Hypersonické zbraně - nová éra válčení je zde

 

Čína, Rusko, Spojené státy i Indie intenzivně pracují na přesných zbraních schopných dosáhnout hypersonických rychlostí - tedy rychlostí větších než Mach 5 (cca 6000 km/h na úrovni moře). Zároveň si všechny jmenované země uvědomují, že proti podobným zbraním neexistuje v současné době žádná efektivní obrana.

 

Hypersonické střely

Nyní jsou ve vývojovém stádiu dva druhy hypersonických zbraní. Prvním zástupcem jsou hypersonické střely s plochou dráhou letu, jako např. ruská protilodní střela 3M22 Zirkon. Technické údaje jsou tajné, ale rychlost střely Zirkon se neoficálně udává mezi Mach 5 až Mach 6 a dolet asi 300 km.

Zřejmě první lodí vybavenou střelami Zirkon se stane v roce 2018 modernizovaný křižník Admirál Nachimov.
Střely Zirkon nahradí nebo doplní protilodní střely P-700 Granit. V delším časovém období se počítá s instalací upravených střel Zirkon na ponorky, letadla a dokonce pozemní raketové systémy.

BrahMos II dosahuje (opět údajně) maximální rychlost až Mach 7 při doletu 300 km. Zirkon i BrahMos II pohání náporový motory typu scramjet.

Spojené státy prozatím otestovaly technologie hypersonických střel v rámci programu X-51 Waverider. Na základě zkušeností získaných z programu v budoucnu vznikne hypersonická střela HSSW (High-Speed Strike Weapon). Nyní ale o HSSW nejsou prakticky žádné informace a neexistuje ani žádný časový rámec vývoje.

 

Mezikontinentální hypersonické zbraně

Druhým typem, a také nejvíce odborníky skloňovaným, jsou mezikontinentální hypersonické zbraně. V podstatě jde o speciální verze mezikontinentálních balistických raket ICBM (Inter-Continental Ballistic Missile).

Avšak místo návratového tělesa s jadernou hlavicí je střela ICBM vybavená speciálním aerodynamickým návratovým tělesem s konvenční hlavicí - hypersonickým kluzákem.

Při útoku balistická raketa s kluzákem vystoupá do výšky cca 100 km. Následně se kluzák oddělí, ale nepokračuje "klasicky" po balistické dráze. Kluzák po sestoupí do řízeného klouzavého letu, při kterém nabere extrémní rychlost.

Při tomto klouzavém letu dokáže překonat až dvakrát větší vzdálenost než klasická bojová hlavice letící po balistické dráze. Hypersonický kluzák má také mnohem nižší a ploší dráhu letu (případně dokáže provádět složité letové manévry), což činí obtížnějším jeho zaměření a zničení protivzdušnou obranou (PVO) protivníka.

Navíc na rozdíl od hypersonických střel kluzák nepotřebuje žádné "exotické" technologie, jako je motor typu scramjet. Potřebnou rychlost mu dodá nosná raketa a gravitace.
 

Konvenční okamžitý globální úder

Nejdále jsou ve vývoji kluzáků Spojené státy. V rámci programu Konvenčního okamžitého globálního úderu CPGS (Conventional Prompt Global Strike) vyvíjí Pentagon zbraň, která v rámci jedné hodiny zasáhne “jakékoliv” místo na Zemi.

Finální podoba CPGS není ještě jasná, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou, půjde o upravenou ICBM raketu s hypersonickým kluzákem.

Americké letectvo (U.S. Air Force) a agentura DARPA již v roce 2010 otestovali hypersonické návratové těleso HTV-2 (Hypersonic Technology Vehicle 2). Kromě toho americká armáda (U.S. Army) paralelně úspěšně vyvíjí a testuje vlastní hypersonický kluzák AHW (Advanced Hypersonic Weapon). Oficiálně AHW představuje technologickou zálohu pro HTV-2.

ICBM s kluzáky lze vypouštět z pozemních základen i ponorek. CPGS dokáže údajně zničit až 30 % cílů, na které bylo dříve nutno zaměřit jaderné zbraně. Rusko proto v CPGS vidí nástroj narušující jadernou rovnováhu mezi Spojenými státy a Ruskem.

“Vývoj mezikontinentální hypersonické zbraně je zvláště zneklidňující,” napsal Vladimír Dvorkin, spolupracovník moskevského think-tanku a výzkumného centra Carnegie Moscow Center. “Mnoho ruských důstojníků a expertů například věří, že americké hypersonické zbraně výrazně zvýší účinnost konceptu globálního úderu (CPGS - pozn. red.) a dají Washingtonu schopnost vyřadit konvenčním útokem ruské strategické jaderné síly.”
 

Čínská a ruská cesta

Aktivní na tomto poli je také Čína, která v roce 2014 provedla první test hypersonického kluzáku WU-14/DF-ZF. Zatímco o konceptu CPGS je dostupno značné množství materiálů, Čína se tradičně k vývoji nových zbraní nevyjadřuje.

Podle expertů chce Čína ve WU-14/DF-ZF získat především “ultimativní” protilodní zbraň pro případný boj s americkým námořnictvem v Pacifiku.

Také Rusko již od 80. let pracuje v rámci programu Projekt 4202 “Albatros” na vlastním hypersonickém kluzáku. Ostré testy probíhají postupně již od 90. let minulého století. Sovětský svaz plánoval v rámci Projektu 4202 získat zbraň schopnou porazit v 80. letech nově vznikající americký protiraketový systém budovaný v rámci “slavné” strategické obranné iniciativy SDI (Strategic Defense Initiative).

Poslední test ruského kluzáku údajně proběhl na začátku letošního roku - nosným prostředkem byla balistická raketa RS-18A. V případě potřeby však lze kluzák umístit například na mobilní raketové systémy Topol-M.

Avšak ani o programu Projekt 4202 - tedy ani to, jak je vývoj úspěšný nebo neúspěšný - nejsou žádné oficiální informace. Dlužno dodat, že Sověti původně chtěli hypersonický kluzák vybavit jadernou hlavicí.
 

Obtížná obrana

V případě hypersonických kluzáků lze volit profil letu tak, aby se maximálně snížila možnost zničit kluzák PVO. Podle Dvorkina dokáže například kluzák doletět nad cíl ve výškách 40 až 60 km, a poté prakticky kolmým letem zasáhnout cíl.

Ve velkých výškách je řídká atmosféra, proto v takovém případě kluzák výrazně snižuje své tepelné vyzařování (díky nižšímu tření o řídkou atmosféru) a navíc díky nižšímu odporu déle udrží svou rychlost.

Obrana proti hypersonickým střelám (Zirkon) a hypersonickým kluzákům (Albatros) je velmi obtížná. Důvodem je velmi jednoduchá premisa, že je jen velmi málo času na objevení, rozpoznání, přesné určení a zaměření hypersonické zbraně.

Problém jsou také malé rozměry kluzáku, a tudíž nízká schopnost radarů je objevit na dlouhé vzdálenosti. Při rychlosti Mach 5 kluzák každou sekundu uletí cca 2 km, během deseti sekund 20 km, atd. Navíc se spekuluje, že kluzáky mohou dosáhnout rychlostí až Mach 10.

“Problém pro nás není jen omezený dosah antiraket (např. Patriot, THAAD - pozn. red.), ale kvůli této hrozbě máme regionálně i světově problém s málo výkonnými senzory,” uvedl viceadmirál James Syring, ředitel americké protiraketové agentury MDA (Missile Defense Agency). “Stává se to problém spíše senzorů, než vhodné antirakety.”

Podle Syringa je jediným řešením rozmístit celou konstelaci vhodných průzkumných satelitů na oběžné dráze Země, které nejen odhalí a určí hypersonickou zbraň, ale pomohou navést případnou antiraketu na cíl.


Zdroj: Defense News,Russian strategic nuclear forces, National Interest,  https://www.armadninoviny.cz/