Islámský stát v Bosně

V malé obci na severu Bosny se minulý týden objevily symboly extremistického Islámského státu. Přestože většina bosenských muslimů je sekularizovaná nebo umírněná, i z Balkánu odcházejí bojovníci do Sýrie a Iráku. Úřady mluví asi o třech stovkách lidí.

Zlověstně černá vlajka teroristického hnutí Islámský stát už zavlála i v Evropě. Konkrétně se to stalo minulou středu v bosenské vesnici Gornja Maoča, kterou obývají muslimové vyznávající wahhábitskou formu islámu. Vesnice na severovýchodě země se v minulých letech stala terčem policejních zátahů už několikrát – tajné služby měly podezření, že jsou tamní obyvatelé napojeni na radikální islamistické skupiny.

Vlajky IS na několika domech spolu s nakreslenými symboly teroristického hnutí na dřevěné boudě viděl v obci nizozemský novinář a fotograf Marcel van der Steen. „Jako novinář jsem se cítil velice nepříjemně, když jsem mluvil (s místními) pod vlajícím praporem Islámského státu,“ řekl serveru Balkan Insight. Jeden z vesničanů novináři řekl, že vlajky vyvěsil jeho soused. Muž s tím sice nesouhlasil, odmítl ale souseda vyzvat, aby vlajky sundal.

Když ale o den později přijeli do Gornji Maoči policisté vyslaní prokuraturou, teroristické symboly už byly pryč. Policisté se vrátili s prázdnýma rukama, protože v obci už stoupenec IS nebyl – podle místních už komunitu opustil. „Nechápu, proč se kvůli obyčejnému kusu látky strhl v posledních 24 hodinách takový povyk,“ citovala agentura Reuters muže, který se představil jako Edis, měl dlouhé vousy a kalhoty typické pro wahhábity.

„Doufám, že nepřijeli jen sundat vlajky Islámského státu, ale také zatknout pachatele a umístit je, kam patří – do vězení. To je jediný způsob, jak uchránit obyvatele Bosny před terorismem,“ prohlásil ministr vnitra Srby obývané bosenské Srbské republiky (část Bosny a Hercegoviny – pozn. red.) Dragan Lukič, podle něhož nebyl zásah policie dostatečný.

V Bosně a Hercegovině, v níž žijí necelé čtyři miliony obyvatel, tvoří muslimové zhruba polovinu populace. I když je velká většina z nich sekularizovaná nebo velmi umírněná, i zde se našly případy radikálů, kteří odcestovali bojovat do Sýrie a Iráku. Úřady v této souvislosti mluví asi o třech stovkách lidí. Jedním z nich byl bývalý vůdce náboženské komunity v obci Gornja Maoča Nusret Imamovič. Bosna už vloni schválila zákon, který trestá lidi odjíždějící za džihádem nebo ty, kteří je rekrutují, až 10 lety vězení.

Ve stejné vesnici jeden čas pobýval i Mevlid Jasarevič, který byl vloni odsouzen k 15 letům vězení za to, že střílel na americkou ambasádu v Sarajevu v roce 2011.

Radikálové pocházející z Bosny ale působí i v USA. Americké ministerstvo spravedlnosti obvinilo minulý pátek šest z nich z podpory radikálních skupin, jako je al-Káida, Islámský stát nebo Fronta an-Nusra. Dotyční (někteří už získali občanství USA, jiní měli status uprchlíků) se údajně spojili, aby zajišťovali peníze a vybavení pro následné použití při trestné činnosti mimo území Spojených států. Součástí této údajné materiální podpory byly boty určené do bojových podmínek, taktická výstroj, armádní přebytky a příslušenství k palným zbraním. Podezřelí shromáždili na toto vybavení několik tisíc dolarů. Policie pracovala na jejich případu dva roky.

Dva ze zatčených jsou navíc obžalováni z úmyslu zabít a zmrzačit osoby v zahraničí. Pokud budou odsouzeni, hrozí jim až doživotní vězení, ostatní obvinění mohou jít za mříže až na 15 let.

LN: Myslíte, že symboly Islámského státu v bosenské vesnici byly spíše ojedinělým incidentem, nebo hrozí nebezpečí, že si tam IS získává větší podporu?
Je otázkou, nakolik šlo o ojedinělý incident v rámci samotné komunity Gornja Maoča – ti její členové, kteří jsou ochotni hovořit s novináři, nyní tvrdí, že tomu tak bylo a že vlajku vyvěsily dvě neznámé osoby. To však může být pod tlakem situace a policejního vyšetřování. Sama komunita Gornja Maoča však víceméně již po léta funguje odříznuta od okolního světa, její členové se průběžně dostávají do konfliktů i s jinými, liberálnějšími muslimy v Bosně a Hercegovině (BaH), včetně oficiálního islámského duchovenstva, a podobný incident zde tudíž těžko dávat do přímé souvislosti s atmosférou mezi muslimy z BaH obecně.

LN: Vesnici Gornja Maoča obývá komunita vyznávající wahhábitský islám. Kolik wahhábitů přibližně v Bosně žije?
Gornja Maoča se před válkou v BaH nazývala Karavlasi a obývána byla pravoslavnými Romy, kteří byli za války vyhnáni. Po válce se zde usídlili radikální příslušníci islamistických jednotek, mezi nimi značný počet cizinců obávajících se, že by v jiných státech mohli být obviněni z terorismu. Školní výuka se odehrává podle jordánských osnov, nefunguje tu mobilní signál, obyvatelé ani neuznávají Islámské společenství (oficiální islámská náboženská obec), jehož představitelé se je již před několika lety neúspěšně snažili přesvědčit, aby nežili v odloučení od ostatních muslimů. Představitelé Islámského společenství ve spojitosti se Sýrií oficiálně odsuzují násilí, zejména zločiny jako popravy zajatců a krutosti vůči civilistům.

Tvrdé jádro wahhábitských radikálů v BaH činí několik stovek osob soustředěných hlavně v komunitách Gornja Maoča a Bočinja. Ne všichni jsou původem z BaH, někteří jsou zahraniční bojovníci, kteří sem přijeli za války. Existují i další drobné komunity tohoto typu, pravidelně umístěné v odlehlých oblastech, bez komunikace s okolím.

Wahhábitské komunity, ne vždy takto uzavřené, existují celkem v nejméně 17 okresech v BaH; širší okruh může čítat kolem čtyř až pěti tisíc osob. Ve městech, jako je Travnik, Konjic, Zenica, Bužim nebo Hadžići, kde za války fungovaly islamistické jednotky, čítají několik desítek osob, v Sarajevu několik stovek.

LN: Jsou bosenské úřady schopné potírat islámský radikalismus ve chvíli, kdy státní instituce ne zcela fungují a v zemi panuje korupce a chudoba?
Korupce ani chudoba nejsou tím hlavním problémem. Zpravodajská služba SIPA, která v Maoči zasahovala, je na solidní profesionální úrovni, problémem je však politické zadání. Vzhledem k tomu, že vládu musí na ústřední úrovni sestavit široká koalice, což nelze bez nejsilnější bosňácké strany SDA, která se stále profiluje víceméně spíše tradicionalisticky, konzervativně a jako strana věřících, praktikujících muslimů, je obtížné dospět ke konsenzu ohledně postupu vůči wahhábitům. SDA se sice v posledních letech snaží opatrně nastavovat i liberální tvář, usiluje však o to, aby neztratila konzervativní věřící muslimské voliče.

Dalším problémem je to, že zahraniční politika BaH je poměrně omezená a volná (k jejím pilířům patří vazba na Německo, Turecko, Rusko i USA). To vedlo k tomu, že ačkoli zpravodajská služba má podle všeho situaci mezi radikály obsáhle podchycenou a nejsou zatím patrné známky její infiltrace, politické strany nechávaly tento problém stranou v naději, že jim nepřeroste přes hlavu.

LN Vracejí se do BaH extremisté, stejně jako je tomu v případě západní Evropy? A zabývají se tímto nebezpečím úřady?
Odhaduje se, že v Sýrii a Iráku se momentálně zdržuje asi 300–350 bosensko-hercegovských občanů, z toho asi 20 žen a 150–160 mužů, vesměs členů komunity z Maoči. Část – snad třetina – se vrátila, část se ani vracet nehodlá. Po incidentu v Maoči se začaly ozývat hlasy, že by ústřední orgány BaH měly minimálně začít vést evidenci svých občanů, kteří odešli bojovat do Sýrie a Iráku. Takovou evidenci vedou Srbsko, Makedonie či Albánie, ale pro úspěšné potírání teroristických sítí na Balkáně je nezbytná vzájemná spolupráce. Bosna a Hercegovina zůstává regionální „černou dírou“.

Zdroj: https://www.lidovky.cz