Husitské manifesty – Páni a pražané všem Čechům (20.04.1420)

Urozeným, statečným, slovutným, moudrým a opatrným pánům, rytířům, panošům, měšťanům i vší obci Království českého i Markrabství moravského, kteří tento list uzří neb čtený uslyší, my Čeněk z Vartenberka, nejvyšší purkrabí Koruny a Království českého, Oldřich z Rosenberka i jiní páni, Praha město, rytíři, panoši i jiná města se všemi, kdo o svobodu zákona božího stojí a o obecné dobré jazyka českého.

Službu svou vzkazujeme a napomínáme vás všech i každého zvláště tou věrou, kterou jste Koruně a Království českému povinni, abyste nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmundovi, římskému králi vždy rozmnožiteli a uherskému králi poddáni nebyli a jemu nepatřili ani ho neposlouchali jakožto krále českého, ani jeho úředníků. Neboť to dobře víte, že Jeho Milost není ještě pány českými za krále volen, ani k Českému království korunován, ale království a jazyka českého jest veliký a ukrutný nepřítel. Tomu můžete rozuměti skrze tyto kusy:

Nejprve, že nejohavnější potupou všem křesťanům nás potupil a zhaněl, a to kacířstvím, ačkoli, dá-li Bůh, bez viny, zvláště pak pro přijímání velebné svátosti těla a krve boží, kteréžto přijímání Pánem Bohem bylo nařízeno, v jeho svatém evangeliu zjevně zapsáno, doktory svatými potvrzeno a první církví svatou zachováváno.

K tomu také legátovi svému k veliké potupě a hanbě Koruny a jazyka českého kázal vyhlásiti kříž jakožto na kacíře, proti všemu řádu a právu křesťanskému.

A člověka v naději boží dobrého a nevinného ve Vratislavi v Koruně české koňmi usmýkati a upáliti kázal, a to nic pro jiné, jediné pro krve boží přijímání, a to vše k veliké hanbě jazyku českému i ku potupě.

Horníkům také přikázal, kteréhokoli by Čecha, ku přijímání boží krve příchylného, dostihli, aby je stínali a do šachty metali. Již více než tisíce Čechů, i duchovního i světského stavu, bylo nevinně v šachty vmetáno k hanbě a veliké škodě jazyka českého.

Velebné markrabství braniborské, kterého slavné paměti Karel císař, pán náš milostivý, s předky našimi s velikými náklady a krveprolitím dobyl, nemaje k tomu žádného práva ani moci pryč dal od Koruny české. Biskupství moravské člověku neřádnému a hanobiteli velikému jazyka českého, proti právům a svobodám zemským, pro listy papežské podal, tudy chtě Korunu českou z jejích svobod vyvésti.

Vratislav, město slavné Koruny české, velice pohubil lidi v něm stínaje a jim statky jejich k záhubě koruny odjímaje. S knížetem Hanušem, synem Klemovým, který je veliký nepřítel, zhoubce, rušitel práv i loupežník Koruny české, se smluvně zapsal.

A k znamenité hanbě a potupě koruny a jazyka českého mistra Jana Husa slavné paměti, ač bohdá byl bez viny, před sborem kostnickým přikázal upáliti bez ohledu na svůj glejt.

Všecky tyto věci a mnohé jiné provedl a ještě provádí k hanbě a k potupě a k nenahraditelné škodě koruny, království a jazyka českého. A které je to srdce českého jazyka tak tvrdé, jemuž by se tak veliké ukrutnosti a nemilosti nezželilo! Proto, milí přátelé, z těchto kusů můžete porozuměti a znamenati, že jeho milost nic jiného nemíní než České království a korunu a zvláště jazyk český potupně a ukrutně vypleti a zahladiti. I doufáme ve vás jako věrné Čechy, že v takové nouzi budete té Koruně české a tomu království radni a pomocni, jako jste to dříve činili i vy i vaši předkové, věrní Čechové.

Pakli byste přesto bez ohledu na toto naše napomenutí k takové záhubě českého jazyka a království Jeho Milosti byli poslušni a jemu se poddávali jako českému králi, pak byste podle práv koruny a království tohoto propadli čest i hrdla i svá zboží pro nezachování věrnosti své přirozené jazyku svému českému i koruně. Máme však za to, že jste tak moudří, věrní a opatrní, že se toho nedopustíte, ale že se ve zmíněných kusech skutečně zachováte jako věrní Čechové, na dokázání té věrnosti a lásky k jazyku a království českému.

Také vám věděti dáváme, že my o nic jiného nestojíme než za prvé o přijímání těla a krve boží pod oběma způsobami všemu lidu obecnému. Za druhé o kázání řádné a svobodné slova božího Za třetí, aby kněží nám tak příkladně živi byli, jak to Pán Kristus přikázal a jeho apoštolové a po nich svatí otcové ustanovili. A za čtvrté o obecné dobré království a jazyka našeho českého a o očištění od zlé a křivé pověsti království a jazyka českého.

A jestliže by při těch kusech bylo co neřádného, toho my nechceme ani nemíníme držeti ani brániti neústupně, ale v tom ve všem chcem rady a pravidla a naučení z Písma svatého poslušni býti.

Psán na Hradě pražském, léta božího tisícího čtyřstého a dvacátého, tu sobotu před svatým Jiřím