Jak stará je sfinga?

Sfinga s velkým S, míněno velká Sfinga v Gíze. Její hlava nese nejspíše portrét faraona Rachefa; přesto jsou náznaky, že podle stop po deštích by mohla být mnohem starší. Myslím, že by mohla být stará dokonce statisíce let.

Mohlo to být takhle:

Sfinga se nalézá v místě, kde zhruba začínala nilská delta, na hranici údolí. V tomhle místě se později dělil Dolní a Horní Egypt. Původně to mohlo být opravdu jen přírodní skalisko, které připomínalo hlavu lva. V době, kdy se lidé začínali zabývat kulty a šamanismem, pod Sfingou byla džungle a nad ní step, po které se proháněli lvi. Pro tehdejší obyvatele nebyl lev král zvířat, ale ztělesnění smrti - je lvi lovili. Navíc, podle velikosti současné hlavy v poměru k tělu lze soudit, že skála nepřipomínala lva, ale lvici; ke lvu, když je najedený, se lze celkem bezpečně přiblížit (pokud se necítí ohrožen), ke lvicím ne. S nulovou úrovní znalostí tehdejších lovců musela skála připomínat ztělesněnou hrůzu.

Na dalším stupni vývoje, při vzniku kultů a božstev, mohla vzniknout skupina "kněží", kteří uctívali kult tohoto záporného boha zkrátka proto, že byl blízko a chtěli s ním být zadobře. Proto mu možná začali nosit obětiny a vznikl kult tohoto boha.

A dalším krokem jistě časem bylo, že si tato skupina šamanů či kněží dodala odvahy, sehnala nebo spletla provaz nebo vyrobila z větví pomůcku na lezení, a někdo z nich se odhodlal a šel přitesat tvary přírodní skály. Zprvu zřejmě jen vysekali či zvýraznili oči, to mohlo trvat jen několik hodin. Možná bychom měli datovat vznik Sfingy až do této doby - mohlo se tak stát například osm nebo deset tisíc let před naším letopočtem, v každém případě minimálně staletí před tím, než v údolí Nilu zanikla džungle a lidé se začínali usazovat jako zemědělci.

I kdyby zůstalo jen u této primitivní techniky a někdo vždy jednou dvakrát týdně došel trochu přitesat tvar hlavy, po staletích musela být podoba již naprosto dokonalá a symetrická. A přitom éra neolitického zemědělství (před vznikem říší) trvala přes tisíc let. Možná pak došlo k tomu, že "správce ztělesnění boha" napadlo, že z přilehlé skály vytvoří náznak lvího těla. Třeba je stačili i vytesat úplně. Po dalších stovkách let.

Pak vyschla Sahara úplně. Lvi se stáhli na jih nebo vymřeli, nebo byli vybiti, pokud chtěli zůstat v údolí. Vznikly dvě říše, socha byla na vhodném místě, aby je oddělovala. Pak se jí jeden z vůdců přestal bát a vpadl do Dolního Egypta. Lví bůh (zdůrazňuji, ztělesnění hrůzy) ztratil smysl. Nový Egypt měl nové symboly a nové bohy. Sfingu zanesl písek, viditelná byla opět jen lví hlava. I její rysy se bez údržby začaly ztrácet.

Po mnoha tisících let si místo pro svou hrobku vybral faraon Chufu. Hrozivá socha ovšem toto místo znehodnocovala; nechal ji tedy přeteset na svou podobu; možná ne příliš reálnou, protože dělníci měli s odstraněním takového množství kamene v takových podmínkách dost práce. Tělo přetesat nešlo, proti lidskému je neproporcionální. Proto je ponechali. Vznikl nesmysl, ne proto, že zvíře mělo lidské tělo - podobné spojení bylo obvyklé, i když spíše obráceně, člověk se zvířecí hlavou (protože toho mohl snadno zastoupit kněz s maskou). V té době v Egyptě lev nebo lví tělo v mytologii nemělo žádný smysl. Ale myšlenka se ujala a později vznikaly celé aleje sfing. (možná ale Chufu přítomnost monumentu nějak skousl, a nechal jej přetesat až Rachef; možná nebylo přetesání dokončeno za Chufua a v důsledku byla podoba změněna na Rachefa; v každém případě si nemůžeme být jisti, jak přesně ve skutečnosti faraoni vypadali, a čí je to tedy podoba).

O této úpravě se úmyslně nedochoval žádný záznam - nelze připustit, aby faraon byl původně démonem hrůzy. Také se přesto, že i faraon byl bůh, jednalo o svatokrádež. Kněží (v Egyptě synonymum pro státní úředníky a vzdělanou elitu) pečlivě zničili všechny důkazy. Zůstaly právě jen ty stopy deště na zádech Sfingy - tehdy asi ani nevěděli, že nějak vznikly a něco dokazují.