1. kapitola

1. Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení rozptýlených v diaspoře.
2. Považujte to jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek,
3. víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.
4. Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek.
5. Jestliže se pak někomu z vás nedostává moudrosti, ať ji žádá od Boha, který štědře dává všem a nic nevyčítá, a bude mu dána.
6. Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem.
7. Ať se takový člověk nedomnívá, že od Pána něco dostane;
8. takový muž má rozdvojenou mysl a je nestálý na všech svých cestách.
9. Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení
10. a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy.
11. Když vyjde slunce, svým žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při všem svém počínání.
12. Blaze muži, který snáší zkoušku, neboť až bude vyzkoušen, dostane korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
13. Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám také nikoho nepokouší.
14. Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí.
15. Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.
16. Nemylte se, moji milovaní bratři!
17. Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není žádná proměna a ani stín posunu.
18. On nás zplodil slovem pravdy, neboť se tak rozhodl, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
19. Proto, moji milovaní bratři, ať je každý člověk pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
20. neboť lidský hněv Boží spravedlnost nepůsobí.
21. Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
22. Buďte však vykonavatelé slova a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe.
23. Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne jeho vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle;
24. podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl.
25. Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá.
26. Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství je marné.
27. Čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa.

2. kapitola

1. Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí.
2. Kdyby totiž do vašeho shromáždění přišel muž se zlatým prstenem a v nádherném šatu a přišel by také chudák ve špinavých šatech
3. a vy byste věnovali pozornost tomu, který má nádherné šaty, a řekli byste mu: "Ty se posaď pohodlně sem," ale tomu chudákovi byste řekli: "Ty se postav tamhle, nebo si sedni sem pod moji podnož,"
4. neučinili jste pak mezi sebou rozdíl a nestali se z vás soudci se zlými úmysly?
5. Slyšte, moji milovaní bratři: Nevyvolil Bůh chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, které zaslíbil těm, kdo ho milují?
6. Vy jste však toho chudáka zneuctili. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni k soudům?
7. Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, které bylo nad vámi vyhlášeno?
8. Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: "Budeš milovat svého bližního jako sám sebe," činíte dobře.
9. Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky.
10. Kdokoliv by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě klopýtl, bude vinen všemi.
11. Vždyť ten, který řekl: "Nezcizoložíš," řekl také: "Nezabiješ." Jestliže tedy necizoložíš, ale zabíjíš, stal ses přestupníkem Zákona.
12. Takto tedy mluvte a takto jednejte - jako ti, kdo mají být souzeni podle zákona svobody.
13. Neboť na toho, kdo neprokazuje milosrdenství, přijde nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.
14. Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
15. Kdyby bratr nebo sestra byli nazí a postrádali by denní pokrm
16. a někdo z vás by jim řekl: "Jděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte!" ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co je to platné?
17. Tak také víra, nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.
18. Někdo ale řekne: "Ty máš víru a já mám skutky." Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.
19. Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. I démoni tomu věří - a třesou se!
20. Chceš však poznat, ó marný člověče, že víra bez skutků je mrtvá?
21. Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl na oltář svého syna Izáka?
22. Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že díky těm skutkům došla víra k dokonalosti?
23. Tak se naplnilo Písmo, které říká: "Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost" a byl nazván Božím přítelem.
24. Vidíte tedy, že člověk je ospravedlňován ze skutků a ne jen z víry.
25. Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rahab, když přijala ty posly a propustila je jinou cestou?
26. Jako je tedy tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

3. kapitola

1. Nebuďte mnozí učiteli, bratři moji; víte, že budeme mít přísnější soud.
2. Všichni přece v mnoha věcech selháváme. Jestliže někdo neselhává ve slově, je to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě také celé tělo.
3. Hle, koním dáváme do huby udidlo, aby nás poslouchali, a řídíme celé jejich tělo.
4. Hle, i lodi, ačkoli jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny nepatrným kormidlem, kamkoli se kormidelníkovi zachce.
5. A tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velikými věcmi. Hle, jak maličký oheň zapálí veliký les!
6. I jazyk je oheň, svět nepravosti. Jazyk má mezi našimi údy takové postavení, že znečišťuje celé tělo a zapaluje běh naší přirozenosti, neboť je rozpalován peklem.
7. Každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen lidským rodem,
8. ale jazyk, to nezvládnutelné zlo plné smrtelného jedu, žádný člověk zkrotit nemůže.
9. Jím dobrořečíme Bohu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.
10. Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!
11. Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?
12. Může snad, bratři moji, fíkovník nést olivy nebo vinná réva fíky? Tak také žádný pramen nevydává slanou i sladkou vodu.
13. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať své skutky prokáže dobrým životem v moudré krotkosti.
14. Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
15. To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, tělesná a ďábelská.
16. Kde je totiž závist a svárlivost, tam je také nepokoj a veškerá špatnost.
17. Ale ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.
18. Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsívá těm, kdo působí pokoj.

4. kapitola

1. Odkud pocházejí války a boje mezi vámi? Není to snad právě z vašich rozkoší, jež svádějí boj ve vašich údech?
2. Dychtíte, avšak nemáte, vraždíte a závidíte, avšak nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte.
3. Prosíte, avšak nedostáváte, protože prosíte zle, abyste mohli utrácet na své rozkoše.
4. Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli si tedy umíní být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.
5. Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Duch, jenž se v nás usídlil, dychtí až k žárlivosti.
6. Milost, kterou dává, je však ještě větší. Proto říká: "Bůh se staví proti pyšným, pokorným však dává milost."
7. Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás,
8. přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte rozdvojenou mysl.
9. Dejte se do bědování, truchlete a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.
10. Pokořte se před Pánovou tváří a povýší vás.
11. Nepomlouvejte jedni druhé, bratři. Kdo pomlouvá nebo soudí svého bratra, pomlouvá a soudí Zákon. Jestliže ovšem soudíš Zákon, nejsi již vykonavatel Zákona, ale jeho soudce.
12. Je jen jeden Zákonodárce. Ten může zachránit i zahubit. Kdo jsi ty, že soudíš druhého?
13. A nyní vy, kdo říkáte: "Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města; strávíme tam jeden rok, budeme obchodovat a vyděláme" -
14. vy přece nevíte, co bude zítra! Vždyť jaký je váš život? Je to pára, která se na chvilku ukáže a potom mizí.
15. Místo toho máte říci: "Bude-li Pán chtít a budeme živí, uděláme to nebo ono."
16. Vy se však chlubíte ve své pýše. Všechno takové chlubení je zlé.
17. Kdo tedy umí činit dobře, avšak nečiní, má hřích.

5. kapitola

1. A nyní vy, boháči - plačte a kvílejte nad bídami, jež na vás přicházejí.
2. Vaše bohatství shnilo a vaše roucha rozežrali moli.
3. Vaše zlato a stříbro zrezivělo a jejich rez bude na svědectví proti vám a bude stravovat vaše těla jako oheň. Nahromadili jste poklad pro poslední dny!
4. Hle, mzda, kterou jste odepřeli dělníkům, kteří sklízeli vaše pole, křičí a volání ženců došlo sluchu Pána zástupů.
5. Žili jste na zemi v rozkoši a požitcích; vykrmili jste svá srdce jako ke dni porážky.
6. Odsoudili jste a zavraždili spravedlivého; neodpíral vám.
7. Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává drahou úrodu země, trpělivě na ni čeká, dokud nepřijme raný i pozdní déšť.
8. I vy tedy buďte trpěliví; posilněte svá srdce, neboť se přiblížil Pánův příchod.
9. Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!
10. Za příklad odolnosti a trpělivosti si, moji bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu.
11. Hle, blahoslavíme ty, kdo vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste výsledek připravený od Pána, protože Pán je velmi milosrdný a soucitný.
12. Především však, bratři moji, nepřísahejte - ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou - ale ať vaše "Ano" znamená ano a "Ne" ne, abyste nepropadli soudu.
13. Snáší někdo z vás útrapy? Ať se modlí. Je někdo dobré mysli? Ať zpívá chvály.
14. Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu.
15. Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.
16. Vyznávejte jedni druhým svá provinění a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho.
17. Eliáš byl člověk stejné přirozenosti jako my a horlivě se modlil, aby nepršelo, a na zemi nezapršelo po tři roky a šest měsíců.
18. Potom se modlil znovu a nebe vydalo déšť a země vydala svou úrodu.
19. Bratři, kdyby někdo z vás zbloudil od pravdy a někdo ho obrátil zpět,
20. ať ví, že ten, kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání duši před smrtí a přikryje množství hříchů.