Jak fungovala ekonomika Inků?
Incká říše byla nejmocnějším státem celé Jižní Ameriky.V době největší slávy (v 15. a 16. století) ovládala oblast od And až k pobřeží oceánu – tedy dnešní Kolumbii, Chile, Bolívie, Ekvádor, Argentinu a Peru. To vše bylo propojené systémem silnic, který byl téměř tak kvalitní jako ten římský.
Impérium Inků bylo bohaté na potraviny, látky, zlato i koku; architekti navrhovali a stavěli stavby, které nás dodnes udivují svou promyšleností. O to podivnější je, že tato říše vůbec neznala peníze. A dokonce ani neměla žádná tržiště. Jednalo se o jedinou pokročilou civilizaci v dějinách, která neznala obchod. Jak je možné, že kultura, která porušovala údajně neporušitelné ekonomické zákony, dokázala prosperovat tak dlouho?
Bohatství bez peněz
Dokumenty španělských misionářů popisují Inky jako skvělé architekty, kteří dokázali stavět města přesně podle dlouhodobě promýšlených urbanistických návrhů – něco takového se v chaotické Evropě nikdy nepodařilo. Incká společnost byla dokonce tak bohatá, že si mohla dovolit zaměstnávat stovky specialistů, kteří plánovali, co a jakým způsobem se bude pěstovat na nových polích. Plánované zemědělství v takovém rozsahu (a tak úspěšně) se nepodařilo napodobit až do druhé poloviny 20. století. Inkové pěstovali řadu plodin na terasovitých polích tak, že experti vybírali vhodné odrůdy na ideální místa podle řady odborných faktorů. Tato pole byla zavlažována komplexními systémy, které na ně přiváděla vodu z hor. To vše plánovali pomocí uzlíkového systému písma, které sloužilo především k počítání. A tohle všechno dokázali Inkové bez peněz a obchodů.
Renomovaný historik Gordon Francis McEwans to v knize The Incas: New Perspectives vysvětluje takto: „Až na několik výjimek v dobytých státech na pobřeží, neznali Inkové nic jako obchodnickou třídu. Vznik osobního bohatství obchodem tedy nebyl možný. Pokud se objevila nějaká komodita, která v Incké říši nebyla dostupná, zakládaly se kolonie, které ji měly do centra dodávat. S cizinci se občas obchodovalo, jako prostředek směny pak fungovalo zlato. Ale výroba, distribuce a použití všech těchto komodit byly centrálně kontrolované vládou impéria.“ Nic jako volný trh neexistovalo: každý občan říše se mohl dostavit pro životně nezbytné výrobky do státních skladišť, která sloužila současně jako výdejny. Tam se mezi lid distribuovaly potraviny, nástroje, materiály i oblečení. Lidé tam neměli potřebu nic nakupovat.
Na rozdíl od obdobného pokusu komunistů to u Inků až překvapivě uspokojivě fungovalo. A protože nefungoval obchod, nevznikla ani potřeba peněz. Tajemství úspěchu tohoto (z našeho pohledu kuriózního) systému spočívalo v daních. Místo, aby Inkové platili daň v penězích, vypláceli se prací, kterou státu poskytovali. A za ni dostávali nezbytnosti, jež potřebovali k životu. Tato daň se samozřejmě netýkala všech, například šlechticů nebo dalších výjimečných občanů.
Další zajímavostí incké ekonomiky byla možnost, kdo všechno mohl vlastnit majetek. Pozemky a domy tak mohly patřit například i mrtvým lidem – a správci mohli tento majetek dále rozšiřovat. Například slavný chrám v Pachacamacu byl ve vlastnictví mrtvého šlechtice.
Kde je příčina?
Vysvětlení, jak se incké hospodářství mohlo obejít bez peněz i obchodu, existuje rovnou několik. Jednou z těch pravděpodobnějších hypotéz je náročnost pěstování potravin v Incké říši. Podnebí tam bylo natolik drsné, že většina inovací a energie šla přímo do vylepšování zemědělské výroby. Na obchod už nezbylo dost prostředků.
Před několika lety našla skupina archeologů v peruánském údolí Cuzco přesvědčivé důkazy o tom, že zde fungovalo intenzivní zemědělství po tisíce let. Právě tam vznikla teorie archeologa A.J. Chepstowa-Lustyho o inovacích v zemědělství, které nedaly obchodu dostatek příležitostí. V oblasti, kde prakticky každý rok hrozila sucha a tedy neúroda, to možná byl jediný způsob, jak zajistit obyvatelstvu dostatek potravin.
Tento ekonomický model dnes fascinuje nejen spoustu ekonomů, ale také ideology. Někomu se může zdát, že Inkové vybudovali jakýsi pra-komunismus, kde se všem dařilo skvěle. Ale Říše Inků stála také na práci tisícovek otroků (byť dobře živených) a na spoustě drastických vojenských výbojích, které likvidovaly prosperující sousedy. Přesto může být systém, který se bez peněz obešel, velmi inspirativní.
zdroj: https://www.national-geographic.cz