Hrubá Skála

Již mnoho a mnoho let se mezi skalami pyšní zámek Hrubá Skála. Převelice podivuhodných a tajemných skalisek jej obklopuje. Nejedno z nich vypadá strašidelně a k jednomu se váže naše pověst. Za dávných časů, v dobách urozených pánů, se v blízkosti Hrubé Skály odehrál podivný příběh. Od těch dob zde ční skála, které se říká Čertova ruka.

Na zámku žil tenkrát, v těch prastarých dobách, tajemný pán. O samotě trávil celé dny, nikoho nechtěl vidět, a tak si lidé počali zanedlouho vypravovat, že je spolčený s ďáblem. Možná, že tomu tak opravdu bylo.

Jednoho večera seděl pán ve své komnatě a jako vždy, když se najedl, trávil pomalu ubíhající čas sám a sám. Rozhodl se tedy, že se vydá do skal. Slunce již pomalu mizelo za obzorem a nad krajem se snášela noc. Vlahý letní vzduch voněl, všude byl již klid a ticho.

Pán kráčel zamyšleně po cestě, ze všech stran byl obklopen skálami a tu se před ním objevilo několik maličkých světýlek. Třepotala se a vyzařovala tajemné, hřejivé světlo. Pán šel stále za ním, jako by jej přitahovalo.

Najednou se ocitl v strašidelné skalní jeskyni a před sebou spatřil čerta, sedícího u ohně. Plameny se mihotaly po stěnách a příjemně hřály. Pán ani nevěděl proč a přisedl k pekelníkovi.

Chvíli se nic nedělo, až náhle rohatý odkudsi vytáhl balíček karet a začal s pánem hrát. Pánovi se dařilo a zakrátko se s čertem vsadil o svou duši. Ďábel se zachechtal, rychle karty zamíchal a rozdal.

Hráli až neuvěřitelně dlouho, ale zámeckému pánovi se podařilo vyhrát. Pekelník se rozohnil, zakoulel očima a divoce vyletěl ven. Ozývaly se ukrutné rány, jako by skály padaly.

Snad se také tak stalo. Čert do jedné ze skal prý zaryl své dlouhé pařáty a od té doby se této skále říká Čertova ruka.