Intelektuální život člověka v Islámu

Intelektuální přirozenost člověka se skládá, jak jsme již řekli z mysli neboli inteligence či rozumové síly. Této oblasti islám věnuje mimořádnou pozornost a staví intelektuální strukturu člověka na těch nejzdravějších základech, které lze stanovit takto:
1. Opravdové vědění založené na jasných důkazech a neoddiskutovatelných skutečnostech získaných "zkušeností" nebo pokusem nebo oběma metodami. V této souvislosti je dobré poznamenat, že Korán je bez sebemenších pochyb první autoritou, která nařizuje zanícené hledání vědění prostřednictvím "zkušenosti" i pokusu, meditací a pozorováním. Božím příkazem spočívajícím na každém muslimovi, ať už jde o ženu či o muže, je hledání vědění v nejširším smyslu tohoto slova a hledání pravdy. Příroda a celý vesmír jsou otevřené a neustále se odkrývající poklady vědění a pravdy a Korán byl první knihou, která na tyto bohaté zdroje vědění ukázala. Nepřijímá převzaté "pravdy" nebo uznávaná fakta, pro něž neexistují ospravedlnitelná zdůvodnění nebo důkazy. Pokud víme, Korán byl prvním Písmem, které se srozumitelně ptá "proč" a které na podporu jakéhokoliv přesvědčení nebo tvrzení vyžaduje zdůvodnění (Korán, 2:111 a 21:24).
Korán sám je vynikající výzvou intelektu: vyzývá lidský intelekt, aby se zabýval kteroukoliv koránskou pravdou nebo aby se pokusil stvořit něco, co by se podobalo Koránu. Otevřete-li kteroukoliv súru Koránu a najdeme tam vřelé vyzvání k hledání pravdy v nekonečných přírodních zdrojích. Oddanost pravému vědění islám považuje za oddanost Bohu v tom nejlepším smyslu.
2. Druhou částí tohoto výkladu je víra v Boha, neustále se rozvíjející zdroj vědění a duchovní vhled do nesčetných polí vědění. V islámu je víra v Boha uhelným kamenem celé náboženské struktury. Aby však bylo možné víru v Boha uplatnit, islám požaduje, aby byla založena na neotřesitelné jistotě a přesvědčení. Tyto vlastnosti nelze získat bez velké dávky intelektu. Žádné nehybné nebo neměnné myšlení, žádná omezená vize nemůže dosáhnout výšin Nejvyšší pravdy, tedy Boha, nedokáže ani dosáhnout hlubin opravdové víry.
Islám neuznává víru dosaženou slepým napodobováním, víru přijímanou bez jakýchkoli pochybností. Tato skutečnost je v intelektuálním životě člověka velmi důležitá. Islám důsledně vyžaduje víru v Boha a Korán podává četná prohlášení vyzývající k víře v Boha. Jenomže význam těchto citací nespatřujeme v zakládání knih, které tyto citace obsahují, do knihovny nebo v prostém zapamatování. Význam těchto výzev spočívá ve vřelosti pozvání a výzvě intelektu k probuzení a přemyšlení, k úvahám a meditacím. Je pravda, že Korán odhaluje podstatné pravdy a skutečnosti o Bohu, stejně pravdivé je i to, že nechce, aby se člověk choval jako líný dědic, jenž na vytvoření vlastního majetku nevynakládá žádné úsilí. Chce, aby člověk obohatil své intelektuální bohatství vlastní vážnou snahou a čestným výdělkem, aby byl sám intelektuálně zajištěn. "Lehce nabyl, lehce pozbyl", islám proto nesouhlasí s rychle nabytou vírou, která pak rychle zmizí. Islám chce, aby víra v Boha byla účinná a trvalá, aby osvítila každý kout lidského srdce a aby se prosadila v každé oblasti jeho života. Lehce nabytá víra něco takového nedokáže a islám by nic podobného nepřijal.
Když islám vyžaduje víru v Boha na základě vědění a výzkumu, ponechává tím intelektu otevřená rozsáhlá pole myšlení, aby jimi pronikal tak daleko, jak je toho schopen. Neukládá žádná omezení svobodně myslícímu člověku, jenž hledá vědění a chce si rozšířit obzory své vize světa a vlastní mysl. Nabádá ho, aby využil všech metod vědění, ať čistě racionálních nebo experimentálních. Tímto chováním vůči intelektu prokazuje islám. svou velkou úctu a důvěru v intelektuální schopnosti člověka a přeje si, aby člověk svou mysl oprostil od těsných pout a omezení materiálnosti. Chce pozvednout jednotlivce a dodat mu sebedůvěru a Boží autoritu, aby rozšiřoval záběr svého mozku na všechna pole myšlení; fyzických a metafyzických, vědeckých a filozofických, intuitivních a experimentálních, organických a dalších. Víra v Boha tedy posiluje intelekt a obohacuje a zproduktivňuje intelektuální život. Jsou-li duchovní a intelektuální činnosti člověka organizovány podle islámského učení, o nichž jsme se již zmínili, pak je vnitřní přirozenost člověka zdravá a rozumná. A bude-li člověk vnitřně bezpečný a zdravý, pak bude stejně zdravý a zabezpečený i jeho vnější život.