Jak začít s meditací

Život je vlastně postupné zvyšování vibrací částí osobnosti, tím rostou jejich schopnosti, rychlost, kvalita vnímání, rozhodování a jednání. To je nutná součást Sebepoznání, účelu, pro který jsme byli stvořeni. Prošli jsme říší minerálů, zvířecí a čekají nás sféry polobohů, bohů, božstev a Boha. Tyto hierarchické struktury jsou naznačeny i v bibli, kde se píše, že Kristus po Svém vzkříšení překročil Mocnosti a Moci. Proces Sebepoznání není tedy selanka ani okamžité osvícení. Po stránce psychické jsou emoce nahrazovány vyšším stupněm, tj.myšlením a čím dál více božskou intuicí.

Není tak těžké spustit mystický proces jaký měli křesťanští mystikové, jen mít trvalou vůli a převahu dobra. Sv.Tereza ho měla 18 let a nedá se příliš urychlit. Je potřeba se vyhnout askezi, vyznat se v lidském, postupně i v božském světě.Chtít ho ukončit by byla urážka Boha.

Můžeme zkusit božské oslovovat otázkami a zkoušíme přijímat odpovědi. Jsou zprvu slabé, snadno se zapomínají, je třeba je zapisovat. Praxe i zde má svůj hluboký význam, naučíme se postupně s božským Učitelem celkem plynně komunikovat. Za dva až čtyři roky se nám ozve i Kristus a Duch Svatý.

Pomocí meditací se dá vývoj ještě více urychlit. Prostě dostaneme transformační energii přímo a daleko silněji, než prožíváním událostí života. Meditaci je nejlépe udělat jako bohoslužbu. Pokud začínáme, připravíme si obřad Večeře Páně. Patří do něj i vypití decilitru kvalitního červeného silného vína.

Nebudeme si vymýšlet, že pijeme skutečnou krev Krista, je to pouze symbol, ale ten má stejný účinek jako realita sama. Přijmout podstatu božského do sebe, a o to jde. Jeho přivolání napomůže i duchovní hudba, např.gregoriánské chorály a doprovodem, jako v kostele. Posloucháme je pořádně nahlas. Zavřeme oči a necháme si vytvořit představu chrámu a zčásti se přeneseme do něj. Pomohou nám i pohyby rukou, kterými jakoby dirigujeme zpěv mnichů a mnišek. Není správné vůlí zastavovat myšlenky, při soustředěném poslechu jsou prostě zbytečné.

Po chvíli se naše vědomí začne měnit, rozšiřovat. Prožitek hudby se proto někdy až neuvěřitelně zdokonalí. Začnou k nám přicházet závany myšlenek a pocitů, které jsou velmi hluboké a je jasné, že nejsou od našeho myšlení. Začne se měnit i pocit, je v něm božská extáze. To je důkazem, že nás přijalo.

Pozor, je potřeba dodržet tento postup a nedělat nic nečistého. Brát ho naprosto vážně, tady končí jakákoliv legrace. Nemá tu žádné místo. Dostáváme se totiž do nefyzických rovin a i zde mají chyby své následky. Při správném postoji nic nehrozí, božské si ohlídá toho, kdo k Němu přistupuje opravdově.

Je nutné počítat i s tím, že meditace energii nepřidává, ale spotřebuje. I po tříhodinové opeře jsme unaveni. Důležitější je však to, že nás božské vezme do osobní výchovy. Řekne nám např., že na nás utkvělo Oko Boha. Změní se nám osud a teprve od této chvíle jsme v duchovním procesu. Je dosti intenzivní, obsahuje i bolestivé očistné procesy Temné noci duše, jak o něm psali křesťanští mystikové, např. sv.Jan z Kříže.

Mystika je zkrátka dost těžké a dlouhodobé učení se u Učitele – Boha, kde Poznáním přijdeme o většinu původních názorů. Kdo o to stojí? Proto je tak vzácná.