, nevydali bychom ti ho."
31. Pilát jim tedy řekl: "Vezměte si ho vy a suďte ho podle svého zákona." Židé mu tedy řekli: "My nemáme dovoleno nikoho zabít."
32. (Aby se naplnilo Ježíšovo slovo, které řekl, když naznačoval, jakou smrtí má zemřít.)
33. Pilát tedy znovu vešel do paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi ten židovský král?"
34. Ježíš mu odpověděl: "Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?"
35. Pilát odpověděl: "Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi udělal?"
36. Ježíš odpověděl: "Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Teď ale mé království není odsud."
37. Pilát mu tedy řekl: "Takže jsi král?" Ježíš odpověděl: "Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
38. Pilát mu řekl: "Co je pravda?" A když to řekl, vyšel znovu k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám.
39. Je u vás zvykem, abych vám na Velikou noc propustil jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil toho židovského krále?"
40. A všichni znovu vykřikli: "Ne jeho, ale Barabáše!" A ten Barabáš byl zločinec.

 

19. kapitola

1. Tehdy Pilát vzal Ježíše a nechal ho zbičovat.
2. Vojáci upletli korunu z trní a nasadili mu ji na hlavu. Potom mu oblékli purpurový plášť
3. a říkali: "Buď zdráv, židovský králi!" A tloukli ho holemi.
4. Pilát tedy znovu vyšel ven a řekl jim: "Hle, vyvedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenacházím žádnou vinu."
5. Ježíš tedy vyšel ven. Měl na sobě trnovou korunu a purpurový plášť. Pilát jim řekl: "Hleďte, člověk!"
6. A jakmile ho velekněží a jejich služebníci uviděli, vykřikli: "Ukřižuj ho, ukřižuj!" Pilát jim řekl: "Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm žádnou vinu nenalézám."
7. Židé mu odpověděli: "My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože se dělal Božím Synem."
8. A když Pilát uslyšel ta slova, bál se ještě více.
9. Vešel tedy znovu do paláce a řekl Ježíši: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal odpověď.
10. Pilát mu tedy řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš snad, že mám moc tě ukřižovat a mám moc tě propustit?"
11. Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti to nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích."
12. Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři!"
13. Když tedy Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a posadil se na soudné stolici, na místě zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha
14. (a byl den připravování před Velikou nocí, okolo šesté hodiny) a řekl Židům: "Hle, váš král."
15. Oni však vykřikli: "Pryč s ním, pryč! Ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Mám ukřižovat vašeho krále?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře!"
16. A tak jim ho vydal k ukřižování. Vzali tedy Ježíše a odvedli ho.
17. Nesl svůj kříž a vyšel na místo jménem Lebka, hebrejsky nazývané Golgota.
18. Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed.
19. Pilát však také napsal nápis a dal ho na kříž. Bylo tam napsáno: "JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL."
20. A ten nápis četli mnozí z Židů, neboť to místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky.
21. Židovští velekněží tedy řekli Pilátovi: "Nepiš 'Židovský král', ale 'on řekl: Jsem židovský král.'"
22. Pilát odpověděl: "Napsal jsem, co jsem napsal."
23. Když potom vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a udělali z nich čtyři díly, každému vojákovi díl. Vzali mu i košili a ta košile byla nesešívaná, odshora utkaná vcelku.
24. Řekli si tedy mezi sebou: "Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude," aby se naplnilo Písmo, které říká: "Rozdělili si mé šaty mezi sebou a o mé roucho házeli los." A tak to ti vojáci udělali.
25. U Ježíšova kříže však stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna.
26. Když tedy Ježíš spatřil matku a učedníka, kterého miloval, jak tam stojí, řekl své matce: "Ženo, hle, tvůj syn."
27. Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka." A od té chvíle ji ten učedník přijal k sobě.
28. Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: "Žízním."
29. A stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, dali ji na větev yzopu a podali k jeho ústům.
30. A když Ježíš okusil ten ocet, řekl: "Je dokonáno!" Sklonil hlavu a odevzdal ducha Otci.
31. A protože byl den připravování, požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány nohy a byli sňati, aby těla nezůstala na kříži do soboty (tu sobotu byl totiž velký den).
32. A tak přišli vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, který byl ukřižován s ním.
33. Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy,
34. ale jeden z vojáků probodl jeho bok kopím a hned vyšla krev a voda.
35. A ten, který to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili.
36. Neboť toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: "Jeho kost nebude zlomena."
37. A opět jiné Písmo říká: "Pohlédnou na toho, kterého probodli."
38. Potom tedy Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu před Židy) poprosil Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo.
39. A přišel i Nikodém (který předtím přišel k Ježíši v noci) a nesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber.
40. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho do pláten s těmi vonnými věcmi, jak je u Židů zvykem pochovávat.
41. A na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován.
42. Tam tedy Ježíše pochovali kvůli židovskému dni připravování, protože ten hrob byl blízko.

 

20. kapitola

1. Prvního dne týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu.
2. Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: "Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili!"
3. Petr tedy vyšel, i ten druhý učedník a šli k hrobu.
4. A běželi oba spolu, ale ten druhý učedník Petra předběhl a přišel k hrobu první.
5. A když se naklonil dovnitř, spatřil ležící plátna, ale nevešel tam.
6. Tehdy přišel Šimon Petr, který šel za ním, vešel do hrobu a spatřil položená plátna
7. a roušku, která byla na jeho hlavě, položenou ne s plátny, ale zvlášť svinutou na jednom místě.
8. Potom tedy vešel i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, a uviděl a uvěřil.
9. (Ještě totiž nepochopili Písmo, že Kristus musí vstát z mrtvých.)
10. A tak ti učedníci zase odešli k sobě domů.
11. Ale Marie stála venku u hrobu a plakala. A jak plakala, naklonila se do hrobu
12. a uviděla dva sedící anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou, tam, kde leželo Ježíšovo tělo.
13. Ti jí řekli: "Ženo, proč pláčeš?" Řekla jim: "Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili."
14. A když to řekla, obrátila se zpátky a spatřila Ježíše, jak tam stojí, ale nevěděla, že je to Ježíš.
15. Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?" Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: "Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu."
16. Ježíš jí řekl: "Marie!" Ona se obrátila a řekla mu: "Rabboni!" (což znamená Učiteli).
17. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Ale jdi k mým bratrům a řekni jim: 'Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.'"
18. Marie Magdaléna pak přišla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a že jí řekl tyto věci.
19. A když byl večer téhož dne, toho prvního dne týdne, a tam, kde se učedníci shromáždili, byly zavřené dveře kvůli strachu před Židy, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: "Pokoj vám."
20. A když to řekl, ukázal jim své ruce i bok. A když učedníci uviděli Pána, zaradovali se.
21. Ježíš jim tedy znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mě poslal Otec, i já posílám vás."
22. A když to pověděl, dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha Svatého.
23. Komukoli odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny; komukoli je zadržíte, těm jsou zadrženy."
24. Tomáš zvaný Didymus, jeden z dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
25. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána!" ale on jim řekl: "Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nestrčím svůj prst na místo hřebů a dokud nevložím svou ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím."
26. A po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel (a dveře byly zavřené) a postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám."
27. Potom řekl Tomášovi: "Dej svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."
28. A Tomáš odpověděl slovy: "Můj Pán a můj Bůh!"
29. Ježíš mu řekl: "Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili."
30. Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které nejsou zapsány v této knize.
31. Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu.

 

21. kapitola

1. Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského moře. A ukázal se takto:
2. Šimon Petr, Tomáš zvaný Didymus, Natanael, který byl z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva z jeho učedníků byli spolu.
3. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Řekli mu: "My s tebou půjdeme také." Šli tedy a hned nastoupili na loď. A té noci nic nechytili.
4. Když pak nastalo jitro, Ježíš stál na břehu. Učedníci ale nevěděli, že je to Ježíš.
5. Ježíš jim tedy řekl: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
6. On jim však řekl: "Hoďte síť napravo od lodi a najdete." Hodili tedy a už ji nemohli vytáhnout pro množství ryb.
7. Ten učedník, kterého Ježíš miloval, tedy řekl Petrovi: "To je Pán!" A když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přepásal se pláštěm (protože byl svlečený) a vrhl se do moře.
8. Ostatní učedníci pak připluli na lodi (neboť byli nedaleko od země, jen asi dvě stě loket) a táhli tu síť s rybami.
9. A když vystoupili na zem, viděli rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb.
10. Ježíš jim řekl: "Přineste něco ryb, které jste teď chytili."
11. Šimon Petr tedy vystoupil na loď a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb: bylo jich sto padesát tři. A i když jich bylo tak mnoho, síť se neroztrhla.
12. Ježíš jim řekl: "Pojďte, posnídejte." Nikdo z učedníků se ho však neodvažoval zeptat: "Kdo jsi?" protože věděli, že je to Pán.
13. Ježíš tedy přistoupil, vzal ten chléb a dával jim a podobně i rybu.
14. To se Ježíš už potřetí ukázal svým učedníkům poté, co vstal z mrtvých.
15. A když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone Jonášův, miluješ mě více než tito?" On mu řekl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Krm mé beránky."
16. Zeptal se ho znovu, podruhé: "Šimone Jonášův, miluješ mě?" Řekl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé ovce."
17. Zeptal se ho potřetí: "Šimone Jonášův, máš mě rád?" Tehdy se Petr zarmoutil, protože se ho potřetí zeptal: "Máš mě rád?" a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Krm mé ovce.
18. Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, opásával ses a chodíval jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš své ruce a opáše tě jiný a povede tě, kam nechceš."
19. To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A když to pověděl, řekl mu: "Následuj mě."
20. Petr se obrátil, uviděl toho učedníka, kterého Ježíš miloval, jak jde za ním (a to byl ten, který při večeři spočinul na jeho prsou a řekl: "Pane, kdo je ten, který tě zrazuje?").
21. Když ho Petr uviděl, řekl Ježíši: "Pane, a co tento?"
22. Ježíš mu řekl. "Kdybych chtěl, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, co s tím máš ty? Ty mě následuj."
23. A tak se mezi bratry roznesla řeč, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: "Kdybych chtěl, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, co s tím máš ty?"
24. To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je; a víme, že jeho svědectví je pravdivé.
25. Je ovšem i mnoho jiných věcí, které Ježíš udělal, které kdyby měly být vypsány každá zvlášť, mám za to, že by ani celý svět nemohl pojmout ty knihy, které by byly napsány. Amen.