Informační pole

Informační pole chápeme jako schopnosti určitého agens uchovávat objektivní záznam dějů, odehrávajících se v přítomnosti, ať již jsou vázány na živou nebo neživou hmotu. Odečítat informace z tohoto pole může organismus na určitém stupni vývoje. Při odečítání informace z informačního pole hraje nemalou roli sugesce, autosugesce, vzdělání a kulturní tradice, ze které subjekt i ostatní přítomní procházejí. To vše determinuje výpověď a interpretaci pokusné osoby a způsob komunikace s informačním polem. Z našeho hlediska nejsou uváděné případy reinkarnací – opětného zrození – ničím jiným než jednou z variant komunikace s informačním polem. Subjekt se zcela ztotožní se záznamem dříve žijící osoby v informačním poli. Navíc jeho okolí jej utvrzuje v tom, že toto ztotožnění je reinkarnací – znovuzrozením, jak odpovídá indické kulturní tradici. Podrobně a pečlivě popsané případy reinkarnací jsou pouze solidním důkazem o existenci informačního pole.

Analýza prekognice neboli předvídání potvrzuje, že více jak v 90 % se jedná vlastně o optimální zhodnocení a zpracování informací minulých a současných na nevědomé úrovni. Proto také většinou předpovědi do vzdálené budoucnosti jsou převážně obecného charakteru a jsou upřesňovány novými skutečnostmi, které subjekt samozřejmě vědomě nezná, ale které již reálně existují.

Např. paní Dixonová, známá americká jasnovidka, při své první předpovědi před zvolením J. F. Kennedyho sdělila, že tragicky zahyne. Teprve v době, kdy již bylo vybráno několik variant atentátu, prohlásila, že bude zastřelen, ať nejezdí do Dallasu. Přesto jsme si vědomi, že ne všechny prekognice lze po jejich naplnění takto interpretovat. Obrazně řečeno paměť subjektu má několik aparatur: programátor, možnost čerpat z databanky – informačního pole, korektor a zřejmě také aparát umožňují vytvářet anticipace. Nelze vyloučit, že při biokomunikaci (telepatii) lze odečíst informaci teprve v okamžiku, kdy přešla do informačního pole. Těžko si lze představit odečítání informace při dynamice procesu myšlení nebo vytváření představy. Biokomunikačně přijaté informace mohou být již ukončené a uložené formy odečtené z informačního pole, to potvrzují i experimenty se Zenerovými kartami, kdy se často vyskytují případy, že subjekt zvolenou kartu a její vysílanou představu určuje se zpožděním o jednou vysílání, tj. v okamžiku uložení do informačního pole, tedy kdy se již vysílající soustředí na další symbol.