Jak to bylo při poslední době ledové?

Před 24 tisíci až 14 500 lety panovaly v Evropě tak brutální přírodní podmínky, že lidské osídlení se udrželo jen v útočištích na jihu dnešního Španělska, Francie i Itálie a v částech Balkánu. „Zbytek Evropy byl liduprázdný,“ řekl Cosimo Posth z německého Institutu Maxe Plancka pro lidské dějiny.

Led totiž tou dobou pokryl zřejmě naprostou většinu kontinentu a sahal až na jih od Alp, soudí němečtí genetici, kteří podle své studie v časopise Current Biology právě do tohoto časového údobí zasazují proměnu obyvatelstva Evropy.

Posthův tým opírá své závěry o genetickou analýzu ostatků 35 dávných lovců a sběračů z Česka, Německa, Francie a dalších zemí Evropy. Zkoumané kosti patřily lidem, kteří žili v období 33 tisíc až pět tisíc let př. n. l., v části z nich odhalili soubor genů označovaných jako haplotyp M. Ten se dnes mezi Evropany nevyskytuje, zato je výrazně zastoupen v populaci asijské.

Podle Postha stojí za dnešním rozdílem mezi populacemi obou kontinentů právě doba ledová. Dříve se totiž tato genetická zvláštnost vyskytovala i v Evropě a připomínala fakt, že nejstarší Evropané zřejmě dorazili do Evropy přes Asii.

„Haplotyp M mají ale jen lovci a sběrači, kteří žili před více než 14 500 lety. U mladších jsme jej nedokázali najít – stejně jako jej nenacházíme u dnešních Evropanů,“ řekl Posth webu rakouské stanice ORF.

Závěr? Během doby ledové se podle Postha kontinent fakticky vylidnil. Genetici soudí, že dopady doby ledové populaci tehdejších Evropanů zlikvidovaly.

Odhadují její úbytek od 60 do 90 procent. Fungoval přitom „efekt úzkého hrdla láhve“ – s poklesem počtu lidí se genetická různorodost dramaticky zmenšila a lidé s haplotypem M zmizeli. Není ovšem jasné, zda tehdejší obyvatelstvo Evropy vymřelo úplně a bylo na „vyklizeném kontinentu“ nahrazeno nějakou novou populací bez haplotypu M, nebo zda se udržela právě jen ta část Evropanů, která o tuto část své genetické výbavy z nějakého důvodu přišla.

Ústup doby ledové dal však lidem s haplotypem M novou šanci. Není náhoda, že ve stejné době, kdy Evropu ovládla nová populace s ochuzeným genofondem, šíří se přes Beringovu úžinu lidé s haplotypem M do obou Amerik. Tam – a také v Austrálii, osídlené už před 50 tisíci lety – jej měli všichni příslušníci původního obyvatelstva, jak lze dodnes zjistit.