Jak pracovat s hněvem

Gjathul rinpočhe

 

Těžko bychom na světě našli někoho, kdo touží po strachu, utrpení či bídě. Všechny tyto problémy jsou však neustále přítomné nezávisle na tom, jak silně se je snažíme překonat. Zdá se, že problémy, které máme v dnešním světě, jsou mnohem rozsáhlejší, než s jakými se lidé potýkali v dávných dobách. Žijeme pod stále větším tlakem, je větší pravděpodobnost, že propadneme různým psychickým návykům a tak dále. Lidé mají v mysli více problémů. Například nadměrné množství reklam vytváří podmínky, které napomáhají vzniku chtění - objevují se stále nové věci a to stačí k tomu, že je chceme vlastnit.

Každý touží po blahobytu a chce se osvobodit od utrpení, ale prožívá pravý opak. Neustále trpíme a nedokážeme vyřešit své nesnáze z toho důvodu, že příčiny utrpení nespočívají ve vnějších věcech, ale v naší mysli. Skutečné utrpení způsobené nedostatkem nemá nic společného s materiálními věcmi, jakými jsou například peníze. Utrpení je v naší mysli. Například někdo má mnoho peněz, ale i přesto je stále nešťastný a nespokojený, protože myslí pouze na to, že potřebuje stále více a více. Bohatý člověk nemusí prožívat utrpení spojené s nedostatkem, ale může trpět vnitřně.

CVIČENÍ MYSLI A TŘI JEDY

Když si uvědomíme, že nedostatek se objevuje uvnitř, získáváme možnost zabývat se různými metodami práce s myslí. Díky nim se můžeme osvobodit od problémů a zároveň lépe žít v práci i v soukromí. Chceme-li toho dosáhnout, musíme pracovat s myslí. Abychom pochopili, co je opravdovým problémem a naučili se od něho osvobodit, je třeba nejprve znát pozadí celého problému a jeho opravdovou příčinu. Když tuto příčinu známe, tehdy již můžeme nalézt lék na daný problém, stejně jako lékař, který musí nejprve rozpoznat, na jakou nemoc pacient trpí, a pak se rozhodne, jaký lék použít.

V dnešním světě existuje mnoho problémů, které jsou následkem "tří jedů". Jedy nevědomosti a nepochopení, hněvu a touhy. Nazývají se "jedy", protože jsou počátkem všech problémů. Hněv je příčinou mnoha problémů v každodenním životě. Je počátkem pocitu nepohodlí, způsobuje, že jsme málo výkonní v práci a je příčinou nedostatku vytrvalosti při praxi dharmy. Trénink mysli může pomoci v tom, že si poradíme s hněvem a uvolníme se od problémů, jejichž příčinou je hněv. Hněv vzniká z nadbytečného úsilí o vlastní prospěch a připoutávání se k sobě samému. Když jsme příliš silně připoutaní k sobě samotným, ignorujeme ostatní a nesnažíme se je chápat. Snažíme-li se příliš usilovně dosáhnout výhod pro sebe, jiní lidé často reagují negativně, což způsobuje utrpení, nepříjemné pocity a hněv. Příliš velké připoutání k sobě samému a nedostatek úcty k pocitům jiných lidí je příčinou nespokojenosti. Pokud je někdo nespokojený s tím co má, je kvůli tomu nešťastný. Když příliš usilujeme o dosažení nějakého cíle, protože jsme k němu silně připoutaní a chceme dosáhnout určitého sebeuspokojení, nevyhnutelně přitom ubližujeme jiným lidem. Zejména v případě, kdy po tom toužíme tak silně, že si neděláme starosti, pokud jiní trpí kvůli nám. Pokud jsme tedy netrpěliví, toužíme po něčem a snažíme se to získat, vytváříme utrpení a frustraci. V mnoha případech je k dosažení nějakých výsledků třeba určitý čas. Pokud jsme netrpěliví a nedokážeme čekat, nedosahujeme toho po čem toužíme a to také vede k utrpení a frustraci. To jsou příklady toho, jak se projevuje hněv.

OVLÁDNUTÍ PŘÍČIN HNĚVU

Rozlišujeme dvě hlavní příčiny utrpení - připoutání k sobě samému a frustraci plynoucí z touhy. Hněv má tedy dvě základní příčiny. První příčinou hněvu je ego, čili silné připoutání k sobě samému. Tam, kde je já, je také moje, moje věci, moje rodina, celý svět je svázaný se mnou. Dokonce i nepřítel je mým nepřítelem. Podstatou takového myšlení je, že celý svět začíná ode mne, od já. Pokud necítíme silné připoutání k sobě jako k já, nemáme ani příliš mnoho problémů s jinými lidmi. Když necítíme tuto silnou tendenci, všechny naše problémy i veškeré utrpení se stanou iluzorními. Pokud tedy víme, že vlastní problémy a utrpení jsou prostě jen iluzí, netrpíme tak silně. Druhou příčinou hněvu je frustrace vznikající z touhy. Když jsme uražení, cítíme, že je nám nepříjemně, prožíváme frustraci. Je-li naše práce málo efektivní, stáváme se frustrovanými. To jsou první stádia hněvu a tehdy je nejlepší začít pracovat s vlastní myslí. Pokud se již hněv objevil, je velice těžké uplatnit práci s myslí. Hlavním problémem je, že nedokážeme opanovat hněv, a proto nemáme chuť trénovat mysl, ale jen projevovat zlost. Kdybychom si v té chvíli přáli zabývat se tréninkem mysli, určitě bychom byli schopni si tento hněv podrobit, protože hněv ve skutečnosti neexistuje. Problém je v tom, že chceme hněvu dovolit se projevit. Proto je nejlepší příležitostí k práci s myslí ten okamžik, kdy frustrace teprve začala a hněv se neobjevil ještě uvnitř. Když jsou zneškodněny první projevy hněvu, zničili jsme prvotní příčinu - ego, tehdy se neobjeví žádné jiné problémy. Takového výsledku se lze dopracovat za dlouhou dobu, ale také se hned můžeme začít učit, jak pracovat s druhou příčinou hněvu - frustracemi. Jak ovládnout první příčinu hněvu, která je nadměrným připoutáním k sobě samému, a zároveň i druhou příčinu toho samého utrpení, pocit frustrace? Za prvé, je důležité a účinné přemýšlení o tom, co s sebou hněv přináší. Hněv způsobuje dva různé druhy následků - zjevné a skryté. Zjevné následky jsou ty, které můžeme vidět v našem běžném životě, zatímco skrytých si nemůžeme všimnout.

SKRYTÉ NÁSLEDKY HNĚVU

V praxi bódhisattvy se říká, že pokud projevujeme příliš výrazně svůj hněv, veškeré nahromaděné zásluhy se tím ničí. Jedná se o zásluhy hromaděné po tisíce eonů, takže je to velice nebezpečné. Můžeme velice těžce pracovat, nahromadit mnoho zásluh a promarnit je v hněvu během několika vteřin. Je třeba být v této oblasti velice ostražitý. Z druhé strany to znamená, že pokud praktikujeme trpělivost, nahromadíme tak najednou mnoho zásluh. Šantidéva, jeden z nejproslulejších učených bódhisattvů a velký mistr meditace, řekl, že nejlepší zásluhy se hromadí praktikováním trpělivosti, protože nejhorší karma se vytváří hněvem. Trpělivost a hněv jsou jako dva protilehlé póly. Pokud projevujeme hněv vůči bódhisattvovi, snadno tak zničíme veškeré dobré zásluhy nahromaděné za tisíce eonů, ale tyto zásluhy se nezničí, pokud se projevuje hněv jiným osobám. Problém je v tom, že nevíme, kdo je bódhisattva a kdo ne. Je možné, že někdo, kdo je učitel a dobrý praktikující, není bódhisattva a zároveň někdo jiný, kdo se nám jeví jako někdo obyčejný, kdo nemá ani ponětí o buddhismu, je bódhisattva. Je těžké říci, kdo je bódhisattva a kdo ne, v podstatě je nejlepší nehněvat se na nikoho a být vždy pozorný. Když si každého vážíme jako bódhisattvy, můžeme zastavit negativní karmu. To je první důležitá věc, kterou bychom měli mít na paměti. Druhým skrytým negativním následkem hněvu je prožitek světa pekel. Existují tři nižší světy, které odpovídají třem jedům, neboli hněvu, připoutání a nevědomosti. Hněv je spojený se světem pekel, připoutání se světem hladových duchů, zatímco nevědomost se světem zvířat. Když hodně meditujeme, ale nepraktikujeme trpělivost a jsme často rozhněvaní, dobereme se nějakých pozitivních výsledků za velice dlouhou dobu. Hněv nám brání dosáhnout cílů, které jsme si vytýčili.

VIDITELNÉ NÁSLEDKY HNĚVU

Podívejme se na viditelné následky hněvu. Když normálně dýcháme, projevuje se správný pocit nedostatku připoutání, ale když je přítomen hněv, cítíme se nespokojení a je nám nepříjemně po těle. Nedokážeme v klidu sedět, výraz naší tváře nám dává nepříjemný vzhled, jsme nepříjemní vůči okolí. Hněv oslabuje chuť k jídlu, jídlo nám tolik nechutná. Urputný hněv nám nedovoluje usnout, obzvláště pokud pociťujeme nenávist. Lidé cítící nenávist ve skutečnosti ubližují sami sobě. Například když se dva lidé perou a potom se rozejdou, rychleji zapomene na konflikt ten z nich, který na něj nemyslí. Druhá osoba trpí do té doby, dokud v sobě udržuje živý obraz oné hádky. Nejhorší věcí u hněvu je to, že deformuje mysl. Rozhodnutí přijatá v hněvu jsou obvykle chybná, protože se opírají o pocity a ne o znalosti. Průvodcem takových rozhodnutí jsou nepříjemné pocity, a proto je důležité nepřijímat je v takovém stavu. Hněv také ničí přátelství. Pokud jsme plní hněvu, snadno zraníme a urazíme nejbližší osoby. Když to pomine, vrací se nám to, a proto se při pociťování hněvu cítíme nešťastní. Jsme-li naštvaní v práci a snažíme se to navíc skrýt, klient to vycítí a my ztratíme práci. Hněv se nedá skrýt - ostatní lidé ho vždy vycítí a pak se nám vyhýbají. Když ztratíme pocit štěstí, ztratíme úspěch, což se následně stane příčinou budoucích nesnází a problémů, které budou stále více živit pocit hněvu. Utnutí hněvu lze dosáhnout přerušením prožívání rušivých emocí tím, že si řekneme: "ukonči ten prožitek".

METODY PRÁCE S HNĚVEM A FRUSTRACÍ

Jak můžeme vyřešit problémy spojené s hněvem? Nelze je vyřešit takovýmto myšlením: "Musím prostě praktikovat trpělivost," ani tím, že si řekneme: "Hněv je něco špatného, už bych se neměl hněvat." Takové přemýšlení nijak nepomáhá. Potřebujeme správné metody, takové, které nám pomohou správně reagovat, když se objeví frustrace. Musíte se naučit, jakým způsobem vlastně pracovat s myslí a s frustrací, když už se objeví, a přeměnit frustraci ve štěstí.

Otázka: Vztahuje se to také k frustraci, která je příčinou připoutání a touhy?

Gjathul rinpočhe: Frustrace vzniká z hněvu, ne z touhy. Frustrace je hněvem. Pravděpodobně je touhou v raných stádiích hněvu - tato jeho etapa se může pojit s touhou. Existují tři základní metody práce s frustrací, s jejichž pomocí si můžeme s problémy tohoto typu poradit. Praxe s analýzou, to znamená práce s myslí, s myšlenkami; praxe se schopnostmi je prací s vlastním vnímáním. Například hněv způsobený negativními slovy se objevuje dost často a je to velice praktický příklad. Když někdo říká slova, která nás zraňují - bez ohledu na to, zda je to člověk z rodiny, přítel či partner - nelíbí se nám to, následně jsme nespokojení a tehdy pociťujeme hněv. Musíme tento pocit podrobně analyzovat, protože i když si říkáme: "Neměl bych být naštvaný," hněv neustále zůstává. Je třeba analyzovat pocity a zkoušet nalézt jejich opravdovou podstatu. První otázka, kterou si musíme položit, zní: "Proč se hněvám, proč taková slova způsobují, že se naštvu?" Slovo samo o sobě není příčinou hněvu, nezraňuje tělo, ale zraňuje mysl - taková je odpověď. Ve skutečnosti žádná nepříjemná slova naší mysli neubližují. Představme si, že dokonce ani nevíme, co dané negativní slovo znamená. V takové situaci není žádný důvod pro výbuchy hněvu. Slovo samo o sobě v nás hněv nevyvolává. Vyvolává ho to, jaký význam tomu slovu my sami dáváme. Je to naše připoutání k negativnímu slovu, které se projeví a způsobí, že jsme náhle nešťastní. Když někdo použije slovo "hlupák" a my jsme ho nikdy předtím neslyšeli, nenaštve nás to. Je také možné ukázat, že slova sama o sobě nemají žádnou sílu, tu získávají teprve zprostředkovaně tím, jaký se slovům připisuje obrazný význam. Znamená to, že hněv se objeví ve spojení s našimi připoutáními a ne proto, co říkají jiní lidé či jaké vydávají zvuky. To je první cvičení mysli, zaměřené na frustraci či hněv způsobené hrubými slovy. Je to velice užitečný počin a funguje neustále. V takové situaci si můžeme pomyslet: "Dobrá, můžu použít praxi týkající se nepříjemných slov, ale co se děje, když mi někdo ubližuje fyzicky? To nemůžu ignorovat, je to příčina fyzické bolesti. I kdybych neznal žádné cizí jazyky, když mě někdo bije, prostě to bolí." Tehdy musíme jít o krok dál. Nejdříve cvičme s negativními slovy a potom si snáze poradíme s fyzickou bolestí. Zeptej se sám sebe: "Proč se nezlobím, když mě bolí hlava? Proč se nerozhněvám, když mě bolí břicho?" Místo toho abychom se hněvali, zkoušíme ulehčit své bolesti a zbavit se jí. Užíváme léky, odpočíváme a pečujeme o sebe, tak proč bychom se měli hněvat na osobu, která nás bije? Určitě odpovíš: "Protože ta osoba to dělá záměrně. Bolest hlavy nemá vlastní mysl." A teď se sebe zeptej: "Proč dělám poklony, dávám dary Buddhovi? Proč lidé uctívají stúpy? Ty symboly přece nemají mysl, nemohou v ničem pomoci. Jsou jako stůl, nemají mysl ani nečiní rozhodnutí. Ale kromě toho dostávám požehnání a užitek, dává mi to vnitřní klid a způsobuje to, že se mi daří v práci." Nejprve říkáme: "Nebudu si osvojovat výsledky, pokud nebudou mít žádný cíl." Co se týče bolesti hlavy, neztotožňujeme se s výsledkem, protože jsme se dozvěděli, že bolest hlavy nemá za cíl nás ranit. Když mluvíme o vzdávání cti sochám, náš způsob uvažování přestane být logický. Říkáme, že nás nezajímá, jestli mají sochy nějaké úmysly, zajímají nás jen výsledky, což jsou požehnání a výhody. Abychom se uvolnili od hněvu, nemusíme se zaměřovat na úmysly jiných. Třetí cvičení mysli spočívá ve vytvoření pozitivních záměrů ve vztahu k jiným. Když pro nás někdo dělá něco dobrého, měli bychom si to pamatovat a nalézt způsob, jak se takové osobě odvděčit.

Otázka: Nikdy si nemůžeme být jisti záměry druhých lidí, které jsou většinou zaměřené na dosažení vlastního štěstí.

G.r.: Uvědom si následující - když tě někdo udeří, naštveš se na tu osobu nebo na ten klacek, kterým jsi dostal ránu? Určitě to bude ten člověk, že? Ne klacek. Měl by sis zapamatovat, že ten člověk tě mlátí jen proto, že ho ovládá hněv. Hněv způsobuje, že je člověk náhle velmi prudký. V takové situaci je člověk jako klacek a hněv je jako osoba, která ten klacek ovládá. Tvá mysl by měla být tak neohraničená jako sklenička bez dna. Ať naléváš jak chceš, tvá mysl je stále otevřená.

KDY POUŽÍVAT CVIČENÍ MYSLI

Je velice důležité praktikovat ve vhodné době. Trénink mysli se zřídka používá, když jsme šťastní a nemáme žádné problémy nebo když jsme sami. Tehdy se příliš nerozvíjíme, každopádně velmi pozvolna. Vhodným momentem ke cvičení je chvíle, kdy prožíváme hněv, který vyvolalo něčí jednání. Tehdy je třeba použít metody. Když jiní lidé způsobují, že v nás povstává hněv, může to vypadat obtížně a někdy kvůli tomu cítíme neuspokojení naší praxí, ale tento způsob funguje a je velice efektivní. Tato metoda nás úplně přemění v osobu podobnou bódhisattvovi, osobu, kterou všichni mají rádi. Zde uvedu několik příkladů, které mohou pomoci v praxi. Aby tento trénink přinesl pozitivní výsledky, je třeba neustále praktikovat trpělivost. V naší praxi moudrosti a dobrých zásluh se největších zásluh dosahuje při praktikování trpělivosti. Podle Štěstí dokonalosti trpělivost přináší největší zásluhy.

Otázka: Cvičení trpělivost závisí na tom, že pamatujeme na trpělivost nebo na tom, že si říkáme: "Musím být trpělivý"?

G.r.: Ne, musíš to udělat, musíš být trpělivý. Čím více praktikuješ trpělivost, tím více praktikuješ soucit. Když se cvičíš v trpělivosti, budeš schopný všímat si bolestí a hněvu jiných lidí a reagovat na ně se soucitem. Trpělivost a hněv neexistují současně. Rozhněvaná osoba nedokáže mít příliš trpělivosti či soucitu. Samozřejmě, že všichni chceme být soucítící, ale je to obtížné. Abychom vzbudili soucit, musíme pamatovat na utrpení jiných lidí a také na to, že oni všichni byli v předchozích životech našimi rodiči, starali se o nás. Takové myšlení pomáhá vzbudit soucit. Ještě lepší způsob, jak vzbudit soucit, je omezit hněv. Když redukuješ hněv, soucit přirozeným způsobem roste, stejně jako teplota. Jinou cestou zdokonalování pozitivního vnímání je přemýšlení nad vlastní minulou karmou a přemýšlení o tom, že ji chceme očistit skrze uvědomování si. Mysli na to, že chceš skoncovat s takovou karmou i s karmickými svazky s onou osobou. Prostě si uvědomuješ to, co je, a nevytváříš novou karmu. To je jiný druh vlastního uvědomování si. Mysli na to, že všechny osoby a jejich podstata jsou čisté.

Otázka: Je pro mne těžké uvěřit, že podstata všech lidí je čistá.

G.r. (rinpočhe se směje): Když není nějaká osoba ovládána hněvem, nebude tě ten dotyčný bít ani se nebude snažit ti ublížit slovy. Udělá to pouze tehdy, když bude projevovat svůj hněv, neboť tehdy nemá na vybranou. Vnitřní podstatou té osoby je čistota. Když to rozebereš, uvědomíš si, že každá osoba má podstatu buddhy, čistou a nevinnou.

Ot: Podstata buddhy se vztahuje stejně na věci pozitivní i negativní. To způsobuje, že může být zároveň něčím zlým i dobrým. Znamená to, že je otevřená všem možnostem. Není podstata buddhy spíš neutrální než nevinná?

G.r.: Pokud v někom nejsou právě přítomny tři jedy, tehdy je ta osoba osvícená. Když někdo nemá uvnitř tři jedy, nemá žádné problémy. Jakmile omezíš tři jedy a dosáhneš vysvobození, nebudeš již potřebovat metody. Když v tobě není nic negativního, tehdy jsou přítomné veškeré dobré výsledky. Nepotřebujeme doplňovat něco pozitivního do naší podstaty buddhy. Neznamená to, že je nulová, ale že je sama o sobě pozitivní. Když je tvoje mysl v klidu, jsi osvobozený a na tom je založena praxe probouzení správného vnímání. Můžeš praktikovat dharmu v libovolném čase a na spoustu různých způsobů, protože hněv se může projevovat mnoha různými způsoby. Semenem osvícení je praxe bódhisattvy. Bódhisattvou se staneš skrze bódhičittu (touha, aby všechny bytosti byly šťastné) a bódhičitta je protilátkou na hněv. To je velice důležité v naší duchovní praxi i každodenním životě. Hněv je základním problémem, a když se k němu přidá příliš mnoho touhy, máme co dělat s dalším problémem. S touhou se pracuje o něco jednodušeji než s hněvem, pokud jí není příliš, ale oba tyto pocity výrazně škodí bódhičittě.

Ot: Jak poznáme, kdy nám bezprostředně škodí touha?

G.r.: Je třeba si uvědomit, jestli je to, po čem toužíš, v dosahu tvých možností.

Ot: Myslím v kategoriích naší kultury, kde každý má před sebou nějaký vytýčený cíl na daný den a přitom prožívá mnoho touhy.

G.r.: To samozřejmě není uspokojivé. Měli bychom myslet na to, jaké negativní činy touha přináší. Obvykle se tužby soustředí na jiné lidi či věci, po kterých ego touží. Tužby, které souvisí s egem, se váží zejména s k praktikování moudrosti, ale to je úplně jiné téma. Tehdy je třeba praktikovat nauky související s pochopením prázdnoty. Kořenem žádostivosti je připoutání. Při praxi musíš myslet a pamatovat na nauky o prázdnotě, což způsobí to, že tvé připoutání se stane stále více prázdnějším. Bude sice stále trvat, ale ty sám již nebudeš tolik trpět, protože to utrpení se stane prázdným a méně trvalým. Co se týče pozorování našeho připoutání k předmětům, můžeme přemýšlet o neziskových aspektech jejich vlastnění. Za prvé, lidé procházejí mnohými druhy utrpení a těžkostí, aby vydělali peníze, získali nějaké věci atd. Dokud jsme mladí, musíme pracovat a také trpíme z důvodu velkého tlaku na vydělávání a šetření peněz. Když už se nám povede našetřit velký majetek a jsme o něco starší, objeví se další problémy. Získáváme nové předměty, snažíme se je ochraňovat, a to vytváří zase více utrpení. Tehdy se začínáme bát lidí, kteří nám závidí, můžeme se například bát, že nás může někdo zabít, aby si přivlastnil naše jmění. Proslulý mistr meditace Batu rinpočhe řekl, že když máš jednoho kozla, tvoje utrpení bude tak velké jako ten kozel. Když vlastníš ještě jaka, tvoje utrpení bude tak velké jako ten jak. Jakmile máš hodně peněz nebo lepší auto, tak si děláš starosti, protože si představuješ, že tě napadají bandité a kradou ti všechen majetek. Nemáš-li příliš mnoho věcí, nemáš starosti s ničím, nikdo tě nepřepadne. Když jsi spokojený s tím, co máš, nemáš takové problémy. Vůbec si nemyslím, že bychom neměli mít žádné peníze, nevydělávat či nešetřit. Jde o to, že když nejsi spokojený s tím, co máš, objevují se problémy. Když jsi spokojený a stane se, že to musíš náhle všechno opustit, můžeš to udělat, aniž bys trpěl.

 

překlad: Květa Švédová