Jak nebýt pacientem

Mgr. Jiří Čehovský

Lidé mají pocit, že jsou hříčkou vnějších sil a nemohou svůj osud aktivně ovlivnit. Že se kolem nich a v nich samých, v jejich tělech a mysli, dějí věci, kterým nerozumí a neumí si s nimi poradit. Někdy to i bolí. Takže jdou za odborníky. Odborníci se samozřejmě tváří, že jejich problémům výborně rozumí a doporučí nějaké výrobky chemického průmyslu, zvané léky. Člověk je poslušně jí a v mnoha případech zjistí, že se jeho stav vůbec nezlepšil, ale spíš naopak. Nebo se sice původní problém trochu zlepšil, ale připojily se nové, jiné, ještě horší potíže, s nimiž jej poslali zase k jiným odborníkům. Protože se stal pacientem (v angličtině to slovo znamená "trpělivý"), čeká a pokračuje v konzumaci doporučených chemických lahůdek, ale ani pak se necítí lépe. V této situaci se lidé začnou dělit na různé typy či skupiny. Jeden typ, takový ten nejběžnější a nejkonvenčnější, dá na to, že je čas od času odborníkem změněn lék, nebo spíš léky, a tím naděje na vyléčení z chronických problémů stále přetrvává. Často celý život. Druhý typ se začne rozhlížet, zda přece jen neexistuje něco, co by mu mohlo o d toho ekzému, té artritidy nebo té alergie, od těch úzkostí, migrén a podobně ulevit. Něco, co by mu vrátilo vitalitu a ztracenou harmonii. Něco, co je utajeno někde ve stínu, o čem nepíší noviny, neučí se o tom ve škole a neukazuje to televize. Začnou hledat. Je to těžké hledání, zabere mnoho času a znamená velký boj se sebou samým. Pátrají na internetu, vyptávají se známých, čtou knihy o léčení, navštěvují cizí kraje ... A stále nic nenacházejí. Až jednou začne přece jen svítat.... A pak je to tady! Jednoduché poznání, že ten lékař nebo léčitel, který nám může opravdu pomoci, není v nejbližší poliklinice, ani nikde daleko za horami. Je uvnitř nás. Bez něj nikdy ztracené harmonie nedosáhneme. Musíme opustit, ač tak neradi, své dosavadní pasivní "pacientské" postoje, a stát se aktivním činitelem, ovlivňujícím naši harmonii, naše zdraví, náš život. Tím, kdo nejlépe rozumí mému zdraví a životu, komu na mě nejvíc záleží a od koho tudíž mohu očekávat pomoc, nemůže být nikdo jiný, než já sám - to je ten první krok.

Druhým krokem ovšem musí být nalezení prostředků, jak své zdraví aktivně ovlivnit. Je to problém technický. Ale zjistíme, že jakmile jsme udělali první krok, ten druhý je už o hodně snazší. Najednou vidíme, že existují téměř na dosah ruky prostředky, které nám to umožní. Zdravý životní styl, nové způsoby stravování a myšlení, alternativní medicína, homeopatie... Začnete číst ty správné knížky a přicházíte na to, jak máte obnovit narušenou rovnováhu Jin a Jang v těle a v mysli, jak vyvážit acidobazickou nerovnováhu správným výběrem potravin, jak rozšířit své vědomí, jak obnovit harmonický koloběh svých jemných energií pomocí homeopatických léků. Začnete navštěvovat kurzy, kde potkáte lidi stejné životní zkušenosti a stejného názoru. Začnete pozitivně myslet a naučíte se objednávat od Univerza pro sebe i pro své blízké dobré věci a dobré události, které jsou zárodkem dalších dobrých událostí... Správnou objednávkou je pro Univerzum například výběr dobře individuálně zvoleného homeopatického léku, podle homeopatických pravidel. Může postupně změnit nemoc ve zdraví a může nastartovat řetězec událostí, vytvářející mnohem šťastnější, úspěšnější a plnější život. Právě tahle homeopatická cesta životem je mi nejbližší, neboť mi připadá nejpřirozenější a také nejúčinnější. Vstoupil jsem na ni před třiceti roky, právě za takových okolností, jaké jsem popsal. A během téměř dvacetiletého organizování homeopatických seminářů a kurzů jsem poznal, že to, co prožívám individuálně, se stalo také údělem stovek jiných lidí, které potkávám na půdě Homeopatické akademie. Tito lidé dokážou obnovit svou vitalitu, dokážou se obracet sami k sobě místo k "odborníkům" a umí pomoci i ostatním. A to také v případech "nevyléčitelných" potíží. Technika "jak na to" je samozřejmě důležitá - dá se ovšem naučit. Mnohem významnější však je, najít nejdřív svého léčitele v sobě. Vede k tomu obvykle bolestný proces. Pak ale pocítíme, že ten vítr, co dřív v životě foukal proti nám, máme nyní zádech.