Horní hrad

Podivuhodný osud zastihl zámek Horní hrad, zvaný též Hauenštejn, tyčící se nad řekou Ohří. Z původního hradu vznikl skvostný, zdobený zámek, jehož stěny pamatují životy mnoha pánů.

Však přešel rok 1945 a na zámku se usadili jáchymovští horníci, kteří se zde scházeli každého večera po těžkém dnu, plném dřiny. Byla to veselá společnost a vždy poté, co se navečeřeli, sesedli se k jednomu stolu a vypravovali si nejrůznější historky, příběhy často podivuhodné, někdy i strašidelné.

Tak tomu bylo i jednoho dlouhého zimního večera. Muži hráli mariáš a tu jeden povídá. "Kamarádi, dneska se mi stala tuze zvláštní věc. V dole jsem viděl malého skřítka. Chcete - li, povím vám, jak se vše seběhlo."

Všichni zvědavě přisedli blíž a Jaromír se dal do vypravování.

"Ráno jsem přišel jako obvykle na své místo a počal kopat. Divné horko najednou prostoupilo celým mým tělem. Myslel jsem, že snad nějaká choroba na mě přišla, ale tu se přede mnou objevilo hřejivé světýlko. Bylo ještě menší než plamen svíčky a za ním se cosi bělalo.

Sklonil jsem se proto a spatřil jsem skřítka, tak maličkého, že bych ho do kapsy schoval. Zářivá očka mu vynikala ve tváři, bílý plnovous měl dlouhý až k zemi a na hlavě zelenou čapku.

Pověděl mi, že doly jsou jeho domovem a on se musí starat, aby nikdo nerušil klid jeho krále. Já jsem prý kopal v místě, kde má král skřítků svoji postýlku a kdybych jej probudil ze spánku, dříve než je zvyklý, rozzlobil by se na mě a ukrutně by mě potrestal.

On mě přišel varovat a poradil mi, abych pracoval na jiném místě. A ještě jednu radu mi dal a tu vám také povím. Až pocítíte horkost po celém těle tak, jako já dnes, vězte, že jste v blízkosti krále skřítků, který právě odpočívá a nesmí být nikým vyrušen. Skřítek mi proto poradil, abychom v takové chvíli odešli kopat o kus dál a uchránili se před královou pomstou."