Hypotézy o původu jevu

Dodnes byla předložena řada teorií o původu a podstatě kulového blesku, žádná z nich však není schopna kompletně vysvětlit hlášená pozorování tohoto úkazu. Přitom je obvyklé, že z teoretického vysvětlení jevu vyplyne i způsob jeho laboratorního opakování za definovaných fyzikálních podmínek. To se však do roku 2006 příliš nedařilo, přestože se občas objeví zprávy o uměle vyrobených kulových blescích. Ty však mají obvykle jen velmi malou životnost i velikost a příliš se svými vlastnostmi (zejména dobou životnosti) nepodobají hlášeným jevům.

Není zatím možné určit, zda kulové blesky vznikající účinkem blesku, účinkem sopečné a seismické aktivity, účinkem elektrického výboje v laboratoři aj. jsou shodné – např. fyzikální, elektrické – podstaty nebo jde o rozdílné jevy. Je dokonce možné, že i pomocí elektrického výboje v laboratoři lze získat kulové blesky rozdílné podstaty.

Plazmatická teorie

Patrně nejvíce přijímanou teorií o podstatě kulového blesku je jeho plazmatický původ. Podle této teorie jde o ohraničenou část prostoru, v níž se nějakým doposud nevysvětleným způsobem daří udržovat relativně stabilní plazma, což je stav hmoty, kdy vedle sebe existují volné elektrony a kladně nabité ionty společně reagující na magnetické pole.

V současné době není technickým problémem plazma vyrobit a lze je pozorovat v řadě praktických aplikací od svařování kovů po přípravu nových chemických sloučenin. Plazma ale díky své teplotě silně vyzařuje, a tím se poměrně rychle ochlazuje. Jeho dlouhodobou existenci je možno udržet pouze při dodávání energie.

Podle zastánců plazmatické teorie kulového blesku je možné, aby za doposud neznámých podmínek v malé části prostoru došlo k vytvoření uzavřené elektromagnetické „kapsy“, která udržuje plazma při životě.

Hlavním problémem je poměrně stabilní konfigurace kulového blesku. Struktury vytvořené a udržované elektromagnetickými silami, které jsou v plazmatu dominantní, snadno nabývají vláknitých (blesk) nebo plošných tvarů (polární záře), ale kulové vytvářejí jen velmi zřídka. Přesto je možné je ve speciálních podmínkách pozorovat, i když se velmi rychle rozpadají. Pro počáteční vznik plazmatu by pak postačil úder klasického blesku, který může snadno vytvořit dostatečnou teplotu i dodat energii pro ionizaci atomů atmosféry nebo zemského povrchu.

Nutno zde podotknout, že u nás dosud užívaný termín „kulový blesk“ je zavádějící a laickou veřejnost matoucí. Pod pojmem „blesk“ se ve skutečnosti rozumí elektrický výboj (čárový, perlový), trvající zlomky sekund, kdežto životnost plazmoidu, označovaného za kulový blesk, dosahuje nejen desítek sekund, ale mnohdy až minut.

Křemík

Tato teorie vysvětluje fenomén kulového blesku jako poměrně pomalou oxidaci páry atomárního křemíku, spojenou možná i s reakcí vodních par. Autoři tvrdí, že například úderem klasického blesku do podloží s vysokým obsahem křemene může vlivem energie blesku dojít k vytvoření lokálního útvaru, jakéhosi oblaku z křemíku v atomárním stavu. Elektrostatické síly udržují oblak křemíkové páry pohromadě a ochlazováním vzniká aerosol křemíkových nanočástic o velikosti maximálně jeden nanometr. Křemík v uvedené podobě se potom poměrně pomalu slučuje s kyslíkem ze vzduchu za uvolňování světla a tepla, do reakce se může zapojit i vodní pára přítomná v atmosféře. Jinou možností je, že sice kulový blesk může vzniknout vlivem elektrického výboje blesku na krystalické mřížce křemíku či jeho sloučenin, ale sám není tvořen hořícími atomy křemíku a jeho podstata je i jiná.

Objevují se i teorie, že podobným způsobem by mohl reagovat atomární uhlík, tedy jakési nanočástice grafitu, vzniklé analogicky jako v případě křemíkové teorie. Spekuluje se i o možnosti zpětné reakce vodíku s kyslíkem, jichž atomy vznikly rozkladem vody po úderu obyčejného blesku.

Základní nevýhodou obou teorií je skutečnost, že se do roku 2005 nikomu nedařilo podobný jev vytvořit uměle, přestože se v laboratorních podmínkách dá poměrně snadno nasimulovat jeho počáteční fáze, tedy působení silného elektrického výboje na různé materiály. V roce 2006 byly zaznamenány první úspěchy při působení elektrického výboje na křemíkovou destičku. Přestože jde o první relativně spolehlivou možnost umělého vytvoření kulového blesku, která jakoby opodstatněnost teorie prokazovala, zdá se, že současná teorie paradoxně ve skutečnosti nepostačuje k popsání mechanismu vzniku ani podstaty kulového blesku, třebaže ke schopnosti vytvořit blesk v laboratoři výrazně přispěla. Skutečný kulový blesk (a tím pádem to musíme očekávat i od jeho věrného laboratorního modelu) občas například dokáže procházet pevnou překážkou (např. skrze sklo).

Tato teorie je podle některých badatelů zatím nejvíce odpovídající prvnímu zachyceném optickému spektru kulového blesku. 

Lokální topologická porucha

Kulový blesk představuje určitý jev v prostoru i čase, což není ovšem v přírodě nic mimořádného (na úrovni atmosférických jevů viz např. tornádo nebo cyklon). Velmi spekulativní je ovšem hypotéza, vysvětlující kulový blesk jako lokální topologickou poruchu přímo v podkladovém časoprostoru, resp. že taková porucha s jeho výskytem může souviset. Současná teoretická fyzika takto nechápe ani singularity časoprostoru svazované s gravitačním kolapsem a existencí černých děr. Někteří záhadologové se ale domnívají, že teorie morfické rezonance Ruperta Sheldraka, která byla formulována převážně na základě biofyzikálních, biosociálních a fyzikálně-chemických jevů, dává šanci i na popis případů pseudorelativistického narušení struktury (časo)prostoru a struktur dalších úrovní existence fyzikální reality, které byly doposud předmětem fyzikálního popisu.

Další teorie

Byla podána řada dalších vysvětlení pozorování kulového blesku z nichž některá jsou spíše úsměvná, jiná mohou vysvětlit jen velmi malou část pozorovaných jevů. Patří mezi ně např.:

• hořící koule bahenního plynu nebo vodíku
• optický klam způsobený obyčejným bleskem
• světélkující peří ptáků
• UFO; více badatelů (m.j. i český Hruška, australský Hughes a japonský) nezávisle na sobě upozornilo na možnou shodnost podstaty kulových blesků a tzv. hlavní třídy UFO (přirozeného původu), objevují se i teorie o shodě s podstatou tzv. pravých obilných kruhů.
• mimozemský původ
• duchovní původ; zjevení některých entit může mít podle některých badatelů někdy kulový tvar; takový jev je ale pravděpodobně většinou značně omezen co do rozměrů, jasu, teploty a schopnosti působit ničivě, navíc je pravděpodobné, že jej většinou mohou vnímat jen osoby senzitivní.